Datum registrace: 21. 01. 2013
Jirina55
Původní Sebekoučink
Již zhubnuto: 5.5 kg
Získané body
Počítadlo pohybu
Můj pohyb | |
---|---|
Chůze: | 0 km |
Kolo: | 0 km |
Cvičení: | 0 h 0 min |
Všichni uživatelé | |
Chůze: | 133143.84 km |
Kolo: | 66076.10 km |
Cvičení: | 5525 h 40 min |
Stob skupiny
Jak se připojit ke skupině
Lektoři
Jak si přidat lektora
Jirina55
Jak psát blog?Dárek se jmenuje OLA
15. 09. 2020
Před pěti týdny za mnou a mými sestrami a brášky přijela paní která voněla po psech. Máma jí očuchala a pustila jí za námi do výběhu. Rozeběhla jsem se jí taky očuchat. Její tlapky mne zvedly nahoru a přitulily mne k sobě. A tak jsem jí moha i olízat. Líbila se mi a tak jsem se držela pěkně u ní a ona se tomu smála jak odháním svoji sestru, která tam chtěla být taky. A pak mi ta paní řekla: ty budeš moje holčička a budu ti říkat Ola.
Páníček mojí mámy si to někam zapsal a já jsem přestala být štěňátko s růžovým obojkem a stala se ze mne OLA filko Morava. Jsem Německý ovčák a byla jsem vyšlechtěna k práci a to prý ve světě Německých ovčáků znamená hodně.
Za dva týdny přijela ta paní zase. Okamžitě jsem jí poznala. Pomazlila se se mnou ale tentokrát už mne k mámě a ostatním sourozencům nevrátila. A ten pán, co byl s paničkou řekl paničce: Vezmi si svůj dárek k narozeninám a já vás odvezu domů.
Jeli jsme dlouho v pojízdném domečku a já jsem byla celou cestu u paničky. Brala s humorem to, že mi v autě nebylo dobře, dávala mi napít vody, mazlila se se mnou a pak jsme zastavili, páníček odešel a přivedl - mámu? Máma to nebyla ale mojí paničku nadšeně přivítala a ona jí řekla, že jsem jejich Olinka a aby na mne byla hodná. A ta velká psí holka si mne prohlédla, očuchala a když jsem jí kousla, trochu zabručela. Šli jsme do veliké boudičky, kde bydlím já, panička a moje teta Betynka a kde je s námi i páníček, o kterém mi máma řekla, že to je náš trenér. Já nevím, co to je ale s mojí novou smečkou je daleko větší legrace, než byla se štěňaty. S mámou jezdím do práce a s celou smečkou tam, co oni říkají cvičák. A to je bezva másto, Většinou tam obědvám, hraju si tam s míčky a jdeme na louku, kde mi máma ukazuje, jak se v trávě hledají pamlsky a já už vím, že když půjdu v máminých šlápotách, dostanu dobrůtky a máma ze mně má radost. A trenér říkal, že už je čas abych začala s obranami. Teda já ještě nevím, co to je ale určitě mne to bude bavit.
A dám vědět, jak to dopadlo
Ola
Tak dneska jsme do práce nejely. My doma nebydlíme samy , máme tam vodičku v takové krabici kde se pořád něco hýbe ale chytat se to nedá a tak mně to moc nebaví. Ale máma se rozhodla, že tam uklidí. Prý když spím, ak to půjed ale uznejte. Copak můžu spát, když se něco děje? A to se děly věci. Máma z té krabice začala vypouštět vodičku a tak jsem si udělala z té vodičky rybníček. Ale máma z toho moc nadšená nebyla a to té vodičky bylo míň než ve Vltavě a tam se jí to naopak líbilo. Že by máma nevěděla co vlastně chce? Tak jsem rozebrala takovou krabici. Musela jsem jí stáhnout ze stolu ale to šlo rychle. A rozebrala jsem jí ještě rychleji. Máma jí chtěla umýt, tak ať to udělá pořádně. No ne? Ale máma ty kousíčky zase poskládala dohromady ale trvalo jí to o hodně dýl než mně. Uklidila tu krabici a šla utírat vodičku z rybníčku.Tak jsem jí šla taky pomoct a byla z toho báječná přetahovaná o hadr.
