TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 22. 09. 2010

Jak si nahrát profilovou fotku?

Bojovnice

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 23207
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 124006.78 km
Kolo: 65047.00 km
Cvičení: 5155 h 28 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

Stob skupiny

Bojovnice

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Zamyšlení aneb Stojí to za to???

01. 02. 2012

Po přečtení včerejších blogů neustále přemýšlím……..O čem? O tom, zda mi to hubnutí, za to všechno vůbec stojí. Není asi potřeba hodnotit veškeré mé snahy zhubnout, které trvají už 15let, ale zkusím poslední rok…..

Rozhodla jsem se, když mi váha ukázala trojmístné číslo. Objevila jsem Stobklub, byla na sebe přísná a čtyři měsíce víceméně hubla. Změnila jsem hlavně stravu a to tak, že jsem z 90% vypustila vše, co mám opravdu ráda a radikálně zmenšila porce. Cvičení nebyl problém ,cvičím 10 let a hodně mě to baví. Pití nebyl problém, vždy jsem pila hodně a pravidelnost dodržuji roky.

Dokud jsem hubla, moc jsem nad ničím nepřemýšlela a nic mi prakticky nechybělo. Jenže v dubnu jak když praští, váha ubývat přestala. Úbytku 14 kg si téměř nikdo nevšimnul, čeho si ovšem začalo mé okolí všímat, byla moje nálada. Přestala jsem dělat věci spontánně a stala se ze mě chodící tabulka. Neulomila jsem si od kamarádky kostičku čokolády, na rodinné oslavy jsem nosila váhu, abych si zvážila 1 chlebíček, který se mi na úkor omezení celodenního příjmu vešel. Nikdy jsem si nenalila sklenku vína, jen tak. Cvičení jsem přestala dělat pro zábavu, ale dělala ho kvůli hubnutí. Zdravé potraviny, které jsem dříve jedla ráda, se staly povinností. Na těle jsem nepocítila žádné blahodárné účinky, asi taky proto, že ač obézní, zdravotní problémy jsem nikdy neměla……atd….

Ale já se snažila dál………..můj sen byl přeci zhubnout 20-25kg!!!! Snažila jsem se dělat možné i nemožné dalších 5 měsíců. Omezila jsem příjem i výdej, zvýšila příjem i výdej a tělo ne a ne poslouchat. Co to dělalo s mojí psychikou všichni tady víte…….a v té době jsem taky začala přemýšlet o jakési spravedlnosti……až jsem se na všechno v říjnu vyprdla. Nezačala jsem se cpát hlava nehlava, ale občas si namazala chleba s paštikou, občas osladila kafe a vyrazila s kámoškou na Mojito. Cvičila jsem znovu pro radost a přibrala 5kg, okolí si opět nevšimlo, naštěstí, ale čeho si všimlo, že jsem prostě zpátky………Odešly výmluvy ze společenských akcí, zase jsem se smála a váha zůstávala trčet v lince!!!! Ke své radosti jsem mohla opět vařit v jednom hrnci a na Vánoce si dát svíčkovou se třema a ne s jedním a šilháním do talířů ostatních!!!! Zažila jsem prostě jakýsi pocit osvobození!!!

Jenže, to bych nebyla já, kdybych si s lednem nekladla předsevzetí……….takže jste mě mile přivítali zpět, s mým cílem zhubnout 10kg! Rozhodla jsem se vzít to razantně jako vloni v lednu. Jeden picí den v týdnu a poctivě dodržovat……..Jeden jediný den jsem se rozhodla hřešit a svěřila se s tím…..a některé komentáře (obvinění z podvodu a bůhví čeho ještě) mě opět donutily přemýšlet.               
Taky jsem absolvovala rodinný turnaj v bowlingu, kde všichni pili pivo a o půlnoci si dali pizzu a já dělala hrdinu a víte co, normálně jsem jim záviděla!!!! Ač většina z nich s nadváhou, nikdo si s tím hlavu rozhodně nelámal, a já se ptám…………

Chci to takhle napořád??? Chci být otrokem kuchyňské váhy, chci celý život jenom řešit, co strčím do pusy a plánovat? Chci se navždy vzdát jídel, které mám ráda??? Stojí mi těch 10kg, kterých si nevšimnu ani já, ani mé okolí za to??? Chci být ve společnosti pořád tou, co se zbytečně snaží a nic s ní není???

Já najednou prostě nevím!!!!! Svět se přeci netočí jenom kolem jídla a je spousta jiných věcí k přemýšlení!!! Jsem člověk požitkář, mám ráda jídlo, mám ráda život se vším, co přináší a poslední dobou se mi to nějak neslučuje!!!! Tak co se mnou vážení???

