v neděli ve večerních hodinách jsem byla s přítelem nucena vyhladat pohotovost v nejmenované pražské nemocnici. Ve středu při cvičení ho kousl pes, rána se i přez vyčištění a vydezinfikování zanítila a zdravotní stav přítele se začal horšit. Psí špičák je zahnutý  a na boku rány se utvořila kapsa. Dostal horečku, ruka bolela a tak jsme jeli. Na oddělení, kde měli úrazovou službu nás odmítli, že rána není čerstvá a poslali nás na chirurgii. I tam nás odmítli s tím, že rána je infekční a odeslai nás na infekční pavilon. Putovali jsme v dešti areálem nemocnice a postupně hledali pavilony ...Na infekčák se nám moc nechtělo. Tam se chirurgické zákroky neprovádějí ale šli jsme. V předchozích štacích přítelovu ruku nikdo neviděl. Poošetření tří pacientů, kteří byli před námi na nás přišla řada. Paní doktorka ruku prohlédla , nadšená z ní nebyla. Nic méně. Napsala cílená antibiotika a odeslala nás zpět na chirurgii. Jedna ze tří službu konajících lékařek nám řekla, že budeme čekat pět hodin. Byla půlnoc, čekala nás skoro hodinová cesta domů. Vyzvedli jsme antibiotika a jeli jsme, přítel si vzal první tablety, já jsem mu ruku opět převázala višňákem a on mi slíbil že ráno půjde na spádovou chiturgii. Tam mu lékař řekl, že od rozvinutí otravy krve a drénování celé ruky ho v době našeho bloudění po nemocnici dělily nějaké dvě hodiny ...

Nechci se dotknout nikoho, kdo ve zdravotnictví pracuje. Zdraví je v první řadě věc každého z nás. Chápu přetížený zdravotnický personál, chápu že asi byly důležitější případy ale na tu ruku se mohl podívat i chirurkg. Konala lékařka, která to vůvec neměla ve své specializaci. Díky ní se ruka začala hojit. S námi v čekárně byla maminka s malým dítětem, kterou sem odeslali z jiné nemocnice údajně pro to, že ta, kterou s dítětem v horečce vyhledali nebyla jjejich spádová. i tady konala doktorka na infekčním. Paní doktorko děkuju že jste nám otevřela dveře