Od čtvrtečního večera jsem poprvé ve svém životě prožívala velký závod -  mistrovství republiky ve sportovní kynologii mezi závodníky jako doprovod jednoho z nich. Doprovázela jsem svého přítele od konečné fáze tréninků, přez losování pořadí v závodě, drobnou asistenci a pomoc s přípravou jeho fenky Elišky na disciplinu. Sportovní kynologie je všestranný sport a pes je naším rovnocenným partnerem. Jeden bez druhého neznamenáme nic a teprve tehdy, když jsme se svým psem sehraná dvojice, můžeme pomýšlet na úspěch. Ty čtyři dny, to byla mozajka, kdy jednotlivé střípky tvořily obraz výkonu. S blízkým člověkem jsem prožívala chyby i dobře provedené cviky, s ostatními ve skupině --  úspěch ale také neúspěch na pachových pracech, společně vypitou kávu, sledování výkonu soupeřů- prostě to, co k velkému závodu patří celé čtyři dny  až po závěrečné vyhlášení výsledků . Pochopila jsem spoustu věcí. Adrenalin, soustředění, okamžité hodnocení chyb a hledání cesty k nápravě. Pochopila jsem to, co je už 50 let smyslem života člověka, se kterým jsme v současné době spojili svoje kroky. Prožívala jsem kařdodenní společné cesty na závod i to co cítil při tónech naší hymny . Ty sřípky vytvořily zážitek, který se těžko popisuje ale je nádherný. Děkuju jemu, že mne s sebou vzal i kamarádce Lucce, která se postarala o mojí Bet. Bylo to nádherné a asi mi bude dlouho trvat než dnes usnu a možná se mi bude zdát o tom, že s Bet stojím proti tleskající tribuně. A kupodivu zde bylo daleko méně řevnivosti na lepší výsledek soupeře než na malých závodech, kde atmosféru znám jako závodník. A až se vzbudím ze sna uplynulých dnů, bude čas začít pracovat na tom aby se můj sen stal skutečností.