Hodnocení (22 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

16. 04. 2013 22:08
Kdepak jsi dnes?
08. 04. 2013 08:18
Já to svoje jak Ty říkáš "omezení" za žádné omezení nepovažujǐ. Vždyť i sama jsi v tom období, kdy jsi jedla normálně přibrala jen 5 kg zpátky.;-)
08. 04. 2013 07:16
Je to o povaze a o přístupu. Já mám naopak radost, když zvládnu s kamarády v hospodě vypít jen 2 decky bílého s vodou a ne jako dřív lehvink, dvě :-) Ale určitě se nemá cenu omezovat tak, aby Ti to bylo nepříjemné, u toho by nikdo nevydržel. Přeju ať to rozlouskneš ke své spokojenosti :-)
02. 02. 2012 07:43
Lucko, spěchám do roboty.... ani jsem všechny komentáře nepročetla, večer se vrátím.... musíš to vědět ty sama... já za sebe mohu říct, že jsem byla spokojená sama se sebou i v dobách největší slávy :-) ted se tomu divím.... vrátit se už nechci. Nikde netroubím, že má 80kg, pro moc lidí je to hrozně moc, pro mne po všecj vašetřeních a studiích to je jen pár kilo navíc, které nevím, jestli a kdy pořeším... mám ted takový polo režim s více pohybem, protože mín jíst se fakt nechce, tak se uvidí. Měj se fajn :-) těším se, jak si večer počtu...
02. 02. 2012 07:23
Děkuju za každý názor který tady padl. Vím, že se musím rozhodnout sama a že je to převážně o mé hlavě děravé a paličaté. Pravdou je, že jsem jídlo řešila vždy, ale od té doby co se snažím tady, neřeším prakticky nic jiného (až na občasné výpadky) A TO JE ŠPATNĚ. Vím, že musím zvolnit, ale bohužel taky vím na jak tenký led mě to dostane. Protože ač by se teď mohlo zdát, že pokud se rozhodnu s tímhle skončit, začnu jíst hory tučného, sladkého atd.......nezačnu, a proč, nedělala jsem to nikdy. Ač mi to málokdo uvěří, nikdy jsem netrpěla vyžíráním a nestřídala ho se dny hladovky....ale o tom jsem se rozhodla napsat další blog........
Děkuju!!!
01. 02. 2012 22:33
Já myslím, že to za to stojí.. jen nemá cenu se s tím stresovat. Já si už od začátku dopřávala nějaké ty dny "volna", kdy jsem prostě snědla na co jsem měla chuť. Myslím si, že i když jsem teď měla období, kdy bylo spoustu stresu a nebyl čas na jídlo a když už byl, tak jsem se spíš nacpala.., přesto už mám zažitých pár pravidel - snídaně, pití, pohyb. Aspoň něco málo se snažím dodržovat a už se vlastně ani nemusím snažit. Někdo by si řekl, že bych po roce a půl na STOBu mohla být zkušenější a tak dále.. ale já myslím, že je to úspěch! Prostě jsem se naučila snídat a jíst pravidelně zeleninu a už o tom ani nepřemýšlím!! Asi nikdy nebudu dokonalá, ale o tom opravdu život není. Akci s kamarády si nenechám ujít a když někde mají nějaké dobré jídlo, tak si prostě dám. Ale změnu cítím.
Možná by to jen chtělo přerámovat negativní myšlení a říkat si, to si nechci dát, nebo dám si jen trochu a bude mi dobře, místo toho si to rovnou zakázat. Zákazy nikam nevedou, naopak, co je zakázáno, to má hned lepší chuť :) A kolikrát pak zjistím, že když si něco zakazuju a pak si to dopřeji, není to vlastně tak úžasné, jak jsem si vysnila!
Nu prostě a jednoduše, zapracovala bych na psychice, hlavní je se hodit do pohody, za hubené tělo trápení nestojí! A ujasnit si priority. Pokud máš pocit, že k té 100 to zajít nenecháš, máš ráda cvičení a zdravému jídlu se nevyhýbáš, tak vlastně proč ne? Podle mě jsi moc pěkná ženská a vypadáš skvěle tak jak jsi!
01. 02. 2012 21:58
Já se v tom od září taky plácám, jde to horko těžko a dvakrát jsem vysadila a vždy nabrala 3 kg (no naštěstí jsem už tam, kde jsem přerušila). Taky mne to občas leze na mozek, jsem občas nevrlá. Vážím se každý den (aby mne jedno vážení zrovna nepoložilo, protože to zrovna bude ten den, kdy jsem nafouklá, mám to dostat a pod.). Nyní ale po vánocích.. tak nějak mám pocit, že to začíná jít. Musím ale fakt víc dodržovat co a jak jíst, protože jím o 1800 KJ víc, než loni na začátku hubnutí se STOBem. Nicméně co můžu říct a co možná je rozdílné od tebe, je že jsem se nevzdala těch dobrých jídel. Dám si klidně i řízeček (a k němu zeleninu), dám si thajské jídlo (z kokosového mléka, které miluji), dám si vše co jsem milovala - jen prostě je toho méně a méně často. A zkouším to tak, aby se to vešlo do semaforků. Možná proto mne to více baví. Myslím si, že to vše hodit za hlavu, to co jsi udělala, to co už máš za sebou, co jsi se naučila., to je fakt škoda. Zkus si třeba dát občas tu odměnu v tom co máš ráda, občas si dát třeba tu sklenku vína nebo nealkoholické pivo a trošku si to vše spestři :o) Třeba to půjde lépe a hlavně radostněji :o) Držím pěstičky, ať se vše zlepší :o)
01. 02. 2012 21:14
Luci, zrovna dneska jsem měla těžký den. Stresu spousta, nečekané nepříjemnosti se na mě sypaly jedna za druhou. Někdy ve dvě odpoledne jsem se vypravila na balkon, kdy trůnil v krabici manželův narozeninový dort. Pekla tchyně, takže byl fakt "poctivý". Vzala jsem krabici s tím, že na ty nervy kus sežeru. Otevřela jsem ji na stole, dcerka hned začala jásat, že prý dort. Dala jsem jí dvě máslové růžičky (krémové zdobení, ale opravdu se zdráhám té hmotě říct krém), sobě jednu (obsah cca půl kávové lžičky másla), zas dort zabalila a dala do chladu. Večer si holky daly po kousku, zítra muž odnese zbytek do práce "na oslavu". Jestli mi je to líto? Jestli závidím těm, kdo si smlsnou? Ne. Fakt ne. Na tom dortu mi nezáleží. Není to tak, že bych ho nesnědla KVŮLI HUBNUTÍ. Protože začínám tušit, že já se STOBEM asi nezhubnu - váha se houpe sem a tam - prostě už stresy nezajídám. Dneska večer jsem už byla unavená. Nechtělo se mi nic, ale přesto jsem se ve čtvrt na sedm zvedla a šla cvičit. Ne kvůli hubnutí - už tuším ne nezhubnu etc... - ale prostě proto, že je středa a já ve středu cvičím. Mělo to bonus, že mě během prvních deseti minut cvičení přestala bolet hlava. Pokud to vidíš, jak to vidíš, musím říct, že máš pravdu. Pokud se "kvůli hubnutí" začal tvůj svět točit kolem jídla, omezování jídla a kalorického výdeje, pokud ti to beze energii a radost ze života, je to opravdu na pováženou. Protože to je, jak říkáš: je spousta jiných věcí k přemýšlení.
01. 02. 2012 21:05
Myslím, že tuhle otázku si položila většina z nás. Tvoje okolí asi špatně vidí - jak si mohli nevšimnout 10 kg? Kdyby tě někdo pochválil a ocenil tvé úsili, možná bys dostala další dávku motivace. Možná jsi byla na sebe moc přísná! Na položenou otázku si ovšem musíš odpovědět sama. Z vlastní zkušenosti vím, že nejdůležitější je "klid v duši" a udělat vše proto, aby netrpěla hlavně psychika (platí na vše, nejen na hubnutí). Držím palce, ať si hlavně v pohodě!!!
01. 02. 2012 20:14
tak mi to leželo v hlavě a můj výsledný pocit je - stojí to za to. A pokud to někomu nepřináší radost a celkový profit a vůbec změnu k lepšímu životu, tak pro toho to za to nestojí.
01. 02. 2012 20:06
Ahojky. Myslím, že takové pocity máme asi každý. Někdy jsme hold dole a jindy nahoře. Záleží v jakém jsi momentálně v rozpoložení. Teď už je to na tobě - jak se s tím vypořádáš - třeba zrovna teď najdeš tu správnou cestu. Třeba pomalejší hubnutí, tolik se neomezovat, více se hýbat .....????
Nyní čtu knihu od Jen Lancasterové "Nádherné tlustá" , je to fajn a dosti vtipné čtení. V úvodu píše:
"Všem, kteří se trápí svými špeky: už mě unavují knihy o nešťastných ženách, které jsou tak zoufalé ze svého vzhledu, že se v naději na krásný nový život vybičují k tomu aby šíleně zhubly. A nesnáším, když mi tvrdí, že žena může být šťastná jedině tehdy, když se narve do těch nejmenších džín. Takové historky pro mě v žádném případě nejsou povzbuzením - naopak mám chuť tyto chudinky vytáhnout někam na pořádnou večeři, dát si s nimi pár koktejlů a smetanový dortík a vysvětlit jim, že dokud nepřijdou na to, jaká je jejich osobnost, na zevnějšku nezáleží. Naneštěstí nadváha není jen společenský problém, s nímž bychom se prostě dokázali vypořádat se zdravou dávkou sebevědomí. Je to i zdravotní problém. Nyní, na prahu čtyřicítky, jsem se dozvěděla, že se to bude muset změnit, abych - víte - abych neumřela. Protože když si můžu dovolit jít na pedikůru, k čemu mi to bude, jestliže mi kvůli cukrovce uříznou nohu?"
01. 02. 2012 18:51
