TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 16. 04. 2013

Jak si nahrát profilovou fotku?

ajanka

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 6 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 417
Celkem: 55273
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 1 h 10 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 115275.10 km
Kolo: 61555.15 km
Cvičení: 4855 h 43 min

Přátelé

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Něco pro zasmání :-)

12. 12. 2018

Dnes po ránu na mě na FB kouklo tohle počteníčko smiley

NĚCO PRO USMÁNÍ, AŤ SE NEBEREME PŘÍLIŠ VÁŽNĚ smiley

,,Dobrý den, Vaši jízdenku prosím", zastavil se průvodčí před slečnou kolem sedmadvaceti, která měla silné, velké brýle a byla viditelně velmi nervózní.
,,Tady", podala mu vytištěný arch papíru. ,,Já jsem si poprvé kupovala jízdenku elektronicky a bylo to strašně složité, ale snad jsem udělala vše správně", vychrlila překotně. ,,Jedu do Prahy", doplnila.
,,Tak se na se na to podíváme", posunul si průvodčí půlměsícové brýle. ,,Praha. No výborně, vidíte jak jste šikovná, jízdenka je v pořádku, je platná".
,,Och, to jsem si oddechla", uvolnila se slečna. ,,Já tam musela zaklikat tolik věcí, bylo to tak strašně složité tu jízdenku objednat.."
,,No vidíte a podařilo se, hned příští týden můžete vyrazit."
,,Cože?" vyhekla slečna.
,,No jízdenka je na příští týden", vysvětloval trpělivě.
Dáma přes uličku si zakryla dlaní ústa.
,,Cože?!" povyskočila slečna, až se jí posunuly brýle. ,,Ale - ale- já příští týden nikam nejedu!"
,,Ale jedete, tady to vidím na jízdence. A ne sama, ještě tu máte jízdenku pro pejska".
,,Já ale žádného psa nemám", zanaříkala zmateně".
,,To vůbec nevadí, ještě máte celý týden si nějakého vybrat", řekl pan průvodčí laskavě.
Kluk o řadu dál se prudce otočil a tlumeně vyprskl smíchy.
,,Proboha, já si budu muset koupit psa a to mi brácha pořád předpovídal, že skončím se třema kočkama..." vzlykala afektovaně slečna.
Kluk o řadu dál se zakousl do opěrky hlavy.
,,A také dvě děti byste si měla pořídit", poklepal průvodčí na papír. ,,Jedno do 6 let a jedno mezi šestým a desátým rokem, pohlaví si můžete vybrat".
Dva pánové za slečnou začali na sedadlech poskakovat, jeden divoce smrkal, druhý se dávil.
,,Panenko Podsrpenská, ale já žádné nemám!" kvikla slečna.
,,Budete mít rušný týden", pokýval hlavou průvodčí. ,,Já bych s vlastními dětmi ani nezačínal, já bych hledal už něco hotového, protože i do šesti let se dá za týden těžko stihnout, natož to starší. To máte: počít, odrodit, vychovat.." vypočítával zcela vážně na prstech.
Dáma naproti sevřela stehna, jakoby se právě připočůrala.
,,Co jsem to udělala? Co jsem to udělala?" Opakovala slečna strhaně.
,,Neberte si to tak", řekl průvodčí konejšivě. ,,To se může stát každému, teď je hlavní, aby se všichni do té cesty naučili na kole, ať ty čtyři kola netaháte zbytečně."
,,Cože??" zasípěla slečna a strhla si brýle.
Kluk o řadu dál už téměř opěrku sežral.
,,No máte tu čtyři, tak předpokládám, že budou jezdit všichni", podíval se na slečnu zkoumavě. ,,Včetně toho psa", přidal ještě pomalu, aby to dokázala vstřebat.
,,Bože můj, bože můj, já jsem koupila jízdenku pro dvě děti a psa a kola.."
,,Já bych zkusil cirkus, tam mívají i medvědy, co jezdí na kole", poradil pan průvodčí vážně, za celou dobu se ani nepousmál.
Dva pánové za slečnou pomalu pomalu ztráceli vědomí, jeden měl narvaný kapesník v puse a druhý měl zvrácenou hlavu a cosi kloktal. Oba byli rudí a slzeli.
,,Tak a teď asi budete potřebovat jízdenku na tento vlak, nemýlím-li se?"
Slečna bezhlesně přikývla a jen si držela hlavu v dlaních. Pan průvodčí jí to napočítal, vytiskl jízdenku a vzal si peníze.
Spolucestující začali postupně přicházet k vědomí.
,,Tak šťastnou cestu do Varšavy" zasalutoval a rozloučil se.
,,Cože?!.. Tenhle vlak jede do Varšavy?" vykřikla slečna.
,,Ne, to jen vy. Víte? Příští týden. Se dvěma dětmi a psem na kole".
,,Já to koupila do Varšavy?!" zděsila se slečna a kolem, jako by explodovala bomba.
,,Příští týden tam určitě bude moc hezky", pokýval hlavou pan průvodčí a odešel.
Vyčerpaná slečna vzala telefon, zmáčkla ho a po chvíli řekla: ,,Mami? Potřebuji do příštího týdne dvě děti a psa, co umí na kole.. To bys nevěřila co jsem koupila za jízdenku a mě bylo divné, o kolik je to přes internet dražší... Už jsi byla někdy ve Varšavě?"

 

Hodnocení (8 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

13. 12. 2018 03:00
:-)))
Také mám veselé historky z cestování vlakem. Tak jen jedna krátká. Vraceli jsme se z jedné akce v přírodě, dole pod kapcem jsme viděli maličké koncové nádražíčko mnou dávno zapomenutého jména a v něm stál vlak. A my si to asi dva kilometry štrádovali poklidnou chůzídolů. Vlak tam stál, ještě když jsme byli asi padesát metrů od něj, nicméně zdálo se, že je připraven k odjezdu, což nás přimělo změnit chůzi ve sprint. Sotva jsme se rozeběhli, vyšel výpravčí. Počkal, až doběhneme a nastoupíme, a teprve pak motoráček odvou vagoncích odpískal.
"Tak kam to bude?" přišoural se k nám průvodčí.
Ostatní pohlédli na mě jakožto nejzkušenšího harcovníka.
"Hm, a kam vlastně jedete?" otázala jsem se průvodčího bezelstně.
No, nakonec jsme se dohodli. My jsme potřebovali do Prahy, průvodčí vytáhl tlustospis jízdního řádu a společnými silami jsme našli vhodnou trasu s asi dvěma přestupy.
12. 12. 2018 18:20
Elektronicky jízdenku kupovat nebudu, takle by jsem dopadla.
12. 12. 2018 15:15
Krásná historka. Ale když se zamyslím, od reality nemusí být úplně daleko. Nejsem úplný počítačový analfabet ale jsou věci, které mi čas od času dají zabrat
12. 12. 2018 13:56
Tedy dámy, díky za rozesmání vydržím určitě zbytek dne a smát se budu možná i v noci.
12. 12. 2018 12:38
Hezké, taky se směju. Realita ale občas bývá dost podobná a to už tak do smích nebývá. Před několika lety jsme si dali jako vánoční dárek společnou cestu do Budapešti. Nepůjdu do detailů. Sen o veselé noci v jídelním voze vzal rychle za své. Dostali jsme zámek a v kupé se prý máme zamknout. Pokud něco chceme, máme si objednat do kupé před cestou. Moc jsme si neužili pro neustálé kontroly ani lůžek. Maďarský průvodčí trval na tom, ať v noci vystoupíme, naše jízdenky nebyly jednotné ( ač jsme je kupovali najednou ), některé byly přes Györ a některé jinudy ), odmítli jsme odevzdat své cestovní doklady. cesta zpět, ze které jsme měli panickou hrůzu, proběhla hladce, jen nás průvodčí přišel upozornit, že máme zaplaceno téměř o 3000 ( bylo nás asi deset ) víc. Cenu jsme po návratu "reklamovali" Na mnoha místech jsme se informovali a co pracovník ČD, to jiná informace. Nakonec jsme peníze po dost dlouhé době zpět dostali, ale přetrvává ve mně pocit ( ač syn řídí vlaky ), že jet vlakem vyjde "skoro jako letadlem" jen je to občas "pěknej vopruz" :-).
12. 12. 2018 11:32
to jsem se nasmála a hned jsem to musela poslat dál a vyprávění pejsky taky dobré
12. 12. 2018 11:17
ajanka : hodně cestujeme s mužem a naší labradorkou. Ta má vždycky místenku, a pod pro ní zaplaceným místem leží. Protože náš drobeček má no, téměř nadváhu a je jí v 9 letech kus (39 kilo živé váhy). No a pokud jedeme od nás ze severu do rakouských alp, tak to máme vlakmo na celý den. A Sára má vždy placené místo, (leží pod nebo vedle sedačky)do kapsy bychom toho našeho drobka nenacpali :-) A tohle byl zrovna případ, že jsme jeli do alp. Jako začátek cesty dobrý :-) chechtali jsme se celý den, mládež byla skvělá. Jen by nás zajímalo, kam ti chudáci s tím pedagogickým výkvětem dojeli....vlak jim začínal v Holešovicích ale dozor s nimi pobíhal zmateně po hlaváku kolem informačních cedulí....muž (to ajzlponák) to nervově nevydržel a odchytl si pár mladasů a vysvětlil jim, odkud jim to jede, at si svůj učitelský dozor spacifikujou a dopraví na místo. Tak snad dojeli na Lipno a ne do Norska :-)
12. 12. 2018 10:56
Pejska: tak to taky bylo dost dobrý :-))
12. 12. 2018 10:29
Dost dobré, i historka od pejsky. Hned jsem se po ránu zasmála od srdce.
12. 12. 2018 10:17
Moc hezký :-) :-) :-) a kolik vzpomínek na spolucestující se mi vybavilo, kolik příhod (jezdíme často vlakem) :-) :-) třeba když si profesor a jeho dáma zabrali půl vagonu absolventy střední školy tak druhého ročníku a jejich rozměrnou bagáží. Měli jsme tam místenky, ale místa obsazená. Pan profesor (myslím, že vlakmo jel poprvé) a jeho vinoucí se dáma po něm divoce reagovali, že za A) mládež má přednost, za B) škola má přednost, jsou to děti, za C oni mají místenky. Měli, ale ani průvodčí jim nebyl schopen vysvětlit, že místenky jsou od toho, aby si člověk sedl na místo jimi určené a ne na místo pasažérem vybrané. Nad to ty místenky měli do jiného vlaku. Původně měli jet z Chomutova na Lipno. Kam dojeli doopravdy ví bůh a svatý Václav. My se s mládeží loučili v Praze (mládež byla skvělá, pedagogický dozor už teda mín. Tomu většinu cesty jim pan průvodčí osvětloval taje veřejné dopravy. Mládež jsem při loučení požádala, at nám pošlou pohled z Norska, protože s tímhle materiálem at s Lipnem nepočítají, ale na Norsko že to vidím. To už se chechtal i průvodčí jen pedagogický dozor se tvářil nejistě a podezíravě. Ale myslím, že ve věku kolem 40 by profesůrek měl taje veřejné dopravy zvládat, když už se na to dal....
12. 12. 2018 09:23
tak to je dost dobrý....díky za rozesmáté ráno.....

Kvíz o ceny

Soutěž o 5 poukazů na eshop REJFOOD v hodnotě 400 Kč

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři