TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 26. 08. 2010

Jak si nahrát profilovou fotku?

MaSka

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 5 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 4155
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 101698.68 km
Kolo: 54108.03 km
Cvičení: 4485 h 24 min

Přátelé

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Co by vám pomohlo, aby se kila nevracela?

31. 03. 2016

Dobrý den milá hubnoucí komunito,

to mi teda napište….Na STOBklub zajdu v posledních 2 letech jednou za delší čas a vždycky mě udiví ta hubnoucí nekonečná spirála…spirála opakujících se výzev, veřejných slibů, cílů, opětovných zápisů do kurzů, záměrů na stále stejné téma, tož to chápu od toho tu k hubnutí STOBklub je, ale ta spirála je od stále stejných osob…Nemyslím to holky, kluci vůbec špatně osobně, s některými je to jako potkat se se starými známými a vidět, že kromě kilogramů navíc, které je štvou, se mají prima…jen si říkám, jak je možné, že ze všech stran na vás vyjíždějí teoretické rady, jak konečně zhubnout na trvalo, je tu spousta interaktivních pomůcek, fitness aplikací, ale ta praxe…

Kde je ten zakopaný pes, proč u velké většiny je jo-jo efekt zase na koni?

Co bývá ta vaše bolavá pata, že jsou kila zase tam, kde byla?

Proč ustane sportovní nadšení, které je v úvodu s takovým nadšením zapisováno do grafů a tabulek?

Co by vám osobně pomohlo, aby se už odhozená kila nevracela?

Možná se vám to zdá divné, vždyť od toho je přeci odborník, aby řekl, „jak na to“….ale právě naopak, jen vy sami nejlépe víte, co vám vyhovuje a funguje.

Díky za upřímnost předem Ma. 

pondělí 1.2.2016:

Díky za upřímné, různorodé a pestré reakce pod blogem. Jak samy dámy píšete neexistuje jednoznačná odpovědˇ, to by bylo na Nobelovu cenu nejenom za  medicínu, ale i za ekonomii. Teoretických rad od odborníků se tu jen hemží. I vy některé jste možná už zdatnější než kdejaký výživový proadce, který si hubnutí na svou podkožní vrstvu nevyzkoušel.

Myslíte si, že existuje "vůle"? Když některé z vás říkají, že "nemají vůli" a přitom v jiných činnostech, které také dlouhodobé a tu tzv. "vůli" k nich je třeba, jsou úspěšné...že by na hubnutí byla ta "vůle" jiná? 

A co když bych vám položila otázku na stejné téma...ale 

"Co je vaší motivací v hubnutí?" 

"Mění se vaše motivace v čase, v průběhu, když hubnete?" 

Vnímáte rozdíl v otázkách:

1."Jak moc chcete zhubnout?"

2."Jak moc si věříte, že se vám zhubnout podaří?" 

Věnujte pár minutek na rozmyšlení odpovědí, jestli vám nevadí, tak se o ně s námi podělte,  třeba vás to posune trochu dál. pa Ma. 

 

Hodnocení (18 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

03. 04. 2016 12:49
Dobrý článek, rozhodně stojí za to si na otázky dát upřímnou odpověď...
02. 04. 2016 19:54
Mě netrápí jo-jo efekt, ten se naštěstí nedostavil. Důvodem toho, že tu jsem už 6. rok je to, že se mi hubnutí zastavilo. Z BMI 31 jsem zhubla na BMI 27,5 a už několik let nejsem schopná opravdu znovu začít hubnout a dorazit těch 7 kg, které mě dělí od BMI 25. Ale díky STOBU se ve svých 70 letech cítím daleko lépe než v 50 letech. Takže si nestěžuji; naopak - děkuji.
12. 02. 2016 14:52
Tak to jsou všechno vážně zajímavé otázky, kéž bych tak znala odpověď :-) V první řadě vůle, tak o té si myslím, že neexistuje, nebo spíš neexistuje "pevná vůle", kterou buď někdo má, nebo ji nemá. Řekla bych, že jde o nějaký soubor postojů, které vůči jídlu, cvičení zaujmeme a který buď vydrží - a znám spoustu lidí nejen tady, ale i v reálném životě, kteří vydrželi - anebo nevydrží. Jak to vidím okolo sebe, nejlépe jsou na tom ti (asi dva) jedinci, ke kterým změna přišla sama, řekli si, že by možná měli jíst víc zeleniny a zkusit nějaký sport a tak to udělali a zjistili, že je to vlastně baví. Žádné rozhodnutí, žádné odteď, žádné pokyny. Proto vydrželi :-) A pak jsou tu ti (=ty), které si byly schopny vypěstovat ten zvyk a tu slavnou vůli..
Od puberty sportuju, mám tolik pohybu jako málokdo v mém okolí (protože to jsou lenoši, ale to je jiná věc) a neustále se potýkám s otázkami typu: Jak to, že toho tolik děláš a nehubneš? A soucitně na mě koukají.. Myslím, že to, proč jsem pořád tady a proč jsem neudržela před třemi lety zhubnutá kila ( ono jich teda bylo jenom deset) je, že neustále vnitřně bojuju s nespravedlností světa :-) Já nějak nemůžu uvěřit, že když se budu pořád hýbat a nebudu se přežírat, tak zase přiberu! A ono jo! Jakmile přestanu řešit poměr B-T-S a kolik toho kdy sním, tak je prostě konec. Takže odpověď na otázku, co by mně osobně pomohlo k hubnutí, udržení, nevracení se je - smířit se s tím, že je to od teď napořád. Já samozřejmě vím, že na tomhle principu je postavený celý STOB :-) Ale to uvědomění si není tak snadné, aniž by člověk nepropadl nějaké depce. Dělám na tom :-)
12. 02. 2016 13:53
Proč ustane sportovní nadšení? Čas! Já vím, že čas nám nezbyde, že si ho musíme udělat, ale! Například dneska - měla jsem v plánu jít cvičit ráno před prací, protože vím, že odpoledne a večer toho mám ještě moc a nebudu stíhat, pátky mám cvičící a nechci vynechat. V šest jsem vstala, udělala svačiny a snídaně pro chlapy, o půl sedmé jsem otevřela maily a chtěla vyřešit jednu věc, na jejíž vyřizování mi nezbylo už včera sil, protože jsem se zasekla do půlnoci u řešení jiné věci, na kterou jsem také ráno čekala odpověď (ta tam naštěstí ještě ráno nebyla). A hle, vyjevil se problém, který bylo třeba řešit operativně a improvizovaně a ihned! V konečném důsledku jsem nestihla vlak v sedm, jak jsem měla v plánu, ba ani v půl osmé a na osmý jsem doběhla poklusem napůl oblečená, věci do batohu naházené halabala, o tom, že svačina zůstala v lednici doma, kde je jí dobře, ani nemluvím. Ale cvičit před prací jsem šla, aspoň půl hodiny běhu na páse, víc jsem si nemohla dovolit časově, ale i tak z toho mám dobrý pocit. Pak rychle sprcha, poklus do práce, začít analýzy, a abych byla hotová, jak jsem plánovala, pojedu bez přestávek. Zítra je sice sobota, ale mám náročnou akci jako organizátor a lektor, v neděli vyřídit nákup potravin, protože doma už není co jíst a taky uklidit by to chtělo a máme jít na oběd k rodičům přítele. A než se člověk naděje, zas je tu pondělí. Prostě, pokud člověk žije v tomhle tempu, které asi málo komu vyhovuje, tak jednou přijde únava, kdy si řekne, na co se vlastně tak honím? a JAK UŽ TU BYLO ŘEČENO, první, co ošidím, jsem já, protože se nemusím nikomu zpovídat a vlastně v první chvíli si toho nikdo ani nevšimne, že něco šidím a ta úleva! Najednou člověk může zpomalit a vydechnout si! Prostě za to může způsob života a málokdo asi umí brát jen to pozitivní a negativní ignorovat, hlavně ženy mají často pocit, daný výchovou, že musejí spasit svět a všechno je na jejich bedrech.
08. 02. 2016 20:00
Moje motivace jsou plavky, letní gatě si koupím o číslo menší nežli zimní a vždy se do nich dostanu. Ale cvíčím po celí život, pracuji na zahradě, vše pro radost.
02. 02. 2016 18:31
Před 16 lety mi jedna osoba řekla, že 10 kg nezhubnu, protože nemám silnou vůli. Do mě vjel vztek a zhubla jsem 13 kg za půl roku, z toho mi trvale zůstalo dole 10 kg, jo-jo efekt se nikdy nedostavil....
Bohužel, dnes už ta osoba není mezi námi, a proto se jí nemůžu zeptat, jestli to tenkrát myslela vážně, anebo mě chtěla vyhecovat.
02. 02. 2016 17:06
Moje motivace byla nastartována včera, když jsem zavítala do obchodu se společenskými šaty v naději, že si vyberu nějaký pěkný kousek na blížící se ples. Slečna prodavačka, aniž by odložila telefon od ucha, mě po mém dotazu shlédla od hlavy k patě a suše odvětila - na vás nic nemáme a pokračovala v původním telefonickém hovoru - ty vole no nekecej, to ti vážně řek?. Neplánuju hubnout kvůli téhle slípce, ale byl to docela dobrý impuls k novému startu v boji za lepší postavu:-)
02. 02. 2016 16:59

