TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 14. 05. 2012

Jak si nahrát profilovou fotku?

vsliz

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 12 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 443
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 134754.53 km
Kolo: 66485.20 km
Cvičení: 5604 h 58 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Jak na zdravou asijskou kuchyni, aneb sushi není suché!

09. 03. 2013

Jelikož patřím mezi propagátory, nadšené propagátory asijské kuchyně, podělím se s vámi o jedno z mých nesčetných kulinářských dobrodružství, které se dá zažít kde jinde, než v Karlových Varech.
Kdo nemáte rád suši, dál nečtěte. Kdo nemáte rád sašimi, nigiri, maki, saky, paky, wakame, jokabuši, Ujfaluši, jeho uši, sake, Dhaulágiri, Nippon, Tošiba, šikanzen, šikana, guarana, tofu, tonfu, a další oblíbená jídla, nečtěte také, mohli byste dostat vředy. Některým by se mohlo případně vyrazit akné...
V sobotu jsme si partička kamarádů z mokré čtvrti, já jsem ze suché, i když okolo plískanice, na náš dům svítí slunce, i o půlnoci! Budu se klidně hádat!, vyrazili do Varů do restaurace Sakura. Jako propagátor asijského způsobu stravování jsem dával k dobru pestrost, prospěšnost a hlavně neotřelost v našem knedlozelosvíčkovém regionu, tudíž rozhodnutí padlo a jelo se. Kámoška, jejíž partner nic netuše pochodoval v rozhovoru s námi, najednou zvolala! Musim do bankomatu! Takže šla a za pár minut se vrátila, vítězně třímaje dvoulitr. Dal, hajzl a pak že to nejde!
Vkročili jsme do liduprázdné restaurace. Moc pěkné to tam bylo, všude samé japonské věci, servírka a servír měli umělé šikmé oči, ve žlabu podél zdi se vesele proháněli kapříci koja a jako smečka hladových vlků čekali, až stolujícím upadne drobek... Byli, chudinky, celí zesláblí, v restauraci zjevně dlouho nikdo nebyl. Proto když se dovnitř vhrnula tlupa balíků z venkova vedená nepřehlédnutelným, hlučným, zajímavě prostorově řešeným mnou, obsluha dřímající za barem viditelně pookřála. Z kuchyně se ozvalo nasupené: Shit, mang cho tôi một điếu thuốc lá rơi vào bia! Láteřící japonský kuchař původem z Vietnamu se právě probudil. Servír velmi kultivovaně a způsobně přinesl do ruliček smotané nahřáté utěrky, o kterých jsem si nejdříve, neznalý poměrů, myslel, že to je moučník jako pozornost podniku, voněly sice po aviváži, ale co já vim, čim ty Japka kořeněj?? Kámoška mi chytila ruku těsně před tím, než jsem se do toho stihl zakousnout. Cizinec promine, omluvil jsem se a vlepil servírovi na čelo stokorunu. Zamumlal pod vousy zřetelně česky: ses moc nepředal, balíku a odešel za pult leštit zátky od vína. Přiskotačila slečna, která se nás ochotně ujala a začala nám rozdávat obrázkové jídelní lístky. Kamarád si jeden chtěl okamžitě odnést domů, ale servírka nakonec přetahovanou vyhrála, kamarád měl mokré ruce, jak se před chvílí pokoušel vylovit kapříka ze žlabu, který na něj zvědavě koukal. Otevřeli jsme je a nestačili se divit, sortimentu jak v nějaký japonský restauraci, ale všechno kulatý. Kámoš si jako první objednal guláš se šesti a vychlazenou desítku. Dostalo se mu odpovědi, že si spletl vchod, Krušovická pivnice je naproti. Aha, takže pečenou kachnu, zelí a bramborový knedlíky... Nakonec se se servírkou domluvili na kachně na kari, restovaných nudlích a pivo dostal, ale dvanáctku Druhá kamarádka si způsobně dala také kachničku už nevím s čím a přišla řada na mne. Nejdřív mi udělejte tamtoho modročervenýho, ukázal jsem na jednoho z kapříků koji. Ti jsou tu jen na ozdobu, pane, odvětila servírka, které už znatelně cukal pravý koutek. Sou gumový, nebo co? Tak něco, kontrovalo děvče, které jen s obtížemi zvládalo být vážné. Takže nakonec jsem si řekl, že polívka je grunt, poručil jsem si miso s tofu, sake maki (čti saky paky) a jako nádavek maguro i-o (nezaměňovat s magorem, i když jsem tak jistě působil). A nakonec přišla na řadu kamarádka sedící vedle mne. Začal tanec, to asi servírka dlouho nezažila Tak já bych si dala tohle, pak tamto, tohle se mi líbí, pak toto, tuhletu omáčku s rýží, tamto, todleto, tamdleto... Na slečnu v zástěře šly mdloby a já jsem v duchu přemýšlel, jak se to do té 150 cm vysoké holčiny všechno naskládá.. Objednáno, dobu čekání jsme si krátili lovem kaprů v akváriu, aby to nic netušící servír, který na nás neustála upíral nedůvěřivý pohled, neviděl.
