TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 10. 03. 2014

Jak si nahrát profilovou fotku?

Ladull

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 407
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 134526.79 km
Kolo: 66407.00 km
Cvičení: 5589 h 33 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

Stob skupiny

 

?

Jak se připojit ke skupině

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Hlad - přítel či nepřítel?

24. 03. 2015

Ahoj, 
už to je přes rok, co jsem poprvé zavítala na STOB klub. A proč jsem se až teď rozhodla přidat příspěvek do svého blogu? Protože bych se s vámi ráda podělila o svou velkou životní zkušenost, která zcela změnila můj životní styl. Ale že to byla kostrbatá a nepříjemná cesta...

Víte, nikdy jsem nebyla tlustá, neměla jsem ani trošku nadváhu. Ale nebyla jsem tak úplně spokojená a kamarádka mi poradila tuto stránku. A tak jsem se do toho dala, pečlivě jsem připravovala každý večer jídelníček, vážila si všechny potraviny, začala jsem vynechávat všechna sladká jídla. Přidala jsem běhání, ježdění na rotopedu (+ jízda na koni a práce na ranči). Půl roku jsem zapisovala, změny byly vidět, zhubla jsem pár kilo - prostě zdravé a přiměřené hubnutí. 

Jenže jsem tím vším byla tak nějak "posedlá", začala jsem si zakazovat jakoukoliv sladkost, každá kalorie navíc byla najednou nesnesitelná, pokud všechny semaforky nesvítily zeleně, nemohla jsem se se svým jídelníčkem vyrovnat.

Dostala jsem strach z nesprávného stravování. Vysadila jsem sušenky, tyčinky atd.... něco jako máslo vůbec neexistovalo. Začala jsem zmenšovat porce, na konci prázdnin už jsem jedla čtvrteční porce.

Začala jsem vynechávat svačiny, přestala snídat, oběd jsem nechávala kamarádce a snědla maximálně zeleninový salát. Jediné "jídlo", které jsem denně snědla, byl malý jogurt. Ale pozor, nesměl být smetanový! Ty přece obsahují víc tuků.

Největší zlo bylo, že jsem se tady na stránce naučila jak moc je co zhruba kalorické, která potravina má míň tuků a sacharidů. V říjnu už by do mě nikdo nenacpal ani kousek pečiva, žila jsem jen na mandarince denně, občas jsem byla donucena si vzít aspoň ten jogurt. Lidé si začali všímat, že jsem hodně zhubla, rodiče mi nadávali, že nejím. Ale co víc, spolužáci i učitelé si začali všímat té největší změny - bez úsměvu, unavená, smutná, mlčenlivá. 

Během dvou měsíců jsem zhubla 10 kg. Máma mě v říjnu poprvé zavedla k doktorce. Co se změnilo? Rodiče do mě cpali jídla, která měla podle mě - dle vzpomínek na sebekoučink - příliš kalorií. Začala jsem skutečně jíst? Ne. Podváděla jsem, svačiny rozdávala nebo vyhazovala, to stejné s obědem, doma jsem téměř při každém jídle plakala. Měla jsem pocit, že tohle je to, co chci. Že teď se mám skvěle, jen kdyby mě všichni nenutili jíst. Nakonec jsem si musela přiznat, že se vlastně mám sakra bídně a nejradši bych přestala existovat.

Nakonec jsem byla hospitalizována a strávila 2 měsíce v nemocnici, kde jsem se učila znovu jíst. 

Když jsem po měsíci a půl konečně začala jíst celé porce, začala za mnou docházet nutriční sestra. Mohla jsem si vybrat potraviny, které jsem sama chtěla, a sestřička mi je pomohla do jídelníčku zařadit. Dosáhla jsem propouštěcí váhy a mohla jsem se konečně vrátit domů.

Teď už jsem doma víc jak měsíc, pořád mám strach, že jím moc kalorická jídla... vlastně mám strach, že toho jím celkově moc. Bojuji se svým strachem každý den, někdy je mi líp, jindy utíkám z hodiny ve škole s pláčem, jím zásadně, když mě nikdo nevidí. Nenávidím své tělo, mám zakrytá všechna zrcadla. Pravidelně doma posiluji a doufám, že jednou se na sebe zase dokážu podívat. 