Ahoj Maruško a všichni známí i neznámí. Mně osobně moc pomáhalo, když jsme byly "pod tvojí kontrolou". To jsem se snažila a snažila... jenže pak přišlo "bezvládí" a jak tady hodněkrát zaznělo – klasicky: práce, stresy, nedostatek času (často jako výmluva), choroby a tak. Jak všichni víme, zhubnout to celkem jde, ale POTOM – UDRŽET :-(. Pak se jo-jo "zachechtá" a už je tady... A motivace k hubnutí: zdraví, pohyblivost a v neposlední řadě zrcadlo.
02. 02. 2016 16:23
Nad motivací k hubnutí jsem se asi před dvěma měsíci zamýšlela a nepřišla jsem na to, co je mou motivací. Až nedávno jsem si uvědomila, že by to mohlo být právě to "Jsem lepší, než včera, zvládnu víc, než před měsícem."
Na začátku bylo pár spouštěčů: Někomu v mém okolí se podařilo zhubnout, doktor mi řekl, že mám zhubnout. V průběhu jsem moc motivaci nevěděla, prostě bylo třeba nejíst sladkosti a bylo třeba jít na procházku, jít cvičit, ale myslím, že od začátku je ta motivace stále stejná, i když jsem si ji neuvědomovala.
Rozdíl vnímám. To první je právě o motivaci, to druhé je o sebedůvěře. V poslední době už to říkám po několikáté, hubnutí je v hlavě, sebedůvěra by měla být základem, věřit sama sobě (ale na druhou stranu, konkrétně s tímhle jsem já na absolutní nule).
01. 02. 2016 18:18
Moje motivace k hubnutí :......je to zdraví a chuť ještě nějakou dobu ŽÍT.........a konečně jsem našla čas věnovat se sama sobě a tím pádem MUSÍM a CHCI zhubnout a kolik CHCI A POTŘEBUJI zhubnout?... v tom jsem měla jasno hned když jsem se seznámila se STOBem a je to minimálně 50 kilo....dnes mám za sebou 15 měsíců ...45 kilo pryč a 3 cykly jsem udržela váhu a teď jsem začala další cyklus snižování a věřím že to zvládnu.
A proč znova přibíráme? je to podle mě hektickým životem,neustálým stresem,nemáme na sebe dostatek času- práce a rodina nás dokážou vyčerpat -znám to ze své zkušenosti....a asi neumíme myslet hlavně na sebe,na svoje zdraví...neměli bychom tu váhu nechat aby s námi mávala a zničila nás....tak to cítím já,
01. 02. 2016 17:42
1. Motivace k hubnutí, ta naprosto drsná je, abych nedopadla jako moje matka (viz příspěvek níže). Ta další je zdravotně estetická, v mých skoro 55 už leccos v těle vrže, artrózu mi nikdo neodpáře, a taky nechci být tlustá bába - hlavně sama pro sebe, na okolí se už ohlížím stále méně.
2. Jasně, že motivace průběžně klesá...koho by pořád stejně bavilo zapisovat, počítat, odpírat si kalorické nezdravosti, běhat s krokoměrem. Hlavně když vidíte, jak se šťastní hubeňouři cpou a vy chroupete mrkev.
2 poslední otázky: Zhubnout chci a věřím si, že to dokážu, dokazuji si to celý život, dokázala jsem zhubnout i 40 kilo. V co ale nevěřím a neumím, je váhu udržet. Tedy do konce života se hlídat a omezovat. Nevrátit se k z mého pohledu normálnímu jídlu (jasně, že otazkou je, co je normální)...během kterého kila zase jdou nahoru.Tak to je u mě ten hlavní problém.
01. 02. 2016 17:31
Vůle je lidská vlastnost, kterou si samy sobě dokazujeme, co vlastně chceme. Pokud chci dnes cvičit, tak jdu, i kdyby kastroly zely prázdnotou. :-) Moje motivace je jednoznačná - chci a dokážu to. Dělám to sama pro sebe a své zdraví. Jak? Postupně odhaluji chyby v jídelníčku a snažím se je odstraňovat. Pohyb je můj každodenní kamarád, takže to je pro mě bonus. A jak moc chci zhubnou a jak si věřím? Věřím si, a udělám pro to všechno, co mi tento super program nabízí. Zdarma a dle mého názoru smysluplně - proto to je SEBEKAUČINK. Sama rozhoduji o sobě a svém cíli. :-)
01. 02. 2016 17:11
kuhnj: na tom něco bude - kdyby by někdo podal denně pět vyvážených jídel a já bych se vůbec nemusela zabývat tím kdo, kdy co bude jíst a co pro to musím všechno nakoupit a všechno zase já připravit - prostě bych snědla co dostanu a měla pokoj....z toho mi vyplývá, že se v příštím životě chci narodit jako chlap o kterého stravu se vzorně stará jeho žena - tudíž jako můj manžel :-D
01. 02. 2016 17:02
Tak o té vůli....už jsem to trochu nakousla v minulém komentáři. To je právě ono. V běžném životě potřebujeme vůli pro mnoho činností - ráno vstát, jít do práce, v práci se často překonat a jít do něčeho nepříjemného, zvládat domácnost je taky hodně o vůli, vyřešit problémy s dětmi, dětem být příkladem a naší vůlí je udržet u jejich koníčků, u učení a do toho ještě vůle kolem jídla a pohybu... V čem začneme polevovat? No přeci v našem jídle a pohybu. To se totiž týká jenom nás, nemusíme se nikomu zpovídat, omlouvat, řešíme si to jen sami se sebou. No a vůli kolem jídla musíme řešit navíc každý den několikrát, od snídaně po večeři. I o víkendu, kdy si odpočineme od práce a jiných povinností a vůle má chvíli volno, tak starost o jídlo opět zůstává...
01. 02. 2016 16:44
1) má motivace ke zhubnutí - už jsem se na sebe nemohla ani podívat, vztek sama na sebe a v neposlední řadě chronicky nemocné koleno už o dětství a vůbec celková znavenost, přitom často fyzická práce v zaměstnání... ale najde se toho více

