Po víkendu, během kterého jsem byla velmi úzce propojená s nemocnicí na Bulovce jsem si o dnešku vůbec nedělala iluze.. Od soboty jsem pendlovala mezi nemocnicí, Hostavicemi, kde zůstal osamělý pes Frostík a Petrovicemi, kde bydlím já a moje dvě psí holky. a dneska už jen mezi Petrovicemi a Hostavicemi.. Radost mi udělalo to, že i ve vypjaté situaci kolem svého otce se jeho dcera Jitka chovala skvěle a tak jsme celou situaci zvládly. Jitka ale má před statným německým ovčákem až příliš velký respekt a toho náš psí frajer umí patřičně využít  a tak jeho venčení leží na mých bedrech. 

Dnešek jsem pojala tak, že žádný polibek asi nebude

Polibek první

.Přišel vlahý májový večer a Frostíkovo venčení před spaním. Vraceli jsme se spolu domů a statný pez zamířil ke stromu, tam se postavil na zadní tlapy - dívali jsme se z očí do očí  - a pak se mně velice něžně dotkl čumákem. . Něžná psí pusa a když jsem se otočila ke stromu, stáli jsme u rozkcétající jakury. ten silný moutný pes přijal nadvládu mojí ruky protože se pro to sám rozhodl.

Polibek druhý

A jeho páníček, i když mu to asi dalo dost páce  k sakuře přišel taky a jeho pusa snad znamenala bude konečně líp

Polibek třetí 

byl od jeho dcery. A si potěšil hlavně Břeťu. Protože viděl, že dvě holky jeho života drží spolu