Tak, už je to tady…Dnes je třetí vážící den a já se poprvé děsím, aby želva nenabrala zpátečku. Při zpětné kontrole sebekoučingu jsem zjistila, že poslední týden se věnuju víc gaučingu než koučingu a v důsledku toho mi semaforky "uzrály" do žlutočervené víc, než na začátku. Počáteční euforie vyprchala? Jisté je jedno – stále ještě mě chuť k hubnutí nepustila, tak doufám že mě dnešní večerní vážení neodradí úplně. Jsem totiž taková ta trubka, co když nevidí výsledky, ztratí motivaci a chuť se snažit…navíc mi muž v sobotu řekl, že nechápe jaký je rozdíl mezi mojí fotkou před 6  lety a jak vypadám teď – buď mi chtěl udělat radost, nebo těch 30 kilo fakt nevidí? Nebo neřeší – nevím…

Navíc už mám s pomocí muže vymyšlené financování své velké odměny J ale tu si opravdu dám až za těch 20 kilo dole, jinak to nemá smysl…a to už je motivace slušná.
 
Jen ta želva musí sakra víc spolupracovat ;) Ještě nepřišla ta pravá krize, ale cítím ji v kostech, už přichází…



Tak, želva couvla :( sice jen o půl kila ale stejně mě mrcha štve...