2Zda se má motivace změnila v průběhu hubnutí - celkem ani ne, snažila jsem se dostat na váhu cca před 13-15 lety a jsem tam - zatím

3 Jak moc jsem chtěla zbubnout? Upřímně, vlastně ani nevím, tak nějak to vykrystalizovalo samo, že prostě chci zhubnout. A o kolik? nejdříve šlo o to dostat se pod 70 kg, potom pod 65 kg, potom na 60 kg a potom na současných cca 57 kg. A zatím stop.

4 Zda jsem věřila, že se mi podaří zhubnout? Upřímně, zpočátku ani trochu a už vůbec jsem nevěřila, že se můžu dostat pod 60 kg, ale dala jsem se na boj s tím, že každé kilo bude dobré a ono to šlo.

5)Jak moc chci váhu udržet? Moc a moc.

6) Jak moc si věřím, že váhu udržím? Tak, upřímně zrovna moc si nevěřím, ale momentálně dělám, co umím. A doufám, že to půjde, však brzy zase vyrazím na pole...
01. 02. 2016 16:13
Motivace - aktivní život, atraktivní vzhled a sebedůvěra, že to dám.
Čas - motivace se v průběhu času mění moc, zpravidla je na začátku největší a pak klesá.
Dlouho jsem přemýšlela nad rozdílem v těch dalších otázkách:
Vlastně ani nevím, kolik chci zhubnout. Tahle otázka ve mně neprobouzí žádné emoce, ta druhá ale jo, protože v hubnutí si věřím, na rozdíl od udržování :(
01. 02. 2016 14:59
Lenora: Jasně, víc sebedůvěry! Už jsi to jednou dokázala, tak je jisté, že to umíš! Možná je to trochu drsnější přirovnání, ale při práci spojené s centrem asistovaé reprodukce jsem viděla maminky, které o vysněné miminko přišly hned na začátu těhotenství. Kdo neví, co je umělé oplodnění za martyrium, nedokáže si představit, jaká rána je to pro psychiku. A pokud chce žena otěhotnět, psycika musí být v ůplném pořádku. Lékaři a sestry se vždy snažili takové nešťastnice pozitivně naladit s tím, že je to na jednu stranu dobrá zpráva, sice se to napoprvé nepodařilo do konce, ale aspoň víte, že vaše tělo těhotenství umí, tak jen vytrvat, příště se to určitě povede! Vše záleží na úhlu pohledu - kdo jednou zhubnul, může zhubnout kdykoliv znovu, to je přece jasné!
01. 02. 2016 14:15
mima326: možná tahle důvěra v to že zhubnu už chybí - asi bych na tom měla zapracovat....říkám si, že za poslední rok se mi podařilo totálně změnit svůj život - šla jsem za svým rozhodnutím a cílem a pořád si za ním jdu a daří se to - jak čtu tvůj komentář, tak mně tak nějak koplo, že bych to samé asi měla udělat s hubnutím....
01. 02. 2016 14:09
Motivace je každopádně nechuť, ne-li přímo strach z tloušťky, dříve bych asi spíše na první místo postavila estetické důvody (hrají určitou roli i teď, nechce se mi ukazovat se mezi lidmi s kily navíc, řeším, co na sebe, v plavkách bych nevylezla ani omylem a to jsem plavala moc ráda!), Ale momentálně, když pociťuji kila navíc na vlastní kůži, tak mě víc straší zdravotní důvody - nechci, aby mě váha a tukové polštáře v čemkoliv omezovaly. S potěšením sleduji, že s ubývajícími kily - každé kilo je opravdu cítit - a změnou jídelníčku se zlepšuje kondice, výdrž, zmenšují bolesti, zmírňují se zdravotní problémy.... Samozřejmě se těším, až obléknu své staré kousky oblečení, začnu na jaře běhat.... ale to už je spíš takový bonus. O tom, že se mi podaří zhubnout vůbec nepochybuji, znalosti na tom mám, sebekoučing je také ohromná věc, a kdyby to nepomáhalo, je spousta dalších nevyčerpaných možností, co všechno lze pro svůj cíl udělat. Tak není jediný důvod, proč by se to nemělo podařit. Pro mě jsou otázky něco chtít + chtěné realizovat nerozlučně sjednocené. Když člověk něco opravdu chce a nepochybuje o tom, že toho dosáhne, tak toho dosáhne, i kdyby všechny okolnosti stály proti. Už se mi to párkrát v životě potvrdilo, že stačí doopravdy chtít a pak jde úplně všechno. Takže pokud cokoliv moc chci, tak se mi to 100% podaří, prostě nenechávám pochybnostem ani tisícinu procenta :-).
01. 02. 2016 13:38
Ano, já jsem tady taky ten co tu otravuje už pět let / bože, to je doba / Zkraje jsem pracně zhubla deset kilo a za dva roky je plíživě nabrala zpět....proč? Protože s tím bojuju od mala a abych zhubla musím být doslova asketická a dřít..abych nepřibírala, musím se dost hlídat..... to samozřejmě vydržím po nějakou omezenou dobu / tehdy jsem zhubla, když jsem byla nezaměstnaná a tudíž to co jsem měla bylo dost času na denní cvičení a hraní si s jídelníčkem....Ale jakmile přijde běžný život, pracovní stres, únava, tu a tam nějaký moribundus a nedejbože nějaká životní rána, tak jsem v pytli...Už si radši závazky nedávám a začátek cyklu nijak neohlašuju, protože těch už tu bylo....Většinu měsíce zvládám jíst zdravě, ale tu a tam ( rozuměj třeba jednou týdně)... zbodnu nějakou čokoládu. Mastné, tučné a spoustu nezdravostí nejím už léta kvůli žlučníku - ale nepomůže to abych nepřibrala- po koláči mi bohužel není blbě tak jako po bůčku....Poslední naději , jako hlavní úkol letošního roku jsem si dala zařadit do svého života mnohem víc pohybu - ale pohybu, který by mně bavil abych u něj vydržela...Takže až vymyslím jak na to dlouhodobě, dám vědět...
01. 02. 2016 13:08
U mě je to jednoduché- miluju jídlo a neumím odhadnout velikost porce. Samozřejmě se jídlo nevyhazuj,e takže co naberu přece taky sním. Taky vím, že moje Achillova pata je hodně sacharidů, málo bílkovin. Nikdy jsem nebyla typický masožrout, ač mám maso ráda. Raději přílohy a bezmasá jídla. No a momentálně teda potěhotenská kila a málo času.
01. 02. 2016 11:28
Motivací je zlepšení zdravotního stavu, (zatím se to vždy výrazně projevilo).
Ano, motivace je u mne postupem hubnutí stále větší, (hláška: "vypadáš dobře a nejsi nemocná" mě fakt baví).
Chci dost zhubnout a věřím si.
Horší bude následné udržení váhy, tady si zase až tak moc nevěřím, ale budu se o to určitě snažit.
01. 02. 2016 11:21
Mě by pomohlo jedině "mít ti v genech". Být štíhlá od přírody. Jinak Nic. Jsem ten typ, co ho štípně komár a on ztloustne o dvě kila. Ze srandy říkám, že jsem archetyp ženy matky, z listu pampelišky naberu to, co jiní z půlky prasete...
Já se dostanu na svou OK váhu pomocí denního cvičení a pevného jídelníčku, spoustu věcí si musím odpustit. Jakmile se na mé asketické cestě vyskytne nějaká překážka jako nemoc, nával práce, nemožnost dodržování vlastního jídla... zase zpět naberu. A je těžké se opět ukáznit.
Ovšem přesně jak tu už někdo psal - kdo je bez práce štíhlý, ten to nikdy nepochopí a pak může psát takovéhle povýšené řečičky o spirálách a stále stejných hubnoucích!
01. 02. 2016 10:55
U me je vse v hlave. Zacalo to vlastne velkým smutkem po náhlé ztráte mé maminky pred 13 lety. Zacala jsem se prejídat, asi abych se uklidnila a vse zajedla. Nikdy bych neverila, ze se "vyzeru" na 82 kg. Byla jsem celý zivot stíhlá spís hubená. Jestli jsem nejvíc vázila 58 kg (159 cm), tak to bylo hodne. Také si myslím, ze u me je to i dá se ríct nudou a zivotním stylem. Bývám casto sama doma, manzel pracuje na tri sichty a dospelé deti se od nás odstehovaly dál (120 a 340 km). Mám prátele, do lonského roku jsme meli i pejska (toho mám v plánu si znovu porídit, abych zase chodila víc ven na procházky). Takze zase nemohu ríct, ze bych se cítila nejak osamocená, spís jsem asi fakt zpohodlnela a je to nekdy opravdu i z nudy. Kdyz zacnu dodrzovat semaforky, kila u me mizí, s tím nemám problém. Pred tremi lety, kdyz jsem nasla Stob jsem behem pul roku "bezbolestne" shodila skoro 9 kilo. Potom nám onemocnel strejda o kterého jsme se starali do jeho smrti a já jsem se zacala znovu prejídat, prestala zapisovat a sup mám jeste 1 kilo navíc nez jsem se Stobem zacala. Myslím, ze teorii o zdravé výzive bych mohla skoro prednáset, ale ta praxe!!! Ted jsem zacala znovu, jedu tretí týden a moc me to baví. A musím ríct, ze se uz i nejak lépe cítím. Tentokrát to nechci zahodit i kdyz vím, ze muze prijít v zivote zase neco nepríjemného, ale chci vydrzet. Proste aby moje telo samo preplo na zdravý styl zivota, aby to uz nemuselo být "musím" ale "delá mi to dobre a jím ráda zdrave". Zmena myslení na celý zivot:-))

01. 02. 2016 10:38
Díky za množství reakcí, jestli máte chuť zkuste přemýšlet nad dalšími otázkami v blogu pa Ma.
01. 02. 2016 08:28
Náplast na pusu, malý dvorek a dlouhý bič.
01. 02. 2016 05:52
Každý, kdo si bude zakazovat jídla, která mu chutnají, bude se nutit do cvičení, když ho nebaví, nevezme za své, co se zde naučil - ten se bude vracet stejně tak, jako jeho shozená kila. Takže pomoct zhubnout a následně si udržet hmotnost může jedině změna myšlení a zdravý životní styl na celý život. :-)
01. 02. 2016 00:12
U mne je to celoživotní závislost na sladkém.
31. 01. 2016 23:17
To by bylo na Nobelovku !!! Myslím, že mně pomůže doživotní dohled Stobu a lidiček, které jsem díky tomu poznala...
31. 01. 2016 17:07
kuhnj : taky myslím, že odpověď si musíme najít každý sám, každý jsme jinak nastavený......daný návod na to není.
31. 01. 2016 15:19
Je moc zajímavé si číst komentáře. Je vidět, jak jsme každá jiná a každé vyhovuje nebo pomáhá něco jiného. Tak že ani na výše položenou otázku,nemůže být jednoznačná odpověď. Já např. absolutně neujíždím na sladkém, v životě jsem nesnědla celou čokoládu na posezení apod. Také veřejné výzvy mi nic neříkají, musím hubnout jen a jen kvůli sobě, bez velkého obecenstva. Jakmile jsem pod jistým dohledem, dělám to kvůli tomu dohledu a když dohled nebo výzva skončí, jde to se mnou z kopce:-). Tako jo-jo efekt u mě nenastupuje z důvodu nějakého významného porušování naučeného životního stylu. Můj organismus se chová jako citlivá laboratorní váha. I když přidám jen jeden kousek pečiva denně, než jsem zvyklá, tak se ručička váhy začne pomaličku vychylovat.Myslím si, že odpověď si musíme najít každá sama....
31. 01. 2016 14:25
Já se vždycky někam dohubnu a přestanu pomalu správně jíst, omezím cvičení, protože je obvykle léto a mám spoustu atraktivnějších aktivit, griluje se, pije se a tak. Jenže chvíli se nic neděje, nepřibírám a ve chvíli, kdy přestanu sledovat váhu se začnou lepit kila zpět. proto se hlásím do dlouhodobých sledování váhy a tabulky a grafy mám letos nachystané na celý rok. Mě pomáhá třeba veřejný závazek, protože nechci zklamat.
31. 01. 2016 13:36
Jako právě čerstvě zhublá mám právě toto dilema - abych se nevracela zase s kily navíc. Proto si nechám svou vítěznou korunku tak týden, abych se sama pochválila a potom se vrátím někam k pětce. Zadala jsem udržovací cyklus a uvidím. V podstatě jím pořád to, co při dietě, jen jsem přidala pár kJ - a snažéím se lépe vyrovnávat poměry mezi bílkovinami, tuky a sacharidy. V mém případě se moc rozšoupnout nemohu. Ale mám příklad v mé švagrové, která podobně jí celý život a je štíhlá, takže vím, že to jde.
31. 01. 2016 13:19
Všechno jsem si pozorně přečetla a se vším souhlasím, jen mi ještě mezi hlavními příčinami, které myslím k přebytečným kilům "pomohly" mně, chybí nepravidelnost v jídle, málo spánku a únava. Spolu s nedostatkem pohybu a sladkými úlety je to časovaná bomba.Tik, tik, kila nepozorovaně, ale nezadržitelně naskakují, jako sekundy odpočtu, až to nakonec bouchne, najednou je tu obezita se všemi zdravotními riziky a počínajícími problémy! Takže jsem provedla dost radikální změnu v načasování jídla - dřív bylo: žádná snídaně, během dne na zahnání hladu pečivo (většinou bílé) a pozdě večer teprve nějaké pořádné jídlo, někdy ani na to nebyl čas, takže jsem schroupala, co jsem doma posbírala - od sýra, přes jogurty a sušenky až k čokoládovým bonbónům. To jsem tedy odbourala s tím, že se snažím o pravidelnost, vyváženost podle sebekoučinku a alespoň 6 hodin spánku denně. Tak uvidím, jak to půjde a jestli to bude udržitelný stav. Dost mě to neustálé chystání jídla nebaví, ale snad najdu nějaký časově úsporný dlouhodobě funkční způsob. A pohyb je zásadní - chci se dostat alespoň na pět hodin týdně, mám dost sedavé zaměstnání.
31. 01. 2016 12:36
Ad 1: Protože pro většinu z nás je to všechno "dočasné", až zhubnu na XX (doplň ideální váhu), sním celý dort jen já sama, už se nebudu muset omezovat, budu moct jíst, co budu chtít, protože budu hubená.
Ad 2: Sladkosti. A hlavně fakt, že člověk po skončení "režimu" nabere, ale pořád má méně, než před tím, i když přibere 1, 2, 10, 20 kilo.
Ad 3. Většinou nějakou nemocí, dovolenou nebo něčím, co mi zamezí na týden nebo čtrnáct dní sportovat (plnit sportovní plán), těžko se mi naskakuje zpátky.
Ad 4. Bič.

Za poslední půl rok se mi nejvíc osvědčilo pár věcí:
1. Změny dělat postupně, obvykle dělám změnu jednu za měsíc (Lidi, proberte se, ta Saša má pravdu!)
2. Překonávat sebe sama je skvělé. Dnes jsem běžela 12 minut v kuse - před měsícem bych vyplivla plíce po dvou minutách.
3. Sparing se hodí. Když se nechce vám, vytáhne vás, když se nechce jemu, vytáhnete ho vy. Občas se nechce ani jednomu, ale nechcete toho druhého zklamat.
4. Dá se odvyknout na tuny cukru a sladkostí. Nikdy je neopustíte, ale závislosti se dá zbavit.
31. 01. 2016 12:23
Muriela to pěkně napsala. Je nejdůležitější správné stravování, jemuž se můžeme naučit tady a hlavně pohyb v jakékoliv formě, který nás baví. Závislost na sladkem je problém velký. Taky jsem s tímto bojovala. Naštěstí jsem si už odvykla, že musím mít několikrát za den sladké. Snad se už podařilo najít ten správný způsob.
31. 01. 2016 12:16
Kuhnj - naprosto se ztotožňuji s Tvým komentářem... Teorii tady všichni známe, ale ta pevná vůle prostě někdy povolí. Ať je to jak chce, pořád je to o odříkání toho, co jsme měli rádi a pokušení bývá někdy silné. Člověk uklouzne a buď se vzpamatuje hned, nebo se třeba díky nějakému špatnému životnímu období veze dál. A než se mu to zase v hlavě sepne, stačí nabrat to co pracně shazoval kdovíjak dlouho.
31. 01. 2016 11:44
Svá kila navíc jsem nabrala, když jsem přestala pravidelně cvičit a k tomu dlouhodobě užívala léky zvyšující hladinu krevního cukru, přitom jedla jsem celkem zdravě - dost bílkovin i zeleniny, možná trochu víc cukrů a méně tuků než dnes. Na STOB jsem přišla v roce 2013, už bez léků, se 30 kily navíc. Opět jsem zařadila pravidelný pohyb. Za půl roku jsem zhubla 20 kilo, dalších 10 pak během následujícího asi roku a půl v rámci udržování váhy. Od té doby váhu držím, jo-jo se zatím naštěstí nekonalo :-) ... takže myslím, že pro mne je asi nejdůležitější dostatečně se hýbat - nepřibírám ani o Vánocích, kdy člověk přece jenom hřeší víc než během roku, ale cvičím stejně jako jindy. A jak už je napsáno níže - je důležité pochopit, že zdravý životní styl není dieta, musí to být změna na zbytek života, takže je potřeba najít si způsob stravovaní, který bude zdravý a zároveň dlouhodobě udržitelný - tedy s občasnými malými hříšky, jídlo i pobyb by nás měly bavit a ne omezovat, jen tak na té cestě vydržíme :-)
31. 01. 2016 11:12
abych pravdu řekla, nevím , kde je zakopaný pes
Před 5 lety jsem v prvním cyklu zhubla asi 4 kila, od té doby postupně nabírám/ + více jak 10 kilo za pět let/ i když po celou tu dobu trvale vážím a zapisuju. Jestli jsou na příčině horní hranice sacharidů / někdy i červená/ nebo dolní hranice bílkovin nebo dennodenní stres/ chirurgičtí pacienti.../ ..asi všechno dohromady. Když zvýším bílkoviny, hrozně mě pálí žáha a musím užívat léky. Zkoušela jsem přidávat i ubírat kJ, marně. Nechala jsem si vyšetřit hormony štítné žlázy-v normě. Navíc kvůli chron.potížím s achilovkou nemohu provádět svižný pohyb / ani rychlou chůzi, ani jízdu na kole/, což by asi pomohlo, takže jen joga,posilování,kondiční doma na koberci atd. Měla jsem i deset "sezení"
s nemocniční nutriční terapeutkou- jen krčila rameny. V rodině není obezní nikdo. Užívám malou dávku betablokátorů na srdeční arytmii a antiko- roky stejné. No, bojuju dál.
31. 01. 2016 07:52
Zatím od objevení Stobklubu dostávám kila dolů, o vánocích jsem se nehlídala, takže leden je tak trošku pokání za vánoce, ale já nedokážu ani po roce u některých potravit odhadnout množštví a tak pořád vážím a převažuji.............třeba i to je zakopaný pes.
30. 01. 2016 23:27
Mě by pomohl asi pouze pobyt na opuštěném ostrově, kam by mi každý den někdo doručil jídlo o přesném množství kj. A hlavně aby nebylo v dosahu nic sladkého. I když ...... Moje sestra je taky na sladké a je hubeňour, má o 25 kg míň. Maminka má taky o 20 kg míň a nikdy se sladkému nevyhýbala. A já už jako batole jsem přetékala z kočárku.
A také si myslím, že je pořád lepší bojovat ,i když se střídavými výkyvy nahoru a dolů, než to vzdát a pořád jenom tloustnout. A také nemůžeme odsunout manžela, děti, vnoučata i stárnoucí rodiče a jen sobecky běhat po tělocvičnách, či po lese.
30. 01. 2016 23:05
Tak přesně o tom taky přemýšlím.Já buď hubnu nebo tloustnu.Jsem takový poutník v intervalu mezi tlustým a hubeným krajním bodem s tím, že na tom tlustém konci se většinou na různě dlouhou dobu zastavím. Přesně vím co a jak bych měla,i fyzicky se cítím mnohem lépe, když žiju zdravě, a i když jsem v kategorii 50+, nemám problém hubnout, pokud se pro to rozhodnu . Jenže se nerozhodnu,nejde to a jen bezmocně zírám, jak mi váha leze nahoru a je mi to tak nějak i jedno .Nedokážu s tím nic dělat, dokud se mi v hlavě nepřehodí ta pověstná „výhybka“. Bohužel s e přehazuje sama. V období stresu, přetíženosti, deprese směrem nahoru, v období vnitřní spokojenosti , dostatku pozitivního myšlení, radosti a vděčnosti směrem dolů.
30. 01. 2016 22:59
Jitulka na to kápla! Smířit se s tím, že se musím stále kontrolovat a už nikdy nepřestat. Ono není jednoduché, od snídaně po večeři a to každý den, se stále zabývat jídlem, kdo nezažil , nevěří:-). Po x zhubnutí a opět ztloustnutí vím jistě, že jiná cesta není! Jen na to občas nemám chuť ani sílu a to je potom průšvih. S pohybem to je podobné. Nejsem nadšený sportovec, tak že i do pohybu se musím většinou nutit a beru ho ne jako zábavu, ale spíš jako povinnost. No a to je už dost velká každodenní nálož na pevnou vůli. Ale naději neztrácím a stále se snažím a snažím a to od puberty až po mých skoro 55let:-).
30. 01. 2016 22:28
Evusja: mojí mamce bude 70 příští rok... a taky tak nechci dopadnout, myslím, že je to dost silná motivace ke zdravé životosprávě.
30. 01. 2016 22:21
No to bysme se měli zeptat tebe? Ty jsi tady odborník. Myslím, že žádný zaručený postup není. Změny by měly být hlavně nastálo. Je potřeba se smířit s tím, že se člověk musí kontrolovat navždy.
30. 01. 2016 22:21
Pro mima326: moje mamina na tom byla uplně stejně, zemřela v 70 a vážila 140 kg. Takže má možná drsná motivace je nedopadnout jako maminka, nebýt nemohoucí a nesoběstačná. To ale nezní moc optimisticky, že.
30. 01. 2016 21:54
Některým lidem by asi moc pomohlo, kdyby si víc srovnali v hlavě, co pro ně jídlo znamená. Dnes jsem byla po delší době na návštěvě u rodičů a zase mám na měsíc o čem přemýšlet. Ráno jsem uvařila čočku v zelenině, i jsem to ochutila a okořenila, abychom jedli zdravě a aby to hlavně mamce chutnalo, protože moje maminka to opravdu moc potřebuje - váží 150 kg (možná i víc), má obrovský problém s lymfatickým systémem, tzv. sloní nohu, už půl roku nebyla z bytu a podle mne ani nespí v posteli, ale v křesle, protože do té postele prostě nemá šanci vylézt. Jídlo bylo ale sepsuto jako blafy bez chuti a co jim budu diktovat, co mají jíst, polovinu jídla sice na talíři nechala, ale naložila si k tomu vrchovatě mastnou - prý dietní, protože kuřecí - "čínu", k tomu vrchovatě v tuku plovoucích brambor (protože tuk je přece nositel chuti), ke kávičce potom jablkový koláč se šlehačkou. Když jsem odmítla a nastrouhala si na talíř jednu červenou řepu a jedno jabko, tak mi vyčetla, že takovou hromadu ona by nesnědla, že by jí bylo těžko, a že je to hnus studený (studený koláč se studenou šlehačkou jí nevadí). A co by z toho života měla, kdyby se ani nemohla najíst, aby jí to chutnalo. Dieta je pro ni spojená s odříkáním a nechutnými "blafy". Takže co by jí a podobným pomohlo zhubnout - psycholog, nebo rovnou psychiatr, pozitivní přístup a úplné přehodnocení životních priorit. Vždy jsem myslela, že nemoc dokáže nakopnout každého, ale není to tak, někdo to prostě vzdá. Moc mě to trápí, ale nemůžu pomoct někomu, kdo si nechce nechat pomoct a obávám se, že maminka už bez odborné pomoci nebude schopná se z toho kruhu dostat a že budeme jen bezmocně pozorovat, jak pomalu umírá zaživa (odmítla i domluveného lékaře). Měla jsem v plánu jí doporučit stob, ale přiznám se, že jsem zbabělec a nenašla jsem odvahu. Ta hádka kvůli potravinám, které jsem jí dovezla, mi stačila. Omluva, že jsem se nechala unést, ty emoce prostě musely ven a když jsem viděla téma blogu... nemohla jsem to nenapsat.
30. 01. 2016 21:47
IMHO je to prostě v hlavě. Závislost na jídle je závislost jako každá jiná. Já sama za sebe si myslím, že bych asi potřebovala někoho "přes hlavu". Už se mi podařilo shodit přes 40 kilo, necítila jsem se omezovaná, ráda jsem se hýbala... a najednou "cvak" a všechno se sype. Jinak si myslím, že žeru hlavně ve stresu.
30. 01. 2016 21:36
Ožehavé a zároveň bolavé téma. Proč od 9. let střídavě hubnu a nabírám (bude mi 55)??? Určitě jsem geneticky nadědila, z obou stran tlouštíků, kam se podiváš. Určitě špatné stravovací návyky, přejídání, jídlo jako odměna, jídlo jako léčitel stresu, jídlo pro radost i starost. Zhubnout umím, vyzkoušeno nepočítaně, udržet zhubnutou váhu ne. Prostě si vždy povolím uzdu a kila se opět vracejí. Úměrně věku, hormonům, snižujícímu se BRM to stojí stále víc sil. Zhubnout i váhu udržet.
Opravdu nevím, kde je zakopaný pes, kdybych to věděla, už bych tu nebyla. Prostě abych hubnula, musím se hodně omezovat, abych nepřibírala, musím se dost omezovat. Když se neomezuji, přibírám. Ale kdo to má vydržet, pořád něco nesmět.Smířila jsem se s tím, že nadváha je lepší než obezita, snažím se alespoň chodit, protože pohybu u nás doma nikdy moc nebylo, byla jsem a budu neohrabaná, bojácná a sportovně nenadaná, absolvovala jsem 2 kurzy pro "výživové poradce", abych lépe porozuměla tomu, co se děje v našem těle... a výsledek???
30. 01. 2016 21:08
Ahoj Maruško, mě by pomohlo, kdyby zrušili výrobu, dovoz a prodej všech sladkostí. Údajně je to jedna z nejhorších závislostí a když moje hlava vypne, jedu na sladké vlně bez ohledu na zdravý životní styl. Potom toužebně očekávám impuls k zapnutí, abych se na čas vrátila do normálu. Kdyby nebylo Sebekoučinku, zhubnutá kila bych neudržela. Teď mám štěstí, testuji cukry, tak se držím.
30. 01. 2016 20:53
Teď se nechci nějak obhajovat ani vymlouvat, všichni víme, že ta kila nikdo nemá z vody, ale ta Vaše otázka Maru je to, co prostě člověk který nikdy s váhou problémy neměl (nepočítám 2 kila po vánocích, nebo před létem do plavek, to řeší asi každá ženská)nikdy nepochopí. Já si občas připadám jako alkoholik, tam je taky obrovská recidiva a abstinentovi to nevysvětlí....já několikrát za život zhubla více kg, pokaždé jsem si myslela že natrvalo, ale ty staré špatné stravovací návyky, které si člověk roky budoval, se mi vždy pod tlakem stresu, nedostatku času a snad i lenosti a nedůslednosti vrátí zpět. Já osobně si jídlem fakt dělám dobře, tedy dobře, dobře je vlastně jen chvíli, protože jsem schopná se přejíst tak, že pak je mi špatně, takže to dobře je vlastně "relativní"...taky můj psychický stav pak není nejlepší....i přesto, že už bych o zdravém hubnutí a zásadách stobu mohla vydat knihu, přesto denně začínám a odpoledne končím úplně stejně...
Tak asi tak :-(
Včera mě vůbec nepotěšilo, když jsem rekapitulovala výsledky klokanů za loňský rok. Kromě jedné šikulky co zhubla cca 10 kg a několika 5-kilových úbytků bylo 90 procent zúčastněných stále na původní váze, nebo ještě na vyšší, takže v tom očividně nejsem sama. Je to prostě kolotoč, pravděpodobně je to fakt v hlavě...A co by mi pomohlo? No kdybych to věděla, tak už tu nejsem :-(
30. 01. 2016 20:12
Pro mne je klic v nalezeni spravne motivace, psychice a uvedomeni si pomijivost zivota a pravych hodnot. Nyni jsem zde asi po treti, s jinym pristupem a citim to jinak. Motivace je pro mne necim jinym nez driv. Myslim, ze by to mohlo klapnout natrvalo Velkym posunem je bezesporu take vymizeni meho cernobileho videni a pocit marnosti, kdyz jsem vybocila z jidelnicku. A sebelaska. Na me ceste jsou pro mne nejtezsi obdobi psychicky narocna kdy resim negativni ci tezke veci.
30. 01. 2016 20:05
Já jsem tu od roku 2011 a váhu už mám stále v rozmezí dvou kil, bez zapisování i měření, setrvačností stejnou.Na vánoce k horní hranici, v létě k dolní hranici..a tak pořád dokola. Ale v září 2014 jsem na Motole podstoupila první větší operaci -a měsíc předem se radši nehýbala, dva měsíce po také ne. A v říjnu 2015 se situace opakovala, přesně stejně. A v průběhu toho roku jsem o kilo překročila svou pomyslnou hranici -a teď se dostávám do formy. Jak váhové, tak sportovní:-) Spokojená, protože Sebekoučink je jednoduchý a funguje. Zdravím a odpověď na otázku je - pomohlo by mi, už se do Motola nevracet
30. 01. 2016 19:43
Jsem tu už taky nějaký pátek, tedy s přestávkami. Kde mám já zakopaného psa...nedůslednost ? Jistě. Nejedu jak urvanej vagon, když konečně zhubnu, ale kilča se mi zatím vždycky tak nějak plíživě vrátí. Ještě stále hledám cestu, kterou bych vydržela jít dlouhodobě. Možná, že se teď nesměle rýsuje.....uvidíme. Flintu do žita neházím.
30. 01. 2016 18:04
Ahoj Maru, jsem na tomhle webu už dlouho, ale přiznávám, že spíš kvůli kamarádkám, které jsem tu našla, než kvůli hubnutí:-) Zhubla jsem jsem výrazněji jen první půlrok, ale kila se postupně plíživě vrátila i přesto, že víceméně dodržuji zdejší zásady a pohyb nešidím. Každopádně žádné veřejné hubnoucí závazky ani sliby si nedávám, z hromadných ,,náborů,, do společných aktivit se pravidelně zúčastňuji jen Lucčiných šlápot :-) A svého zakopaného psa stále marně hledám....
30. 01. 2016 17:55
smazat
30. 01. 2016 17:50
sveckaj
No,u me to bylo vzdycky tim,ze jsem chtela vsechno hned a sla si za svym co nejrychlejsi cestou,ktera me vetsinou moc nebavila,ale byla "uspesna" Az pozdeji jsem zjistila,ze ta "uspesnost"je pomijiva a pokud se clovek omezuje,striktne si odrika a dela co ho nebavi,nevydrzi mu to a kila se vrati,tak jako driv me.
Ted uz jsem tu jen kvuli par lidem,ktere jsem tu potkala a zaroven si tu eviduji sve aktivity,bavi me to.Ale....vetsinou nezapisuji,vazim minimalne a sport ktery me bavi je pro me prijemne odreagovani :) Nemam idealni postavu(otazkou je co je idealni ? ),mam par kilo navic,ale...jsem stastna,spokojena,zdrava a fit.Zivot se mi diky opusteni meho drivejsiho zivotniho stylu obratil pomalu,ale jiste o 180stupnu a uz nekolik let po zhubnuti vim,ze to je to co me bavi a mam rada.Takze podle me je hlavnim duvodem proc se sem lidi vraceji s jo-jem to,ze malokdo pochopi,ze je to zivotni zmena naporad a ne od-do a pak zase znovu.Proste to povestne "precvaknuti v hlave" bez toho to nejde.Pokud se do konce zivota budu trapit tim,ze jsem si dala kus cokolady,je to spatne.Rada si ji dam a pochutnam si na ni :)A hlavne ....mejste sami/y sebe radi/y :)
30. 01. 2016 17:52
Zajímavý blog! Když jsem začínala hubnout tak jsem zašla k nutriční poradkyni. Dcera mi poradila Stob, vše mi ukázala jak mám zapisovat atd... Se Stobem šla kila krásně dolů. Vše jsem poctivě vážila a zapisovala, cvičila a velké nadšení mě neopouštělo. Za půl roku jsem shodila 14 kg a od té doby váhu držím. Už nevážím a nezapisuji. Snažím se dodržovat zásady Stobu - 5 jídel, hodně zeleniny, bílkoviny, vlákninu a hlavně pitný režim. Prostě zdravější strava, občas si dám i bůček, zákusek apod... Denně pohyb, ale nijak to nepřeháním, procházky, cvičení (teď zrovna je to jóga) a občas rotoped, v létě kolo. Myslím, že váhu držím hlavně proto, protože jsem nikdy nezkoušela žádné diety, jojo efekty tím pádem nebyly. Děti už mám dospělé, s manželem jsem v pohodě. Občas nějaký stresík v práci, ale po změně zaměstnání je to lepší. K nutriční poradkyni chodím stále, ale už jen kvůli tomu, že si vyměníme zdravé recepty, zváží mě a má radost, že jako jedna z mála kdo k ní chodí se drží jejich rad :-)
30. 01. 2016 17:36
Ma:-No,já jsem tu "zatím" poprvé,ale jinak opakovcí dietář.Myslím si,že po ukončení koučinku většinou každý poleví a ani si to neuvědomujeme.Ono pořád myslet na jídlo prostě asi nejde.Nevím.Já si teď myslím,že mám vyhráno,že jsem konečně našla to pravé ořechové,ale vím já co bude, až koučink ukončím?,nevím.Pevně doufám,že vydržím a tak si návyky zafixuji,že to půjde samo.Jak říkám-doufám!!!!!! A všem tady děkuji za pomoc a povzbuzení.

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Nestlé

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři