Tak to musela být nádhera.
Kdysi jsem ve Varech byla po žlučníkové operaci a do Císařských lázní jsem chodila na masáže k nevidomému masérovi. Měl zlaté ruce, dvakrát mi přejel po zádech a přesně řekl kde jsou nesrovnalosti, moc mi tehdy pomohl.
Hrůza :-( to bylo v roce 1990, to to uteklo :-)

Mášo, to je krása, škoda že j to pro mne daleko.

Poslední výlet z naší knihovničkou byl do Císačských Lázní.Jsem moc ráda, že po mnoha a mnoha letech se tato naše památka dala do kupy.Její žalostný stav trápil všechny nás rodilé Varáky.Rekonstrukce se fakt zdařila a stojí zato ji vidět.
Nejvíc mne překvapil ten velký sál.Moc jsem nechápala, že do takové historické budovy udělají takový moderní červený sál.Děvčata je to úžasné,atmosféra nabitá emocemi střídal udiv nad akustikou a červená barva jen podtrhla celkový dojem krásy a nadčasovosti.
Měli to pro návštěvníky moc hezky připravené.Bylo vše zpřístupněné, tak jsme to prozkoumaly od sklepa po půdu.V mezipatře hrála na harfu jedna paní ze simfoňáku. Hudba se linula celým prostorem a dokreslovala vánoční atmosféru.Jako pohoštění jsme dostaly punč a cukroví.