Konečně donesli jídlo. Kamarád se pustil do kachny, řka, že teda jeho teta na Moravě ji dělá lepčí a ty nudle vypadaj jak chcíplý žížaly, zlatý knedlíky! Inu pustil jsem se do boje s polévkou miso. Miso, to by jí měla bejt mísa, ne? Ale přede mne postavili jen misku... Divný. Stačilo, stačilo, po dojedení bych mohl jazykem zatloukat hřebíky Tak pálila. Pořád jsem pokukoval po okrasných kaprech, kteří všichni ve vodě stáli na špičkách a sledovali co se děje, nehybně jako terakotová armáda. Jen ten vlevo, ten modročervený na mne mrkal, asi vděkem, že jsem ho nesnědl. Když mi číšnice přinesla hůlky, povídám, že pletení paličkování a štrikování sice patří k mým oblíbeným činnostem a provozuji je prakticky neustále, ale čím jako budeme jíst? Odvětila, že těmi jehlicemi. Zkontroloval jsem je bedlivě, abych si nezadřel třísku do patra, naštěstí byly vzorně orašplovány a viditelné třísky byly okousány dokonale do hladka.
Donesli sushi na podnose. K tomu mističku, prázdnou. Ještě jsem se zeptal, k čemu mističku, když je prázdná. Na sojovou omáčku s wasabi. Aha, zase něco, čemu nerozumím, ale zatvářil jsem se děsně chápavě. Servírka spokojeně odešla leštit s nedůvěřivým servírem korkové špunty a já jsem začal zkoumat techniku, jakou budu ty ruličky těmi pletacími jehlicemi konzumovat. Nakonec zvítězila přirozená inteligence, šlo to napíchnout. A k čemu je tady tahle divná zelená pasta? Pomyslel jsem si. Asi hrachový protlak, mělo to podobnou barvu. Nabral jsem si pořádnou hroudu a strčil ji do pusy, jestli je japonský hrách stejně dobrý jako ten náš, český. V tu ránu mi vyletělo švihadno až do talíře naproti, z uší vyrazily sloupy páry a oči vystouply navrch hlavy, kdybych se postavil vedle těch kaprů, nikdo mne nepozná, bylo to to jejich slavné wasabi... Když se číšnice, která se pět minut za pultem válela po zemi smíchy, z té země zvedla, přišla mi vysvětlit situaci: wasabi trochu rozmíchat v sojové omáčce, na to slouží ta prázdná miska a do toho ty válečky namáčet, pane! Odešla se znovu na 25 minut válet smíchy za pult. Měla štěstí, že krom nás, jí a vietnamského kuchaře nikdo v restauraci nebyl, nedůvěřivý servír odešel vedle do Mc'Donaldu pro burger.
Dojedl jsem své sushi a začal z nudy plést svetr, vlnu nosím pro podobné případy pořád v kapse a na tom véčku, co si štrikuji na koncerty, mi ještě chybí límeček. Hůlky se na to celkem dobře hodily, no co se divíte, když může plést svetry Stallone v Demolition manovi, proč ne já?
Kamarádka zdolala úspěšně první dva chody, ale když jí přinesli čtvrtý a pátý chod, potřebovala nutně pomoc, šak přece jim to tu nenecháme! Takže jsme jedli, hodovali, wasabi si do mističek rozpouštěli, dobrou vůli spolu měli a bylo nám dobre. A to jsme ani nemuseli sedět na konári! Největší zajímavostí pro mne byla grilovaná svatojakubská mušle a nigiri s rukou z chobotnice. Zamávala na mě, jako že ne, ale já jsem ji zhlt'! A bránila se, potvora, ale neubránila! Byla řádně tuhá, jen co je pravda.
Napráni až po okraj jsme se napili teplého odvaru z ponožek, kterému Japonci říkají saké a odebrali se bloudit po Varech a hledat auto, které pod nánosem sněhu vypadalo stejně jako všechna ostatní. Mám takovou tuchu, že si o nás kapři koji s těmi dvěma číšníky budou ještě dlouho povídat A jestli neumřeli, povídají si dodnes!
Hodnocení (12 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

13. 03. 2013 14:20
dobrééé :-DDD Budu se těšit na další gastroturistický článek :))
12. 03. 2013 20:21
Zdar STOBáci! Dneska za sebou mám dvacet kiláků cu fuß, tak když mi to zejtra vyjde, dám k dobru něco výživnýho :-D
12. 03. 2013 18:25
:-D :-D
10. 03. 2013 23:50
Tak to bylo hustýýý :-))))) Řehtám se tu a synátor se přišel podívat co se mi stalo :-))))
10. 03. 2013 23:10
Bože tohle mi nedělej - ještě te´d se válím smíchy. A odvar s ponožek já náhodou ráda. A japonskou kuchyni také. Hmm tak přemýšlím, kterou kuchyni vlastně nee ;-)
10. 03. 2013 22:55
Opět jsi nezklamal, válím se tu smíchy, ale musím potichu, je už dost hodin, asi by se sousedi v paneláku divili, kdo se to kde zbláznil :-)
10. 03. 2013 20:17
Já myslím, že cokoli, co je dobré, se počítá :-) Hlavní je,aby to chutnalo. Ale to saké fakt ten den bylo jak teplej odvat u bavnlněnejch fusek :-D
10. 03. 2013 06:20
Dobře jsem se pobavil... ale nějak mi to probralo žaludek a budu muset vyrazit na oběd - ještě váhám jestli to dnes bude hráškový krém nebo čili. A nebo tofu, to tu mají vynikající... a saké též, to rozhodně nejsou ponožky jako výchozí surovina. :-D
09. 03. 2013 20:28
Skvělý blog. Pobavil jsi mně přijmenším stejně, jako tu japonskou servírku z Vietnamu. Zejména mně dostal zelený hráškový krém :-D :-D Díky. A hezkou neděli.
09. 03. 2013 19:58
Japonskou kuchyni sice nevyznávám, ale už se tu několik minut válím smíchy :-))) Už dlouho jsem se tak nezasmála, díky :-)))
09. 03. 2013 10:47
Další vyznavači sushi se přidávají- celá rodina se válíme pod stolem :-D
09. 03. 2013 09:39
Jakožto ctitelka japonské kuchyně se válím smíchy pod stolem :D

Hůlkami jsem se naučila jíst v Číně a přiznávám se, že s nimi umím jíst velmi rychle(ne potravu na ně nenabodávám), proto mě vždycky pobaví, když čtu, že Asijci používající k jídlu hůlky jsou štíhlejší, protože s nimi jedí pomalu. Ale samozřejmě v redakci nikdo nikdy neviděl dělníka rychle hltajícího večeři než půjde do továrny na druhou směnu...

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle
Soutěž byla ukončena, gratulujeme výhercům. Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 22.10.2022 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři