Touto dobou jsem už několikrát psala šlápotí ohlédnutí. Letos je ale situace jiná. Korona zavřela kde co a tak šlápoty sice vyrazily na společné cesty ale neviděly jsme se tolik jak jsme si asi všechny přály. A tak jen krátké připomenutí.

Hositelka Stáňa nás pozvala na horu Říp, která je nejen dominantou kraje,ve kterém žije ale i kultovním místem, které by měl navštívit každý, komu Česká kotlina i líbezná Morava domovem. Šlápoty se povedly a já, kardiak jsem vyrazila na Říp jednak s trochou nostalgických vzpomínek, neboť ač již 40 let Pražák, mým rodným městem je Mělník a rodný krov  je v Libiši. A s myšlenkou na to, že když dám Říp, kývnu na nápad mého přítele a obohatím domácnost o psí mrně.Stáňo, díky za pozvání na místa, která máš ráda.

Další hostitelkou byla Zdenka , pozvala nás do Semil a pak nás, děvčica z hor, vytáhla na krásnou Riegrovu stezku. Krásný výlet a i když jsme asi každá tak trochu zahudrala - cesta patřila k těm náročnějším - ale shodly jsme se na tom, že se od Zdenky a jejích kamarádek klidně necháme zničit znovu. A sušené houby od Zdenky mi připomínají kouzlo Šlápot.

Třetí a bohužel letos poslední Šlápoty byly oddechové. Rovinka, magické kouzlo Prahy a loď na hladině Vltavy, vedená něžnou rukou kapitánky Lenky, zmrzka ve Světozoru - to byla Praha z hladiny Vltavy.

Ale tak jako plyne řeka, jako plyne čas tak se dívám do předu a pevně věřím, že se Šlápoty příští rok sejdou. A nabízím Prahu magickou a Prahu rozkvetlou. A kouzlo Šlápotích setkání. Vykročme s úsměvem do Adventu a přejme si, abychom mohli příští rok vykročit na šlápotí cestičky. A hostitelky, kdo nás pozve na návštěvu na místa, kde to máte rády?