Dnes je čtvrtá adventní neděle, štědrý den je do slova a do písmene za dveřmi.

K někomu vpadne jako smršť, paní domu je unavená a hroutí se z toho, aby všem chutnal salát, aby byl dostatečně propečený kapr a stůl se prohýbal pod náporem dobrot.

ke mně vždy vcházel klidně, důstojně a přátelsky. V posledních letech to bylo takové, že jsem v návalech bolesti vánoce ignorovala a bránila jsem se jim ze všech sil ale ony přišly, přežila jsem je u přátel a místo pohody a smíření se bolest jen prohlubovala.

Loňský šědrý večer byl večerem smíření. ne se smrtí - některá smrt nejde vytěsnit - ale s životem. Byla jsem sama s dárky od lidí, kteří mi nic dát nemuseli ale chtěli mi udělat radost a se svými psy, věrnými souputnicemi mého života. a bylo to dobré a našla jsem cestu sama k sobě i mezi lidi a tady, na STOBu jste mi hodně pomohli a díky za to, že svíce přátelství hoří už třetí  rok.

Letošní štědrý večer bude opět jiný a dost možná, že spolu se svící přátelství bude v mém bytě svítit i svíce lásky, svíce andělů .

Až rozsvítíme na štědrý den světla, možná nejednomu z nás ukáží cestu a všem přeju, ať je to cesta života, na kreré nás bude chránit posleství Adventu. NADĚJE, MÍR, PŘÁTELSTVÍ a LÁSKA