Moc krásně napsané :-)) Co dodat ? Hlavní je,aby jsi byla v klídku a pohodě :-))) Moc ti přeji,aby jsi našla i ty svoji cestičku.A ta byla jen samá radost a dobrá nálada !!!!
01. 02. 2012 18:46
Velmi zajímavý blog i názory všech co ti radí.Mám pocit,že jsme na tom všichni hodně podobně a proto nás to sem tak táhne.Nejdřív nadšení,kila šla dolů,kalhoty padaly,pásky se musely utahovat-naše fotky jsou toho dokladem:-))a pak občasné hřešení,ach ta dovolená,vánoce,oslavy,narozky........Jít cvičit,jo musím ať se mi tozsvítí fitkoučink,a pak stagnace,už to nejde,ta pitomá želva se nehne a spíš couvá.Nespojuje nás tohle všechno,nemáme to každá odžito???Já fakt myslím,že jo.Po měsíci nekouření se mi váha šplhá ke kilům se kterými sem sem přišla:-(((Jak to bude dál je jen na nás,mě se žije líp,když nefuním při obouvání,neoblékám se půl hodiny,abych zamaskovala co nejméně špeky.Myslím,že je to na každém,ale já za sebe,vyležím chřipku a jdu do boje,nebudu se stresovat,brutálně hlídat,ale pomalu a rozumně a 1 den si dám hřešící a oficiálně.Přeju ti ať to zvážíš ,jakou cestou se dáš ,vybereš tu správnou a hlavně ať je pohodová!!!!Proč si nedat občas skleničku víny,1 kousek pizzy a jindy k obědu svíčkovou se 3 a večeři trošku chudší.........tak jak myslíš.moc mě zajímá co teda bude s tebou,dej prosím vědět!!!!!
01. 02. 2012 18:05
Lucí, nevzdávej to !!! Jsem na tom trochu podobně. S nadšením jsem se do toho zas v lednu vrhla, očekávajíce, že to bude jako před rokem a v pohodě mi budou odpadávat kila samy. A ono to jde nějak ztuha - ale jde. A to je hlavní. U Tebe vidím, že nějaký úbytek taky máš, a to je přeci príma. Vždyť víme, že je lepší pomalu ale natrvalo :-)
S tím miminkem - je možný, že si ten blok v podvědomí opravdu nevědomky vytváříš.... A že se na to necítíš ? Člověk nikdy není a ani nemůže být připraven na všechno, co ho v životě potká. Řekla bych, že věk už na to máš a jestli se máte s partnerem rádi, co může být krásnějšího, než držet toho malého bezbranného človíčka v náručí. A třeba by po porodu šla ta kila dolů tak nějak sama :-)
Mám dva kluky, říkala jsem si že by třeba ještě jednou jedno ... Pak jsem zničeho nic měla trombózu, zjistili mi genetickou poruchu a už bych byla vysoce riziková matka. Paní doktorka mi říkala, že ať jsem ráda, že vůbec mám ty dva a že to proběhlo bez problémů...
Takže za mne říkám, neodkládej to, neřeš to tolik a určitě mimčo za to stojí (i za ty kila navíc).
Držím palce ať se Ti daří a hlavně ať jsi spokojená, šťastná :-)
01. 02. 2012 16:44
Určitě to za to stojí. Ale je to těžké, to tu asi všechny víme. Džím palce.
01. 02. 2012 15:38
Lucinko, můj nejlepší kamarád je vyléčený alkoholik a už 5 let se ani nedotkl žádné kapičky alkoholu, protože dobře ví, že jak si dá jednoho hlta, tak může jít do léčebny znovu. Moje kamarádka byla na léčení z drogové závislosti a také už dva roky ví, že jak si jednou čuchne k mariánce nebo éčku tak se může jít znovu trýznit do léčebny... s náma je to podobné, závislost na čemkoli je strašná a absťák je to nejhorší co v té závislosti může být... Závislost na jídle je jedna z nejhorších, ale štěstí je v tom, že se dá zregulovat rozumem... vem rozum do hrsti a nezařazuj se do řad alkoholiků a drogově závislých... MY NA TO PŘECE MÁME !!!!
01. 02. 2012 15:37
bojovnice: ach, jako bych tu cetla sve myslenkove pochody:) mam taky rada nektera ne prilis stastna jidla, ale naucila jsem se je trochu upravovat a taky si obcas udelam den volnejsi... mozna ze by ti vic vyhovoval system sacharidovych vln, pokud jsi nekdy o tom slysela, nebo aspon to trochu na to prizpusobit
01. 02. 2012 15:15
Lucko, já taky tu zeleninu v zimě nějak nemůžu dohnat! Vyhovuje mi v tepelné úpravě.....
a mám chuť spíš na tu kořenovou:-))
01. 02. 2012 15:07
Ani nevíte, jak moc mi vaše názory pomáhají si vše utřepat!
Myslela jsem že s novým rokem přišla nová šance a první neúspěch (úterní vážení) mi doslova podlomil nohy. Nejdřív jsem se kasala, že to nevadí, ale vadí, protože se bojím že se to už zase ani nehne.........grrrrrrrr!!!!! A tak jsem zkusila odložit bič do kouta, pro dnešek ve formě nesplnění zeleniny, fakt do mě v tomhle počasí neleze :-( bleee!!!!
