akraj: Tak pod to bych se podepsala. hezky jsi to vystihla. Taky nemam averzi vuci silnejsim lidem, koneckoncu moje maka, tatka a sestra jsou obezni (sestra dokonce v obezite 3. st.), ale NIKDY jsem je kvuli tomu netrapila a to ani v mega puberte. Vsichni totiz jedi kvuli spatnemu zvladani emoci a tohle je jejich jediny zpusob, jak se vyporadat s obtizema...A dalsi vec je, ze kdyz je specialistka silnejsi, tak jak si muzeme byt jiste, ze zrovna neni treba kratce po porodu? Ze ji pred pul rokem neumrel nekdo blizky? Ze prave ted neprochazi zmenou jidelnicku??? Ano, je dost veci, ktery by se mely zvazit..

Bylo toho napsáno víc jak dost a obě strany mají pravdu. Spíš by mě vadilo kdyby byla tlustá neupravená a na stole balíček s chipsami.Někdy může mít člověk zdravotní problémy a bere nějaké léky po kterých ta váha jde na horu.Určitě bych se ji na to zeptala a tím bych si udělala jasno.Nemám averzi z tlustých lidí mám averzi z lidí kteří jsou tlustí naříkají ale cpou se koblihami,bůčkem a nedokážou si to přiznat že chyba je na jejich straně.

Asi bych nedávala zrovna na první dojem, ale zjistila bych si něco více o dané osobě...je možné, že o zdravé výživě toho ví hodně, má za sebou úspěšné klienty, ale sama se tím třeba řídit nechce...je hodně okolností, na které bych se dívala...

Znám paní, která je dost oplácaná a přitom odbornice na svém místě.
Je to těžké. Také mám teorii v malíku a v praxi skutek utek.

Já jsem kdysi byla na druhé straně - předcvičovala jsem aerobik a sama vážila v té době mezi 70 - 75 kg (což bylo v porovnání s ostatními instruktorkami fakt dost). Ano - stalo se mi, že pár cvičenek z hodiny odešlo, ale asi jen 1 - 2x. Vím, že sebechvála smrdí, ale byla jsem dobrá v tom, že jsem perfektně slyšela muziku, dokázala jsem ženy motivovat a hlavně naučit je jednak i složitější choreografii a jednak je motivovat, aby vše dělali správně. Takže z 90% jsem slyšela pozitivní reakce a cvičenky se na moje cvičení vracely. Já sama jsem cvičením zhubla 20kg a nejvíc mě bavilo cviči s ženami s nadváhou (i pro STOB) - byly v pohodě, žádné nafoukané slečiknky z kanceláře :) a já věděla, kde mají svou hranici a kde je co může bolet - znala jsem to od sebe.
Takže abych to shrnula - takové ženě bych mohla důvěřovat, ale musela by mě malinko přesvědčit, že tomu, co říká a dělá rozumí. V takovém případě nevidím důvod, proč by mi nemohla dát i mnohem víc, než sice hubená lektorka, ale bez znalostí a pochopení.

pidisek: Nechci se stát výživovou poradkyní právě proto, že si myslím, že by mi lidi nedůvěřovali, nevěřili by, že zrovna já jim dobře poradím, a taky bych jim nebyla dobrým příkladem. Je to jako s tím kuřákem, nebo jako když v manželské poradně dělá terapeuta muž, který je třikrát rozvedený.
Jinak bych nad tím uvažovala, protože se o téma výživa a hubnutí zajímám. Někdo by se mě teď mohl zeptat, proč se tím tedy neřídím.
Řeknu vám to asi takhle: Brání mi v tom jisté psychické problémy. Zkrátka jsem ve složitější situaci.
To by samozřejmě lidé na mně na pohled nepoznali. Prostě by si řekli: "Ta je tlustá, k té chodit nebudu, ona káže vodu a sama pije víno."

Silně obézní, tak řekněme 140, 150, 160 kg. (Od pohledu samozřejmě nepoznáte, kolik odbornice váží, leda že máte dobrý odhad).
Ještě bych k tomu mohla přidat nějaké podmínky, např. že v minulosti vážila vždycky jen míň, tzn. není žádné "před" hubnutím. Nebo že je tak obézní jen proto, že přijímá víc energie, než vydává, prostě za tím není žádná porucha štítné žlázy ani jiná nemoc.

Je to tak trochu složitější. Sama jsem nutriční terapeutka a radím lidem s hubnutím, jedním dechem dodávám, že znalosti nestačí, jsem toho jasným příkladem. Nevěřila bych, že to funguje, pokud by se mi nesvěřila, že sama právě hubne a jde jí to, na druhou stranu bych jí zase věřila, že ví, jak se cítím... Nakonec je dost důležité, jestli je pozitivní a dokáže motivovat, než to, jak vypadá.

Pidisek má pravdu. Také by mohla mít pochopení proto, kdy se člověk opravdu snaží a ono to nejde a nejde. Máme tu více nž jeden příklad.

Mě napadlo jedno přísloví : Dělej co ti radím, ne to, co dělám sám.

Asi morbidně obézní typ by mě spíš odradil, ale trochu při těle určitě ne. Taky by záleželo na věku, a celkovém způsobu chování.

Jinak, "moje" poradkyně...to je takové tintítko po 2 dětech, že jsem ji podezírala, že je snad nemohla nikdy porodit, ale pak mi vyprávěla, že než začala se STOBEM a pak se následně stala lektorkou, tak měla o 10 kg víc...To mě hrozně povzbudilo :-)

No tak já asi ne...stejně tak bych nešla ke kadeřnici, která má sama zničené vlasy :-), sice se říká, že kovářova kobyla..., ale mě by to prostě vrtalo hlavou...

Teď mě napadlo, nechceš se ty náhodou stát výživovou poradkyní? ;-) Nejlepší poradce je podle mě ten, který si už velkým hubnutím prošel - praxe se počítá ;-)

Teď mě napadlo, nechceš se ty náhodou stát výživovou poradkyní? ;-) Nejlepší poradce je podle mě ten, který si už velkým hubnutím prošel - praxe se počítá ;-)

Určitě bych byla velmi podezřívavá, ale asi bych se nejprve pokusila zjistit proč je obézní a určitě bych se jí na to zeptala, koneckonců jestli má radit, měla by být schopná se realisticky podívat i sama na sebe. U nás byl kdysi opak, mamka musela chodit s mojí ségrou k nějakému doktorovi, že je ségra tlustá a jednou jsem musela s nima. Měla jsem pak z něho noční můry, protože to bylo příšerné strašidlo, vrásčitý, odporně vychrtlý, takový až jako sušená švestka, v obličeji jak mumie..... Takže zas raději tlustá poradkyně než taková zrůda. ;-) Ale pokud k někomu takovému chodíš, tak se ho/jí prostě narovinu zeptej. Pokud se bude urážet nebo vytáčet, šla bych jinam.

asi bych taky nedala na první dojem.. chodila jsem na hodně cvičení aerobik, step a pod.. nekteré trenérky byly super jiné ne.. a vůbec to nesoviselo s tím, jestli byly vymakané nebo trošku při těle.. naopak, ty byly většinou přátelské a uměly povzbudit a ty krásné vycvičené na sebe spíš koukaly do zrcadla.. no nevím, přirovnání s kuřákem je sice trefné, ale o výživě může určitě hodně vědět a umět předat i silnější paní, dáma.. no tázka je co je výrazně obézní..

Nemůžeme být všechny ideál 90-60-90, podle prvního kouknutí bych nesoudila, rozhodla bych se po prvním rozhovoru. Ale těžce obézní nebo naopak výrazně vyzáblá odbornice, s tím bych asi měla problém.

Nee..stejně jako kdybych šla do kurzu odnaučení kouření a odnaučoval by mě kuřák...Nemůže ti někdo radit v něčem, co sám nezvládá...

Záleželo b, jak by se ke svému stavu postavila. Kdyby řekla, že ví, že je silná a bude spolu s námi v kurzu se svou obezitou bojovat, měla bych tendenci jí uvěřit. Řekla bych si, že zná naše problémy a bojuje s nimi stejně jako my. Pokud by jen nařizovala , co dělat a sama by to očividně neplnila, z kurzu bych odešla a na organizárorovi bych žádala vrácení peněz.

Je otázka, co znamená důvěřovat. Jistě by mi mohla dobře radit, ale já bych byla i ráda, aby mne motivovala, a to by se jí s kily navíc dařilo jen velmi obtížně. To, že je někdo tlustej, neznamená, že mu to vadí a že s tím tedy chce něco dělat.. :-)) Ale fakt je, že bych raději chodila k někomu aktivnímu a se zdravou váhou, kdo by pro mne mohl být i vzorem zdravého životního stylu. :-)

Uprimne? Ne. Znam osobne nekolik odborniku pres vyzivu, teoreticky to maji vsichni zmaknuty, ale prakticka stranka (u vetsiny!) pokulhava. Ja jsem ten typ, co potrebuje k nekomu vzhlizet, takze proto by to u me nefungovalo.

já ne.

Záleželo by na tom, co bych o dané osobě věděla. Např. paní, která má na první pohled nadváhu (dejme tomu 100 kilo) může o výživě vědět opravdu hodně, protože za poslední 2 roky se jí podařilo shodit už 25 kilo... Vždy záleží na situaci. Ona asi nejspíš bude vědět, jak to dokázala. To že se před tím do původního stavu dostala, je zase věc jiná...

Poměrně těžká otázka. Asi kdybych věděla, že má již něco za sebou. Měla třeba v kanceláři své fotky před (třeba už shodila 30 kg) a nyní, tak by mne to naopak možná potěšilo. Případně kdybych na ní dostala reference od někoho jiného. Nicméně silně obézní (záleží asi na úhlu pohledu, co je "silně" obézní) by asi nebylo úplně to košér. Nicméně kdyby měla nadváhu, tak by mi to určitě nevadilo.

To je hodně individuální - jak píšou ostatní, záleží na informacích a také formě, jakou by to podávala. Nicméně, může to být maminka po mateřské, která bude hubnout se vými "žáky", případně může mít nadváhu po hormonální léčbě....je potřeba to prozkoumat víc zblízka. Ale určitě bude mít větší porci empatie k naší situaci :)

Já ne....

nedůvěřovala, jak může radit ostatním, když si neví rady ani sama se sebou...no, ne?

Je to zajímavá otázka. Na jednu stranu, by se mi s ní určitě spolupracovalo lépe, protože by byla v situaci jako já, tudíž bych se před ní dokázala víc otevřít a o svojí váze mluvit (to je přesně to, co mi vyhovuje tady, že je tu tolik lidí, co je na tom podobně jako já - samozřejmě ne všichni), ono mít tam proti sobě nějakou mladou, hubenou a nejlíp ještě panenkovsky krásnou, tak to by mě tam viděla poprvé a naposledy, před tou bych asi neřekla o sobě ani slovo. Na druhou stranu bych byla možná trochu skeptická, když chce radit ostatním, proč se tím sama neřídí. Vzhledem k tomu, že už stejně jako Walda nějaký vědomosti mám, tak bych nakonec volila asi podle toho, zda by mi přišlo smysluplné to, co by mi řekla na jedné či dvou konzultacích a pokud by to nebyly bláboly, pak bych k ní asi tu důvěru získala.

Těžko říct. Ale asi bych si brala rady k srdci hlavně podle toho, jak by mi to dokázala podat, přimět mě k tomu, vysvětlit, atd. Ale mám-li být upřímnná, pokud je pro mne někdo vzorem, obzvláště v tomto ohledu, asi by mne i více povzbuzovalo, pokud bych viděla výsledky její snahy i na ní a to by mne určitě motivovalo víc.

Ahoj. Já osobně bych na první dojem nedal. Něco o výživě apod. vím, takže bych to posoudil dle obsahu a způsobu podání.