A odpolene nás prý půjde zase někdo venčit a máma se moc těší. Já taky To zase bde psina a možná, že STAR DANCE bude mít další pokračování. Ale třeba ne. To se ukáže.
Tak zatím...
Ta paní, která k nám přišla odpoledne měla moc hezký šátek a botičky s tkaničkami. Šátek na tahání mi sice nepůjčila ale proti kousání tkaniček protestovala jenom potichu. Do venčení se ale raději nepouštěla a tak jsme jí pak odvezli na Háje a máma s námi jela - říkala že na cvičák- a tam jsem mohla běhat co nožičky dovolily. jediné, co mne občas vyrušilo bylo to, že mne máma zavolala. když jsem přiběhla, pomazlila se se mnou a nechla mne dál běhat. Dnešní den byl náročný a tak pac a chramst a jdu odpočívat ...
13.9.
tak dneska ráno při procházce - vzbudila jsem mámu ve čtvrt na šest- jsem uviděla kousek od nás sedět zvíře. Bylo větší než já a koukalo na nás. Máma řekla, že to je zajíc a že se zajíci, kteří žijí na sídlišti nás, pejsků nebojej. No teď ještě ne ale až trochu povyrostu ..
Jo a zjistila jsem, že máma umí psovsky. Aspoň když něco chci, tak mi rozumí. A teta Betyna umí člověkovsky a taky si s mámou báječně rozumí.Tak se musím začít učit člověkovštinu. S něčím určitě pomůže Bet a máma mi s učením určitě taky pomůže. No půjdu se ještě před spaním projít a pokud se bude dít zítra něco zajímavého, dám vědět. Jo a víte, že máma vaří dobrou kávu? Taky mi chutná a na páníčka té kávy moc nezbylo. Jsem zkrátka přítel člověka. Káva prý není zdravá a tak se obětuju ...
14.9.
Ahoj, teda s tímhle se musím pochlubit. Kyž sme s mámou přijely z práce tak se k nám přidala teta Betynka a jely jsme za páníčkem. tam jsme si daly cvičnou stopu a pak mi máma řekla, že se jde kousat. To mi nemusela připomínat. Koušu ráda a často. Stačí se podívat mámě na ruce ale to, co pro mne s páníčkem vymysleli -- Páníček vzal ušatý polštářek - aspoň to tak vypadalo jako polštářek ale oni tomu říkají štěněčí kousátko , přivátal ho na vodítko amáma mně držela na mém vodítku, A to kousátko přede mnou začalo utákat. On se totž páníček tvářil, že mi ho půjčí ale pak si ho bral spátky ale na mně si nepřišel. . Jak ten polštářek vazl za uši, skočila jsem po něm a byl můj. Páníček ho nechtěl dát ale já jsem zabojovala a vyhrála. Ukradla jsem mu ho asi třikrát a pak už jsem ho nesla do autíčka.
Já vím, že to byla hra, kterou si máma a páníček vymysleli ale bylo to super. Když si ti dva se mnou začnou hrát, je to vždycky bezva zábava. Takovou nevymyslí ani teta Bet. A když šel páníček domů, tak říkal, že si zítra , teda už dnes zase pohrajeme. tak se na to jdu vyspat
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
Jak se ta paní sklonila, aby mě taky mohla pogladit, spadly jí třásně třásně ze čátku, co měla přes ramena až před můj čumáček. Joj, to vám bylo něco! Takové zvláštní pachy z nich byly cítit. Sice jen takové jakoby vzdálené a staré, ale nesmírně zajímavé! Plné slunce a slané příchuti. A taky závan jako od těch míhajících se tvorečků, co jsme jim dneska s mámou čistily krabici s vodičkou. A ještě nějaké zvíře, chlupaté,, spokojené a ty třásně pěkně ožižlalo, ale pes to nebyl, ty já už poznám, na cvičáku je jich spousta. A takové pěkné kuličky na těch třásních byly, přímo k nakousnutí! Chňapla jsem třásně do zubů a stáhla jsem té paní šátek z ramen, že si ho dnesu do nějakého klidného koutku pořádně ho prozkoumat, ale neznámo proč si ho pořád držela a nechtěla se ho vzdát. Máma na mě hartusila a čátek mi sebrala, no bóže, dyť jsem ho jen trochu oslintala, ani pořádně rozkousat jsem na něm nic nestihla!
Šátek zmizel v tašce a máma už vede návštěvu do pokoje a nosí na stolek krásně voňavé věci. Ty by se daly určitě olízat a sežrat! Kávu už znám, a co je tohle? Že by panakota, o níž se máma zmínila? Hmmm, to určitě bude dobrota... H´j, proč mě odhánítě? Vždyť já jsem si chtěla jen líznout a sebrat si tu sušenku, která z kelímku tak čouhá!
Hm, na stůl mi nedovolí... Ale pod stolem je také spousta zajímavých věcí. Boty. A hlavně jejich tkaničky. Takové pěkné, pevné, tlusté, kulaté. To se to do nich zakusuje a tahá za ně! A co tu máme ještě? Okraj kalhot, ponožky... A o něco výš - lýtko. Tak akorát do mé tlamičky! Chňap! Aha - tak to asi nebylo radostné zavýsknutí... Ti dvojnožci nic nevydrží! Na ně musím jemněji, teta Betynka by takové chňapnutí mými maličkými zoubky ani nepocítila.
Máma mi dala vylízat svůj kelímek. Byl docela malý, tak tak se mi tam vešel čumáček. Ještě že umím tak pěkně plazit jazyk. Na stole už nic nezůstalo, zkusím se podívat do předsíně, jestli tam není něco k zakousnutí.
Hm, hadr, ten už znám... Něco onačejšího by nebylo? A co je tohle, ten rám vyčuhující ze zdi? Tady je taková vhodná hrana, za kterou by se daly zaklesnout zuby... A když zaberu a takhle s tím trhnu... Rup! Hurá! Zvítězila jsem! Nepřítel poražen!
Ale že to dalo práci, jsem z toho úplně vyčerpaná. Teď se nic neděje, i Betynka pochrupkává na kanapi a tady je takové pěkné místečko akorát pro mě...
Cože? Co se to děje? Co jsem to zaslechla? "Cvičák" a ven"? Jasně, jasně, honem, honem, už jdeme! Proboha, proč těm dvojnoužcům všechno tak dlouho trvá? Vždyť já musím přepočítat všechny čtyři tlapky a ještě ocásek, abych nic nezapomněla, a oni mají jen dvě tlapky a bez ocásku - a pořád nejsou hotoví.
Futro? Cože, jaké futro? Aha, tyo je ta věc, co čouhala tak nevhodně ze zdi a nad kterou se mi podařilo slavně zvítezit! Ale mámo, proč se tak rozčiluješ? Já přece nemůžu za to, že to bylo tak fórové a hned to povolilo! No vidíš, už se ti podařilo to zasunout zase zpátky, aspoň budu mít příště zase za co tahat.
Ale teď už pojď, já chci ven a na cvičák, podívej, už si beru i míček, abys na něj náhodou nezapomněla!
Ne, schody dolů raději ne, jsou na mě moc příkré. Tak kde se ten výtah courá? Hurá, už jsme dole! Proč musí mít ten barák tolik dveří? Dělej, otvírej! Copak nevidíš, jak se celá třesu nedočkavostí, až jsem si z toho učůrla na rohožku?
Končně! Ne,ne, Betyno, to je můj míček! Já jsem si ho přinesla z domu! Nedám! No vidíš - teď se nám zakutálel pod auto. Ty se tam nevejdeš, teď abych se plazila po břiše v té špíně... Proč mě taháte pryč? Vždyť je tam ten míček! Tak jo, půjdu do své boudičky v autě. Jedeme na cvičák, tak určitě budou jiné míčky.
Proč nejedeme? Co to máma zase tropí? Bere nějakou tyčku a - aha, jde s ní vyšťourávat ten míček zpod auta. No, kdyby mě nechala se pro něj doplazit, už ho dávno mohla mít a nemusela by si tu přede mnou klekat...
Hurá, míček už máme - a jedém! Na cvičák, na cvičák!
Jirina55
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?