01. 02. 2012 14:31
Lucko, tak do teď jsem si myslela,že ti hubnutí jde. Kladu si podobné otázky a zatím neznám odpovědi.Co ale vím,že už nebudu nikdy moc jíst,jako před hubnutím.Měj se ráda a jestli teď tohle všechno cítíš,tak dej bič do kouta a až budeš zase mít chuť,tak ho vyndej.Nejdůležitější je, abys byla v pohodě (to platí i pro mimi,on ten správný čas přijde) :o).
01. 02. 2012 13:05
Ráda bych přidala i svů názor. Ze všeho nejdříve jsem se podívala na Tvou fotokoláž a musím říci, že jsem viděla krásnou ženu. Jsi výrazný typ a pár kilo navíc zcela zanikne. Jiný aspekt je zdravotní stránka. Tam jistě víš, jaká jsou rizika vyplývající z rodinné i osobní anamnézy. A co by Tě mohlo v budoucnu ohrozit. Většina z nás hubne proto, aby si vylepšila život. Buď byla krásnější, zmírnila zdravotní potíže či jim předešla. Dělá to prostě pro sebe. A dělá to s ráda a těší se na výsledek. Pokud však, jak píšeš, Tě hubnutí omezuje a netěší Tě, je to špatně. Trápíš se na těle i na duši a více si škodíš, jak prospíváš. Pak to skutečně nemá cenu. Možná by stačilo si postupně najít zlatou střední cestu. Nepřejídat se, ale ani nehladovět. Cvičit pro radost z pohybu a ne proto, že musím. Nestresovat se a mít radost ze života.
01. 02. 2012 12:54
Lucko já si nemyslím, že by jsi měla měnit druh pohybu jak ti radí Zuzka, pokud budeš dělat sport který tě nebaví jen proto, že se při něm lépe spaluje, budeš se do něj nutit a budeš zase nešťastná. To si raději užij pohyb, který ti přináší uspokojení a na který se těšíš.
No a s tím mimčem už jsem ti psala, že to prostě jednou přijde, až budeš připravená . Nediv se ale své rodině, já , stejně jako oni, patřím ke generaci, pro kterou dítě po svatbě byla naprostá samozřejmost , taky bych byla nejraději kdyby už bylo nějaké vnouče na obzoru, moji mladí ale mají opačný názor a já se s tím těžko smiřuji. Vše má ale svůj čas a co má přijít, to přijde. A podmiňovat dítě nějakou váhou je blbost, nikdy dopředu nevíš, co s tebou těhu pak udělá a jak se ti váha i figura změní po porodu. Proto mám jedinou radu - buď svá a v pohodě, pak i dodržování pravidel bude snadnější, hlavně žij a ne přežívej :-))
01. 02. 2012 12:44
Lucko, tohle je fakt problém - jestli to vnímáš jako omezování a v podstatě teror tabulek a jestli se do toho máš nutit, tak to smysl asi nemá. Protože budeš akorát tak otrávená. Moc dobře chápu, jak je člověk namíchnutý, když to nejde. Zvlášť když se snaží poctivě, a ty ses do toho od ledna zase obula. Ale jak víš, já pořád opakuju, že odmítám držet dietu a omezovat se v tomhle smyslu slova, protože to podle mě nikam nevede a nadělá to víc škody než užitku. Takže pokud to vnímáš jako nadměrně velkou námahu a omezení, které nepřináší poměrné výsledky, je to otrava a je to otročina. Ano, musí tu být nějaká přísnost a dodržování základních pravidel, ale neměla by to být takováhle dřina. Natožpak celoživotně. Já myslím, že do značné míry sis vlastně už odpověděla sama:-)
01. 02. 2012 12:43
Ahoj Luci, já myslím že čteš myšlenky většině z nás... každej závislák na jídlu si tohle jednou řekne... já jsem si to přečetla s tím, že jsou to moje vlastní slova. Máme jen 2 možnosti:
- buď budeš dál taková jaká jsi a ve vyšším věku ( věř tomu že už za 10 let!) se ti objeví komplikace spojené s větší tíhou, než kosti unesou...
- nebo zhubneš a aby sis váhu udržela, už se budeš muset celý život kontrolovat a neustále se vzdávat toho, na čem jsme závislí...
Otázka je, co je lepší. Já osobně si myslím, že je lepší nemít komplikace ....
01. 02. 2012 12:32
Zuzi: Vím že musím zvolnit, jinak se fakt zblázním, ale měnit druh pohybu který miluju? Je to ta správná cesta? Vzdát se zase něčeho???
Ani: s tím miminem........vidím to spíš naopak.......kdysi jsem řekla ,že nebude dokud nebudu mít 84kg, popravdě se na něj vůbec necítím a tlak okolí je poslední dobou na tohle téma fakt nesnesitelnej.......co když si to tak blokuju a oddaluju?
Keksi: tvůj komentář mě skvěle rozebral a díky za něj............

Jen chci ještě říct, vím že mě nikdo nenutí vzdát se toho co mám ráda.....ale......u mě je problém, že chci buď všechno nebo nic, takže když to převedu na svíčkovou :-))))) Než si dát s jedním, nedám si radši vůbec :-))))
Pavliczka: nevím jak to udělám, asi tak jako dřív, zkusím nějakou dietu ;-))))
01. 02. 2012 12:23
Nejdřív vám všem děkuju za pochvaly i komentáře, některé mi vehnaly slzy do očí, v dobrém slova smyslu. A už to je důkaz jak na tom je moje psychika!!!
Myslím že spousta z vás ví, že jsem nechtěla až tak moc a už vůbec ne zadarmo, ale když za "takovou dřinu" (pro mě to opravdu dřina je) nedostávám nic, je to prostě na prd!!!! Nechci být a nikdy nebudu štíhlice, jen jsem prostě myslela že když budu dělat maximum ( a já už víc prostě neumím) budu odměněna alespoň "nadváhou"!!!
Rozhodně nehubnu kvůli světu, tohle období mám za sebou už dávno, ale vyřazená ze společnosti si najednou nějak připadám......Nikdo v mém okolí tohle nemusí a nikdy nemusel řešit, tudíž to samozřejmě nikdo nechápe a klepání si na čelo je čím dál tím častější........
Ano asi jsem příliš tvrdá, moc o tom přemýšlím a hrotím to, ale na mě vždycky fungoval jen bič a najednou nefunguje??? Dělat něco napůl??? Neblázněte :-) :-) :-) to bych nebyla já!!!
01. 02. 2012 11:57
Já ti hrozně fandím a souhlasím s tebou, že nejdůležitější je, aby byl člověk v pohodě a vyzařoval spokojenost. Ale - dole píšeš, že přes stovku už to nikdy nenecháš jít. A jak to chceš udělat? Sama za sebe můžu říct, že jsem přišla na to, že bez změny životního stylu prostě budu pořád přibírat. Ale mně to za to stojí. Taky jsem přesvědčena, že hubnout (nebo udržovat váhu) člověk musí s radostí, protože jinak to nefunguje. (Ale to nakonec platí asi o všem, co děláme.)
01. 02. 2012 11:46
ajaj je to špatné. ty jsi si totálně rozhodila psychiku. naprosto souhlasím s keksinou. jseš na sebe příliš tvrdá. zkus najít nějakou střední cestu. taky jsem vždy všechno přestně dodržovala a když jsem si dala něco nezdravého hned jsem měla výčitky, ale to je špatně. možná by bylo dobré zvážit návštěvu psychologa. mě teda hodně pomohl. pomohl mi uvědomit spoustu věcí např. abych nebyla otrokem tohodle všeho o čem si psala. a když mám na něco chuť, tak si to s čistým vědomim dám, ale je důležité pokračovat v režimu. dřív jsem to měla tak, když jsem zhřešila, tak jsem si řekla, že to už nemá cenu už jsem to porušila a ve finále jsem se na všechno vykašlala a to právě ten začarovaný kruh. chyba chyba chyba. a taky už jsem přijmula myšlenku tu, že ze mě nikdy štíhlice nebude (ach ta genetika), ale můžu mít o 20 kilo míň. tady na stobu jsem teprve cca 14 dní, ale už s tím bojuju dlouhou dobu. já mám naopak opačný pocity. cítím se daleko lépe jak po fyzické tak i psychické stránce. možná by jsi měla navštívit psychologa. nicméně držim ti pěsti ať to co nejlépe ustojíš.
01. 02. 2012 11:26
Lucinko z tvého blogu je mi trošku smutno, smutno z toho, že se trápíš a přestáváš být svá. To není dobře a opravdu za to pár kilo nestojí. Důležitější je být svá, mít radost ze život a těšit se na to, co přinese zítřek, ne se stresovat co ukáže váha. Jsi krásná ženská, vždy ale budeš trošku mohutnější, žádná vyzáblina z tebe nebude, to myslím sama dobře víš. Já bych se zaměřila spíš na to cítit se v pohodě, dodržovat základní principy zdravého stravování a nehroutit se z každého malého hříchu, prostě se zbytečně nepřežírat ale ani nehladovět. Jsi mladá, zdravá a celý život máš před sebou, tak si ho užij, protože nic se nedá změnit ani vrátit :-))
01. 02. 2012 11:16
jé aprávě jsem zhlédla tvou fotogalerii a vždyt jsi hrozně krásná ženská tak proč si nespokojená? jsi stašně sympatická a musí být sebou legrace, tak si dej oddych a já si třeba zařazuji co 14dní den, kdy jím co mě napadne ( stejně jím dle sebekoučinku, jen neřeším že si dám něco kaloričtějšího), prostě semaforky jsou červené, ale já se z toho přece nezblázním, třeba to mé hubnutí zpomalí, ale zase mě to nakopne k dalšímu hubnutí .... A jestli tě někdo obvinuje z podvodu tak jak psala Keksina, at si každý šáhne do vlastního svědomí, jsme jen lidé :) Posílám ti trochu sluníčka do tvé dušičky a at ti je líp :)
01. 02. 2012 11:15
No Luci, to je otázka. Keby som sa podobne pýtala ja, tak odpoveď by bola jednoznačné Áno!!! Stojí mi to zato.

Tiež mi minulý mesiac váha strečkovala a ešte nie je isté, či sa tak skoro pohne. Tiež mi to na nálade nepridáva. Ale mám pár dôvodov, prečo ma to neubýja:
1.) mám doma tanitu, meria zloženie celého tela a ja vidím postupné zlepšenie aj keď sa váha nehýbe.
2.) Ja už dlho jedlá nevážim, len keď si nie som istá... Odhadujem to a zapisujem odhad - tiež sa mi s tým nechce otravovať...
3.) Denne si doprajem niečo čo mi fakt chutí. Keď mám chuť na pizzu dám si aj tú, prípadne palacinky, bebe sušienky jem denne, fitness tyčinka je vlastne tiež čokoládová...
4.) Keď idem s kámošmi von, rozhodne sa z ničoho, čo sa týka zábavy neulievam - teda ani alkoholu. Možno sa ulievam z jedla, ale to mi pri alkohole nechýba... Hlavne sa snažím baviť a na chudnutie vtedy nemyslím.
5.) Možno naozaj neschudnem do leta, možno ani do roka do ideálnej váhy, možno to bude trvať aj tri roky. Ale každým dňom je to len lepšie a ja som s týmto stavom spokojná.

Sumasumárum, snažim sa byť nad vecou... No a to by mohlo pomôcť aj tebe. Myslím, že si prílišná detailistka a puntičkárka. Nedokážeš niečo robiť na polovicu. (Možno aj to obviňovanie z podvodu je viac v tvojej hlave, ako v komentároch ;-)

U teba furt myslím nato, že odkladáš kvôli váhe mimino, ktoré veľmi chceš. Čo tak sa fakt na chutnutie vykašľať a vysadiť antikoncepciu, užívať si život a lásku ;-) A prípadne to neurobiť jedným rezom, ale nastaviť udržovák, postupne zdvihnúť príjem na udržovanie, aby sa váha zbytočne nedvíhala hore a potom si už len vychutnávať zdravý životný štýl a tak...
01. 02. 2012 11:15
a ještě si myslím, že si lidé rozhodně všimnou, že člověk zhubnul, ale protože je to dost citlivé téma, tak o tom třeba ani nezačnou, aby třeba neurazili.....
jelikož sami nic takového třeba neprožívají, tak jim nedojde, že by to človíčka spíše potěšilo...:-)))
01. 02. 2012 11:13
Lucinko :) jak začít? Kočko, naprosto chápu jak to máš. Když si vezmeš, začaliy jsme tady loni nějak spolu, něco jsem zhubly, pak se i skoro shodně zastavily a nevěděly co a jak.. tenkrát jsi přišla s tím, že Havlíček ti řekl, že jsi se týrala moc, a chtělo víc než 5000 Kj.. tak jsme přidaly ( já po tvém vzoru). Váha se stejně nehýbala a přišly prázdniny.. To se s náma asi vezlo celou dobu... Nehubly jsme ani jedna co si pamatuju.. Taky jsem si připadala jako chodící tabulka Kj, kdyby mě o půlnoci vzbudili byla jsem schopná odvykládat celý jidělníček včetně denzity...
Já jsem přestala zapisovat a hlídat (částěčně jsem omezaná tím svým mlíkem, takže jím skoro furt to stejný a nebyl to zas až tak velký problém). Co beru jako velký přínos, že jsem stála na stejné váze cca 3,5 měsíce, pak jsem začala chodit na VACU a změnila druh pohybu, přes léto nebyla ani žádná zumba ani bosu, takže nic cardio, k tomu jsem bruslila a procházkovala a byl to jiný pohyb.. během 2 měsíců my slezly 4 kilča...
Přiznávám, že říjem pro měl byl krizový.. měla jsem nehodu, byla bez auta. Přestala cvičit, málo spala a do práce cestovala 4 hodky, takže nějaký režit byl totálně víme kde.. Takže ona 4 shozená byla nazpět...
Co tím chci říct.. Hrozně ráda vařím a i jím, mám jako ty ráda společnost a když někam jdu tak si to pivo dám taky a klidně i tu pizzu, nechci sedět v koutku a říkat si.. ,, ty jo, ty to nemůžeš,, Prostě si myslím, že u tebe je to v nečem jiným.. možná jsi ve stresu, možná jsi málo se sebou spokojená, možná právě moc přemýšlíš, možná a co si myslím (podle sebe) ten pohyb co děláš není pohyb pro tebe a chtělo by to dělat ještě něco jinýho..
Každopádně jsi krásná ženská, která si dala za cíl být ještě krásnější.. Možná je to jen v přístupu .. Co myslíš?
01. 02. 2012 11:13
Pokud se člověk postaví do role oběti, že MUSÍ zhubnout kvůli ostatnímu světu, tak je to asi trošku špatně....
Já to vidím tak, že mě hubnutí a "fungování" tady na Stobu ukázalo cestu, jak správně zacházet se svým tělem a nebýt už hromádka neštěstí ze svého vzhledu. Myslím, že moje hubnutí mě nijak nevyřazuje ze společnosti... Rozhodně bych se nechtěla vrátit do toho kolotoče hladovění, a následném přejídání se....
Člověk by to měl umět vyladit, aby ta změna životního stylu ho spíše obohatila......nejde přeci jen o vzhled, ale i o zdraví.... Já vím, je to těžký.....někdy člověk fakt bojuje sám se sebou, ale mě to za to teda stojí...:-)))
01. 02. 2012 11:04
Pokud si ted spokojená, tak proč to měnit! Hubnout za každou cenu nemá smysl. Jak píšeš nad tří ciferné číslo už váhu nenecháš zajít, tak proč ze sebe dělat nějakou 70kilovou babu, když nebudeš happy. Prostě dělej jen to co ty chceš a co ty uznáš za vhodné, abys byla šťastná a né se furt hodila s váhou.
01. 02. 2012 11:03
A dost! Musím přiznat, že mě tvůj blog hodně překvapil a docela i naštval. Podle toho, co píšeš, tak ses opravdu stala otrokem hubnutí. Ale to přece není cíl! Nevím, kdo tě tady obviňoval z podvodu (koneckonců hřešíme všichni, někdo víc, někdo míň, ale ať si každá z nás šáhne do vlastního svědomí), ale pokud se pamatuji, tak podobné svěření s hříchy tady probíhá spíše v legraci a s pochopením. Taky nevím, kde jsi tady našla, že se musíš zbavit všehno, co máš ráda a že se jídlo a cvičení stane tvým jediným cílem života i pověstnou koulí na noze.
V prvé řadě si dej pauzu. Třeba týden. Nevaž, nehlídej, nepročítej tabulky, ale hlavně se srovnej sama se sebou. Nevím jak dlouho jsi vydržela tenhle nesmyslný boj s vlastním životem, ale evidentně dost dlouho, když si toho všimlo i okolí. A dost dlouho na to, aby ses totálně odrovnala, a to myslím psychicky. A podle toho, co tu píšeš jsi na nejlepší cestě rezignovat naprosto na všechno.
Takže znova, dej si pauzu, uklidni se a trochu si srovnej v hlavě, co sama chceš. Chceš zhubnout? Skvělé, ale to přece neznamená, že se zhuntuješ. Chceš cvičit? Ještě lepší, ale proč z toho dělat povinnost a otrockou dřinu? Chceš, aby si toho všimlo tvé okolí? Máš na to právo, ale zřejmě máš kolem sebe pomaleji chápající, tak je trochu nakopni. Pochlub se, že máš novou sukni a o číslo menší než sis kupovala, nakopni rodinu, že si ani nevšimli, jak se jim měníš před očima. Ale konečně přestaň bláznit. Přece nemusíš nosit na návštěvu váhu, aby sis zvážila chlebíček, závistivě se dívat, jak všichni kolem tebe jí pizzu, ale "ty přece nesmíš, protože hubneš". Ano, dodržovat program, který ti tady kouč spočítá vede k hubnutí, ale proč ho dodržovat do detailů? Možná nejsem ta pravá, abych ti v tomhle ohledu radila, taky si tady věčně stěžuju, že mi nejde to nebo ono. Ale vím, že je to moje tělo a můj život. A co se stane když za ty 4/8/12 týdnů nezhubnu svých vysněných 15 kilo ale třeba jenom pět? Zboří se svět? Přestane se prodávat chleba? Budu horší nebo lepší než jsem teď? Ne. Pořád jsem to já. A tak je to i s tebou, myslím, že se prostě jenom zbytečně honíš. Nebuď na sebe tak přísná a uvidíš, že všechno půjde líp.
Promin, jestli jsem tě komentářem nějak urazila nebo ranila, ale tak na mě tenhl eblog působí.
Takže hlavu vzhůru, nohy v teple, hrnek kafe / sklenku vína do ruky a hlavně - rozum do hrsti. ;-) Neštvi se, zbytečně neblázni a nevzdávej to, jen zpomal tempo. A já myslím, že tě tady všcihni podpoří. A pokud se najde někdo, kdo ti bude něco vyčítat nebo tě obviňovat, pošli ho zamést si před vlastním prahem. ;-) Drž se.
01. 02. 2012 11:03
Lucinko, já jsem ti tu spáchala obří komentář... hrůza hrůz, takže dělám ctrl x ctrl v a posílám mailík! :-)
01. 02. 2012 10:56
Jukla jsem ti do fotogalerie a jsi krásná ženská. Já si myslím, že ty tak moc chceš zhubnout, že máš nějaký vnitřní blok či co a prostě se to nehne a nehne, ať chceš sebevíc. Já to znám taky, plácám se takhle dva roky. Váhu dám dolů max k 70-ti kilům a níž se jí nechce... Ad jídlo- jez všechno, jen trochu menší porce. A nijak to nehroť, člověk je na světě jen na chvilku a pokud ti hubnutí nepřináší radost ani výsledky a zdraví po tobě ještě nechce nějakou zdravotní dietku, tak se na to vyprdni...
Drž se a měj se ráda!
01. 02. 2012 10:50
No možná mi jde spíš o to..........omezovat se i za tu cenu, že nic nezměním???? Že prostě pořád zůstanu taková??? Akorát mi místo úsměvu přibude závist a vráska na čele???
Omezovala bych se ráda, kdyby byly výsledky, ale když téměř nejsou???
Nad 100 už si nikdy nedovolím jít, nikdy!!!!!
01. 02. 2012 10:46
Já tě moc dobře chápu, dokud jsem měla pod 100 kilo, uvažovala jsem hodně podobně, dokud jsem měla pod 120 kilo stále jsem uvažovala dost podobně...ale pak přišlo 150 kilo...
Chci tím říct, že pokud se nechceš omezovat chápu to, mě to taky nikdy nebavilo...ale prostě nějaké důsledky tam budou. S přicházejícím věkem porostou.
Jsi krásná ženská, tvůj typ postavy unese i větší váhu něž je nějaká norma.
Pokud se zvládneš držet pod tou 100 a zvládneš dál sportovat a mít radost ze života podle mě je to O.K. :)

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle byla ukončena. Gratulujeme vítězům: nevzdavatse kacka sonova
Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 23.10.2021 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři