Mnoho z vás vyráží na jarní toulky a bere s sebou nějakou tu záznamovou techniku na obrázky. Já chodím akorát k mamince, ale včera jsem si vzala foťák, abych u ní na zahrádce taky udělala pár snímků.

Letošní jaro je zřejmě módním hitem žlutá. Frčela u všech keřů a keříků, co zrovna kvetly. Sluníčko mohlo tu žluť jen tiše závidět. Nebo jí možná naopak štědře rozdávalo, aby se zahrádky taky mohly rozzářit do krásy.

Jasmín zimní už je skoro odkvetlý. Svůj přídomek nemá nadarmo. V plné kráse byl asi před měsícem a do žluté se strojil už od února. Protože stejně jako zlatice je na jaře jedním z prvních žlutě kvetoucích keřů v živých plotech, snadno si ho s ní někdo může splést. Při pohledu zblízka je ale jasně patrný rozdíl. Jasmín zimní má v květu pět lístků.

Zlatice neboli forsýthie je často lidově nazývána zlatým deštěm. Není to však zcela správné označení. Zlatý déšť je původně jiný keř - štědřenec odvisly, který rovněž bohatě žlutě kvete, ale později, až v květnu. Dříve býval běžnou ozdobou zahrad, dnes ho člověk vidí poměrně zřídka. Zato zlatice rozkvétá na jaře na každém rohu, a tak není divu, že si ten přídomek přivlastnila. Na detailním snímku jsou typické čtyřcípé květy.

Mahonie cesmínolistá nedosahuje takové výšky, ale květy má snad ještě zářivější. Jednotlivé kvítky jsou docela malé, ale na rostlině vytvářejí výrazné hrozny.  Keř je atraktivní i svými stálezelenými pichlavými listy a na podzim zrajícími modrými ojíněmými bobulkami plodů.

Jako poslední jsem u plůtku k sousedům vyfotila "keříček" pryšce mnohobarevného. Ty uvozovky proto, že se nejedná o dřevinu, ale bylinu, jejíž stonky na podzim dřevnatí a listy se barví do červena, takže rostlina vypadá jako takový malý keřík, co se chystá shodit listy. Pro své výrazné barvy je tenhle pryšec okrasou po celé vegetační období.

Pro dnešek je to všechno. Další focení bude v sobotu na Šlápotách.