V nemocnici mi nikdo neřekl žádné číslo, nikdo mi neřekl kolik přesně spaluje můj bazální metabolismus, kolik kcal by měla mít snídaně či svačina. Je to totiž jedno, tělo si řekne samo co potřebuje. Jím pětkrát až šestkrát denně zcela normální porce, denně si dopřeju minimálně jedno sladké jídlo, chodím spát ve 20:30, ráno se protáhnu a dám si pořádnou snídani. Vracím se do normálního života. Díky pravidelné a vyrovnané stravě nemám chuť na nic navíc (jím často, takže než se po snídani naděju, už mám zase svačinku :) ) Udržuji si stále stejnou (stále ještě na nejnižší hranici) váhu a pomalu se ze mě stává daleko spokojenější člověk plný energie do života.

Tímto článkem chci říct, že počítání kalorií a zakazování si některých jídel z vás neudělá šťastné lidi. Vzít si, na co má člověk zrovna chuť, občas si dát trochu víc sladkého, jindy zase málo... je to normální, je to volnost, a hlavně je to fajn! :) Vaše oči a hlavně srdce zůstane vždycky stejné, ať máte kilo kolik chcete :)

Nemůžu sem napsat všechno, co se mnou Anorexie udělala, ale nepochybně mě svázala. Často jsem přemýšlela, jaký vlastně je život bez Ní. Čím dýl proti Ní bojuji, tím víc si uvědomuji, že tento život je skvělý a stojí skutečně zato.

Všem, kteří s pomocí STOBklubu dosahujete svých cílů a třeba i snů, držím palce a přeji hodně úspěchů :)

A tímto se vlastně loučím s celým STOBklubem, už jsem poznala, že tabulky holt nejsou pro každého :)
Hodnocení (4 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

25. 03. 2015 19:35
Já hlavně gratuluji k tomu, že jste se z toho dostala. Také by mě v životě nenapadlo, že tenhle systém může dovést k anorexii...protože při jednom jogurtu či mandarince semaforky určitě zeleně nesvítily. Ale každý jsme jiný a stát se může v životě cokoliv. Přeji vám ale hlavně, aby jste se na svět nadále dívala jako spokojený člověk plný energie a užívající si dobrého a chutného jídla!
25. 03. 2015 11:14
Preju ti moc stestí a at vse zvládnes. Zivot máme jenom jeden:-)
25. 03. 2015 10:45
Neměla jsem nadváhu, hodně jsem sportovala. Ale jinak jsem se neustále cpala a můj přijem kJ se blížil příjmu mého taťky jedlíka a váha se pomalu ale jistě navyšovala. A já jsem se chtěla zabrzdit, začít jíst přiměřeně, zdravě a správně. Bylo to tak trochu z extrému do extrému. S pomocí nutričních asistentů a psychiatrů zjišťuju jak to zdravé a vyvážené vlastně je a tělo si teď více méně říká samo co potřebuje :) děkuju vám za podporu, přeju vám, ať si život užíváte a jídlo je pro vás každým dnem radostí :)
25. 03. 2015 09:33
Hodně štěstí do dalšího života a drž se....není to opravdu jen o počítání ....
25. 03. 2015 08:45
Preju Ti, aby jsi vsechno zvladla, svet neni o tabulkach, ale o zivote. Divej se na nej a tim i na jidlo, co ti to prinasi. Jidlo ti prinasi energii a ver, ze do nej patri, jidla tucna, sladka, libova i zdrava. Spis nez na to kolik maji kalorii, koukej na to, co ti to dava. Maso - nezbytne bilkovinym, spoustu zivin a tuk, ktery potrebujes, aby jsi fungovala, zelenina a ovoce jsou plne sachru a nezbytnych mineralu, vlakniny, vitaminu etc. No a ta cokoska krome toho, ze ti prinasi pozitek a je uzasne dobra, tak je i zdrava. Na to, co opravdu neni zdrave musis prijit sama, ale hladovet a pocitat kazdou kalorii, protoze by tam mohlo byt neco nezdraveho neni take dobre. Ja jsem na opacnem konci vahoveho limitu, potrebuju shodit, ale male porce, spatne slozeni stravy mi ten tuk pekne usadilo. Takze pouzivej selsky rozum a opravdu, at se ti hodne dari, protoze jsi mlada a krasna holka. No a hlavne mej rada sama sebe.
25. 03. 2015 07:59
Tvůj příběh je krušný - ale podle mně začíná větou, která vše vysvětluje - nikdy jsem nebyla tlustá.......Tak proč tedy zapisovat příjem ?? Já jsem na tom byla opačně - na hranici anorexie, s příjmem jedno rajče denně - jsem byla v šestnácti letech - a to právě proto, že jsem byla vykrmené dítě a chtěla jsem být hezká - jenomže v té době jsem neměla páru a množství kj ani kde to zjistit - takže po vyzkoušení bezpočtu diet, jsem prostě skoro přestala jíst vše kromě zeleniny a denně hodinu cvičila - jenomže proto, že mám ráda sama sebe, jsem včas poznala, že už jsem zhubla moc a začala jsem normálně rozumně jíst a vydrželo mi to spolu s výbornou váhou až do těhotenství. A jelikož v něm jsem kvůli komplikacím hodně přibrala a za patnáct let jsem to nebyla schopná zhubnout - opět přes spoustu děsných diet - jsem se dostala sem na stob - a ten mi zachránil - právě protože díky němu mám možnost si naplánovat jídelníček tak, abych zbytečně nehladověla beze strachu že přiberu - takže si dám i ten kousek čokolády nebo buchty bez výčitek a i když někdy semafory přešvihnu - jimé dny to zase můžu vykompenzovat...bez koučinku bych si tu buchtu ani čokoládu nedala radši nikdy, protože bych se bála, že už je to moc a sklouzla bych opět k ubírání stravy, které mi totálně zmršilo metabolismus.....Chápu že zapisování každému sednout nemusí, ale asi by neměli zapisovat ti, kteří nepotřebují hubnout, ani se nechtějí třeba naučit jíst zdravěji.
Držím Ti palce, ať se z toho v pohodě dostaneš a najdeš si tu svou cestu :-)
25. 03. 2015 07:41
Moc ti držím palečky ať jsi už jen štastná a spokojená a hlavně... žij svůj život... máš ho jen jeden...
25. 03. 2015 07:05
Když tady vídám zoufalý počítání sacharidů ze zeleniny tak mne to pokaždý velmi pobaví :-)
25. 03. 2015 07:03
No, přečetla jsem jedním dechem a je mi z toho smutno:-(.. semaforky a tabulky naopak mají pomáhat k vyrovnanému jídlu a pohybu, díky nim se naopak i kousek sladkého nebo nezdravého vejde a když nevejde svět se nezboří. To že by sebekoučink dovedl někoho až k anorexii by mě nikdy nenapadlo:-(. Držím ti palečky, abys už to špatné opravdu měla za sebou a dokázala se radovat ze života i dobrého jídla!
25. 03. 2015 06:24
Holčičko zlatá, držím ti palce, život je tak krásný, nepokaž si ho. Musíme umět si ho vychutnat...život,sport i jídlo...bez něj to taky nejde!!!!! Hlavně buď zdravá a šťastná:-)
25. 03. 2015 06:12
nechápu jednu věc - začínáte větou Víte, nikdy jsem nebyla tlustá, neměla jsem ani trošku nadváhu - tak proč jste si začala hlídat příjem potravy? tyto stránky jsou pro ty co potřebují shodit proto ty semaforky aby řekly dost dnes máš moc tuků sacharidů atd. Tyto stránky nejsou vytvořeny pro lidi s nízkou váhou a pokud jste chtěla jíst zravě pak musíte jíst dostatečně a to že si zakážete sladké za to tabulky nemohou to je chyba někde jinde. I zde při hubnutí je dobré zařadit čokoládu nebo na výletě na kole pivo, př. zmrzlinu protože vím že to spálím.
Myslím že zde to není o zakazování ale pohybu v nějakých mantinelech aby mohl člověk nějaké kilo shodit :-)))
25. 03. 2015 00:13
Tvůj blog je hezky napsaný a poučný pro mladší než 18 let s poruchou příjmu nebo sklonem k anorexii. Často v tomto věku hraje hlavní roli vliv kamarádek. Není problém zfalšovat rok narození ve vstupním dotazníku a využívat Sebekoučink, který je určen dospělým. Ale bohužel i k takovému výsledku to může vést. Už jsi na dobré cestě a přeji ti brzké a úplné uzdravení.
24. 03. 2015 21:15
Přeji hodně moc štěstí!
24. 03. 2015 21:11
Hezky napsané, každá z nás musí najít tu správnou KJ cestičku. Všechno je v hlavě. Nic si neodpírám a nevyčítám. Držím ti palce ať jsi v pořádku.
24. 03. 2015 20:43
Opravdu poučný článek, pro tebe díkybohu se šťastným koncem. A pro mě ? Tak mně mentální anorexie opravdu nehrozí a nikdy hrozit nebude....

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle
Soutěž byla ukončena, gratulujeme výhercům. Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 22.10.2022 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři