Zastavení třicáté šesté: Apalačské hory

Přes silný vítr se nám podařilo zabalit stany v rekordním čase. Vyrazili jsme dál na východ, směrem k Atlantiku. Dnešní cesta vedla sice hodně zavodněnou krajinou, ale je znát, že nekmokřejší část máme za sebou a blížíme se k Apalačským horám.

Krátce po poledni jsme projeli oblastí Hudsonova zálivu a jeho nejjižněji zasahující Jamesovy zátoky. Hudsonův záliv 

Hudsonův záliv je pojmenovaný podle anglického mořeplavce Henryho Hudsona. Jeho rozloha je 1,23 milionů km². Povodí řek vlévajících se Hudsonova zálivu zahrnuje asi 1/3 Kanady (a jeho malá část zasahuje až do USA) a asi 200 let neslo jméno Země prince Ruprechta – podle Ruprechta Falckého, jednoho ze zakladatelů a prvního guvernéra Společnosti Hudsonova zálivu, která dostala od anglického krále Karla II. monopol na obchod s kožešinami na tomto území.

Veškerá pevnina a ostrovy obklopující Hudsonův záliv, i ostrovy v zálivu, náleží Kanadě. Veškeré ostrovy a severozápadní a západní pobřeží teritoriu Nunavut, východní pobřeží provincii Québec, jižní pobřeží provincii Ontario a jihozápadní provincii Manitoba.

Hudsonův záliv je četnými průlivy spojen s Atlantickým i Severním ledovým oceánem, od nichž ho odděluje řada ostrovů. Obecně je považován za součást Severního ledového oceánu. Na jihu z něj hluboko do pevniny vybíhá ještě Jamesova zátoka.

Jamesova zátoka je velká vodní plocha zatínající se hluboko do severoamerické pevniny v jihovýchodní části Hudsonova zálivu. Tvoří hranici mezi provinciemi Québec a Ontario a ostrovy v ní náleží k teritoriu Nunavut. Jako první Evropan ji navštívil Henry Hudson v roce 1610, po něm ji v roce 1631 podrobně prozkoumal kapitán Thomas James, po němž nese jméno. Je to lidem nejpříznivější oblast Hudsonova zálivu a jako taková hrála enormní význam pro expanzi Společnosti Hudsonova zálivu a Kanady do severních oblastí.

Východně od oblasti Hudsonova zálivu jsme dojeli k městu Chibougamau v předhůří Apalačských hor. Žije tu asi 7 500 lidí. Jméno pochází z jazyka indiánů kmene Krí a znamená místo setkávání. Vzhledem k odlehlosti a malé obydlenosti oblasti Chibougamau slouží jako centrum služeb a lokálního průmyslu pro okolní obce. Na počátku 20. století tu bylo objeveno zlato a měď, což přitáhlo zlatokopy a ti zde založili osadu. V roce 1949 tu byl otevřen multikovový důl a v roce 1954 se původní hornická osada stala právoplatným městem. Dnes je centrem dřevařského průmyslu.

Appalačské pohoří, ke kterému jsme dojeli, je rozsáhlý horský systém na východě Severní Ameriky. Celková délka pohoří se pohybuje kolem 2 400 km, maximální šířka je 800 km. Horstvo se táhne od jihozápadu k severovýchodu. Nejvyšší horou Appalačské horské soustavy je Mount Mitchell s 2 037 m v masivu Blue Ridge v Severní Karolíně. Appalačské pohoří má charakter středohor a vrchovin, jen výjimečně se hory zvedají nad 1 500 m. Převládá tu zvlněná krajina se zaoblenými vrchy a širokými údolím s řadou řek, listnatými lesy, kvalitní půdou a teplým a vlhkým podnebím. V pohoří pramení četné řeky, jako je Tennessee, Susquehanna, Ohio, Savannah, Hudson a další.

Název je odvozen od indiánského kmene Apalačiů, který v minulosti obýval jižní oblasti tohoto pohoří. Apalačiové byli blízcí příbuzní početnějších Kríků. Název Appalačského pohoří nemá nic společného s Apači, kteří v této oblasti nikdy nežili. Tak toho Vinnetoua prostě nepotkáme.

Před námi je ještě 570 kilometrů horami, potom kratší plavecká etapa v zálivu svatého Vavřince a ostrovy novofundlanďáků. Musím zjistit, jakou přesně souvislost mají extrémně chlupatí psi s ostrovem Newfoundland.