Vyprávěla jsem v pátek mamince o sobotním výletě na Zbraslav, za ten týden už asi potřetí, ale s její pamětí to pro ni vždy byla zajímavá novinka. Ptala se, s kým jsem tam byla. Já, že se STOBem. Ten už si za ty měsíce našich Šlápot zapamatovala: „To je ten spolek hubnoucích?“

Pak mě zkoukla od hlavy až k patě a s jistotou prohlásila: „A ty jsi tam ta nejhubenější!“

Zavrtěla jsem hlavou: „Myslím, že ne.“ Od té doby, co jsem se STOBem zhubla 15 kg, jsem jich zase asi 5 nabrala zpátky. A když jsem se teď podívala do Jitulčiny tabulky, skutečně nejsem ta nejhubenější.

Jenže – opravdu na tom tak záleží?

Vždyť já na STOBu už dávno nejsem jen kvůli váze. STOB totiž není jen o hubnutí, je o celkově zdravém životním stylu. A do toho patří nejen zdravá výživa, ale i umění vést spokojený život, bez zbytečného stresu a nervozity. I toho se týkají některé výzvy – jak si stanovit reálný cíl, na který člověk stačí, jak si v životě dopřát drobných radostí a jak si je umět užít, jak se mít rád...

Já, i když teď mám o těch asi 5 kg víc, jsem daleko spokojenější a šťastnější než v době, kdy jsem tu dosáhla svého váhového minima. Můj život obohatily nové aktivity, ale hlavně jsem na STOBu získala nové přátele, nejen virtuální. S děvčaty se scházíme i osobně, a to nejen na STOBích šlápotách. Jejich iniciátorka Jiřinka mě nezištně na výlety vozí autem, chodíme spolu na kafe i obhlížet kytičky. Se Sifakou jsem byla na skvělé dovolené, příští rok plánujeme přibrat i Ajanku. Máša se usídlila v mé domácnosti v podobě krásného hrnečku na mléko s mým STOBím nickem. Další osůbkou, kteréí jsem se vetřela do přízně i do domu, je velice inspirativní Stáňa Nevzdavat se a její rodina.

To všechno – a ještě i další – jsou mí přátelé. A ti rozhodně mají v mém životě daleko větší váhu než nějaká shozená kila!

Díky vám všem za to, že jste!