Po té, co jsem se musela rozloučit s fabinkou, která mi věrně sloužila 12 let a dostala jsem její o pár let mladší sestřičku ( živější, pohodlnější pro starou paní a její pejsky), rozhodla jsem se nechat jí odborně prohlédnout automechanikem u nás v ulici. Je to mechanik tak ve stáří mého syna a je to ten tip, kterému se říká garážista. Domluveným způsobem jsem ponechala auto jeho péči a dnes odpoledne mi volal. Tak já vám házím do schránky klíče, vím, kde bydlíte. Auto je hotové a tak ať můžete s pejsky jezdit. Chěl zavěsit. 

Tomáši a co peníze? stačila jsem ještě říct. Až  někdy. Vím že to auto potřebujete.

A tak jezdím zatím na dluh za jeho odvedenou práci ale hřeje mně pocit, že naše sídliště není anomymní skládačka panelů ale že v něm žijí sousedé v tom krásném slova smyslu. Už jsem se o tom několikrát přesvědčila. A oplácím stejným ...