Infarkt - a co dál?

MUDr. Jan Piťha

Vedoucí laboratoře pro výzkum aterosklerózy, IKEM Praha

Na choroby srdce a cév umírá v České republice každoročně přes 55 tisíc pacientů, což je více než počet úmrtí v důsledku všech ostatních příčin dohromady. Potěšující však je, že lékaři dokážou mnoho pacientů zachránit. Úmrtnost na srdeční infarkt se v České republice za poslední tři desetiletí snížila z 30 % na zhruba 5-7 %. Srdeční příhodě tedy podlehne přibližně každý dvacátý pacient. Přibližně každý čtvrtý pacient však po první kardiovaskulární příhodě dostane druhý infarkt či mozkovou mrtvici. Tzv. sekundární prevence neboli prevence po již prodělané kardiovaskulární příhodě, je tedy nesmírně důležitá – právě na ní závisí, zda se pacient vyhne opakovanému infarktu.

Co vlastně čeká pacienty po infarktu? Především by se měli co nejdříve dostat do specializovaného zdravotnického zařízení, které je personálně i přístrojově vybaveno k léčbě infarktu. Pacient většinou podstupuje roztažení tepny balonkem (angioplastiku), rozpuštění krevní sraženiny v tepně (trombolýzu) nebo i chirurgický zákrok (bypass). Dle stavu pacienta následuje klid na lůžku (zpravidla 1-2 dny), po kterém začíná postupná rehabilitace; celková délka hospitalizace se u nekomplikovaných případů pohybuje mezi 7-10 dny. Během hospitalizace pacient potřebuje pořádnou dávku emocionální podpory a povzbuzení, neboť toto závažné onemocnění vede často k depresím, pocitům úzkosti a nejistoty, které zvyšují úmrtnost a ztěžují zotavení. Z nemocnice byl měl pacient odejít vyzbrojen radami lékaře, jak zlepšit životosprávu, zdravě jíst, snížit nadváhu (pokud je obézní), nekouřit a jak postupně nabýt formu díky fyzické aktivitě. Pokud pacient trpí poruchami látkové výměny, které vedly k infarktu (a mohly by způsobit další), dostává léky na snížení hladiny škodlivého cholesterolu, vyššího krevního tlaku nebo k úpravě látkové výměny krevních cukrů. Při dodržování optimálního režimu kardiorehabilitace je většina pacientů schopna nastoupit do práce během 1-2 měsíců.