Ráno jsem vstala v 5 hod. potřebovala jsem do ŽELEZNÉHO BRODU, na odběr krve, pan doktor nebyl spokojenýkdyž jsem mu donesla rozbor krve ze Semil. Utíkám na vlak a těším se že to budu mít za sebou. Jenže sedím ve vlaku a přišel ke mně průvodčí, že nepojedeme, ptám se proč? Za tunelem je spadený strom, utíkám na autobusové nádraží, asi půl km. Mám štěstí, autobus má zpoždění, přijedeme na Proseč, tam zaseklí 2 kamiony a opět se mi zdálo, že budu muset do Brodu pěšky. Hasiči v plném nasazení a nakonec nás pustili, bála jsem se že se převrátíme, protože jsme jeli v takovém kopci a v krajnici. Přišla jsem na středisko a čekala na sestry, v té kalamitě se také nemohli dostat do práce, když jsem přišla na řadu, nešla mne vzít krev, sestřička říkala, jestli se mi to nepodaří na potřetí, tak Vás pošlu o patro níž. Já to tam moc neznám a řekla jsem jí, tak se starejte ať se to povede, nikam se mi už nechce. Brala to jako legraci, ale povedlo se. Už jsem se těšila domu a opět nejel autobus ani vlak, vše mělo opět spoždění, už jsem si myslela že půju domu po Riegovce. Domů jsem se dostala v 10 hod. ale díky bohu mám to za sebou.