TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 29. 11. 2013

Jak si nahrát profilovou fotku?

hordelymvs

Původní Sebekoučink

0 %
0 kg 12 kg

Již zhubnuto: 0 kg

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 9599
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 1 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 129008.46 km
Kolo: 67379.32 km
Cvičení: 5350 h 41 min

Přátelé

hordelymvs

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Emoční jezení

07. 01. 2015

Zdravím Vás všechny a držím Vám palce ve Vašem každodenním boji s kilogramy!

Opět bych se chtěl podělit o pár postřehů, kterými jsem nedávno při své shazovaci snaze prošel. Prostě, nějak mi to teďka všechno nesedí:

Dobře, umím si napočítat potraviny, umím zhubnout, vím, jak na to. Už jsem to i dokázal. Umím si přirozeně snížit krevní tlak.

Umím si stanovit priority. Umím sportovat, konečně zase uplavu deset padesátek motýlkem. I zaběhnu kilometr bez většího zadýchání.

TAK PROČ SE KURNÍK ŠOPA DO HÁJE UŽ PŮL ROKU POŘÁD PLÁCÁM NA STEJNÉ VÁZE?

Asi to bude ještě něco jiného.

Emoce.

Ty záludné potvory. Nenápadné, těžko uvědomitelné, přicházejí, jak se jim zlíbí a těžko se kočírují.
Tak silné, že když se jim nechá volný průběh, tak si dokonce i s mým metrákovým tělem dělají, co se jim zlíbí. Dokázali byste se mnou pohnout, abych šel vynést odpadkový koš? Nebo abych si pověsil kalhoty na věšák? Prostě hodně těžko, někdy bez šance. No a tyhle potvory mne ženou kilometr do potravin nebo do hospody hodně bystrým tempem i za mínusových teplot nebo hustého deště. To je prostě síla...

Mám to štěstí, že mne zatím v životě v mém nejbližším okolí nepotkalo nic extra vážného, a přesto ta "blbá nálada" mne ovlivňuje více, než bych chtěl.

No, tak jsem se tomu trochu podíval na zoubek, protože nemám rád to, čemu nerozumím. Berte to prosím hodně s rezervou, nejsem profesionální psycholog a také - doufám - nejsem extrémní případ (deprese z vážné události v rodině apod.)

První krok - co se to vlastně děje

Jsme od přírody naprogramovaní, aby tělo reagovalo na naše smysly - a to bohužel primárně na negativní vjemy. Zašustí křoví, čekám tam jeskynního lva, leknu se, tělo začne fungovat v nouzovém režimu, zvýší se tep, začne produkce cholesterolu na hojení ran a podobně. Dřív tam ten lev býval, takže jsem ho s kolegy umlátil klackem a probodl oštěpem, šaman mně ovázal rány jitrocelem a šlo se zpátky ležet k ohni. Super pocit, jsem hrdina. Hotovo, vyřešená věc.

Dneska už nemůžeme jen tak z čiré emoce rozmlátit tlamu jeskynnímu lvu (jé, to by bylo super)... Ale to "šustění v křoví" slyšíme v dnešní době mnohonásobně více. Špatná zpráva na internetu, bude se zdražovat. Zas nějaký atentát v televizi, to asi brzo bude i u nás. Stížnost na dítě ve škole. Hrozba vyhazovu v práci. Nesplnitelné pracovní úkoly.

Každý má nějaký svůj "spouštěč". Něco, co je na počátku, co je třeba na první pohled nepostřehnutelné a zdánlivě to s věcí ani nesouvisí. Já si třeba jednu dobu sem tam myslel, že umřu. Úplná panická úzkost, strach, hrůza. A čím to bylo? Bylo to vždycky, když mě píchlo na hrudníku. Jé, já jsem tlustej a nezdravej, to už přichází infarkt. A tím pádem umírám. A pak ty moje emoce roztočily s mým tělem spirálu jak blázen - úzkost, zrychlený dech, závrať. No, když jsem asi potřetí čekal s autem na krajnici, kdyže to přijde a ono furt nic nepřicházelo, tak jsem si vygůglil něco o úzkostných stavech a přišel jsem na ten "spouštěč", čili to slabé píchnutí na hrudníku, které bylo dost možná z toho, že už jsem 3 hodiny bez přestávky ve skrčené poloze řídil a špatně dýchal. A příště jsem si vždycky řekl - no jo, zase to píchlo, nesmím se tak honit, zastavím a vyběhnu si na kopec a protáhnu se. A bylo to pryč.

No a v trochu zlehčené formě, toto u mne funguje i jinak. Mám prostě všechno - zdravou rodinu, dobrou práci, koníčky mne baví. Ale přesto ta blbá nálada mne ovlivňuje víc, než bych chtěl.

Můj hlavní aktuální spouštěč je práce. Máme nastaveny dost přísné limity prodeje a konkurenční prostředí je dnes vysoké. Takže někdy trochu na hranici vyhoření. Typické spouštěče blbé nálady v tomto případě jsou: náhodou narazím v mobilu kontakt na jednoho neoblíbeného šéfa. Přijde mail od protivného zákazníka. Vidím jen to jméno, a už je mi špatně. Vidím o víkendu pracovní počítač. Slušně nás v práci upozorní, že je potřeba přidat v příštím čvrtletí. A jsme u toho, blbá nálada je na světě. A to na mne nikdo nekřičí, neskáče mi lev na záda atd.

No a toto je situace, kdy mám chuť si objednat pizzu (samozřejmě XXL se všemi přísadami a se stripsama), nebo  nebo si dát večer na baru s kolegy několik orosených půllitrů. Uvolnit se, nechat protékat blaho svým tělem....

(Manželce zase spouští její nálady většinou naše děti, když zlobí, nebo neposlouchají. Nebo když nám někdo komentuje zarostlou zahrádku. A když se ty naše dvě blbé nálady potkají, spotřeba brambůrek, tatarky,  čokolády, vína a tyčinek roste ne dvojnásob, ale exponenciálně. V posteli, večer, nejlépe u romatické komedie...)

Druhý krok - hurá, už vím, co to je, a co s tím teď udělám

Takže jsem dospěl do stavu, kdy vím, že bez nějakého dalšího zásahu jistojistě skončím v ledničce nebo v restauraci. A teď tomu zabránit...

Tento krok je prostě nejtěžší. Zkuste si představit, že jste v lese u krmelce, a najednou vyrazí z křoví mlsný metrákový kanec, absolutně naštvaný a vy mu stojíte v cestě ke krmelci.
Myslíte, že ho jen tak lehce odstrčíte, on řekne pardon a uteče? Nebo že mu řeknete "ale přece už nejez, vždyť máš metrák!" a on na to "promiňte, vlastně máte pravdu, co to dělám", usměje se rypákem, omluví a odběhne?

V realitě je to přece jenom o něco snadnější v tom, že jsme stejně silní jako my sami, takže sami sebe nepřeperem. Když teda stojíme v záchvatu před tou ledničkou, nebo si obouváme boty do hospody, pořád jsme to my, kdo nás může zastavit a sebe přece za to mlátit nebudeme.

Pomáhá mi se sám sebe zeptat (obvykle se oslovuji i nepublikovatelnými slovy, pro zvýšení účinku):
- Dobře, jsem naštvaný. Co ještě jiného můžu udělat, abych se uklidnil?
- Tak jo, přejím se. Teď to asi bude fajn. Ale co z toho budu mít zítra?
- (při myšlence na nepříjemného kolegu) A to si jako mám huntovat vlastní tělo kvůli cizí blbosti?
- Jedl jsem dneska správně, nejsem spíše vyhládlý z nekvalitní nebo nepravidelné stravy?
- Dám si rajče, těch se můžu najíst dosyta.
- Můžu někomu zavolat a vykecat se?

To samé by se samozřejmě dalo napsat i o pozitivních emocích, ale to by ten blog byl asi moc dlouhý.....

Budu rád za Vaše jakékoliv reakce nebo zkušenosti!

(pozn. autora - tímto blogem se prosím nechci míchat do řemesla profesionálním psychologům, kteří Vám na rozdíl ode mne poradí odborně)

Hodnocení (18 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

17. 02. 2018 07:43
Moc krásně napsané, myslím si,ze jsi na správné cestě k úspěchu. Někdo si ani neuvědomí, že je něco špatně. Tak se jen zakousnout do problémů, srovnat si to v hlavě a bramburky nech dětem
17. 02. 2018 04:56
Hezky popsaný mechanismu, Ano, podobně to funguje i u mnre Je dobré budovat taktiku. Štěstí přeje připraveným .-).
16. 02. 2018 23:53
Moc pěkný blog.
09. 01. 2015 01:32
Přesně vím o čem píšeš. U mne se stres projevoval (doufám, že už se nenechám zlomit, proto ten minulý čas :-)) tím, že celý den se držím a večer vymlacuji jednu čokoládu za druhou, nadávky přijdou hned po první tabulce, ale už to není nic platné. Nejvíc mne rozhodí nepohoda doma nebo s mojí rodinou, to to pak valí. Drž se, vím, že v tom 100procentně nejsi sám. Je nás bojovníků hafo.
09. 01. 2015 00:19
Jeste jednou diky vsem za komentare, i za oceneni od profesionalniho psychologa:-) Marguerite85 - na vikendove tvoreni prezentaci bych aplikoval "Tristupnovou teorii povinnosti podle xy (sem davam svoje prijmeni)": 1. Zivot delime na veci prijemne a neprijemne, kterym rikame povinnosti. 2.Kazda povinnost se nakonec splni sama. 3. A kdyz se nesplni, tak to povinnost nebyla. Ja bych se pozvracel uz asi jenom z myslenky na ty prezentace, i bez toho jidla:)
09. 01. 2015 00:01
To je blog o mě? :-) Je to šílenost vím přesně o čem píšeš. Prožila jsem si jeden takovej víkend obžerství.
Jedla jsem téměř 20hod. denně (4hod. spánek) od pátku do nědělního "oběda" Cítila jsem se tak krásně doma klídek, děti s manželem na chalupě, já zalezlá pod dekou s noťasem ovšem jsem si nemohla užít volna jelikož jsem musela dodělávat celej víkend prezentace! Tak čím jiným si to zpříjemnit než výborným jídlem: pizza,pizza, čokoládky, dresinky, cocacola, brambůrky se salsou, piňacolady atd. Jedla jsem tak šíleně moc až jsem zažila pocit poprvé v životě,že jsem jen ucítila kousek jídla a zvracela jsem. Zvracela jsem nedobrovolně skoro týden! Nikdy v životě jsem se takto nepřejedla i když se vám kolikrát zdálo jak jste plní věřte,že nejste! Já jsem stále cítila potřebu jíst chutě byly v záchvatovém stavu,že jsem ani nevnímala volání žaludku o pomoc! No a od té doby se mnou emoce nemávaj a ovládám je sama, jelikož otravu jídlem z přecpání už nikdy v životě nechci zažít! Mám ovšem výhodu-nevýhodu jsem silná kuřačka když je blbá emoce utíkám si zapálit a dát pořádný kafe a je to :D
08. 01. 2015 21:19
Hezké, bojuki denně, často marně...
08. 01. 2015 17:51
Výborně i vtipně napsán blog, člověk se musí nad tím zamyslet , inspirovalo mě to... díky za sdílení :)
08. 01. 2015 13:52
Moc hezky jsi to napsal :-)
Myslím, že ideální způsob, jak se dostat z takové situace je jít si zasportovat, ať už vybít to co mne štve, nebo se nabít endorfiny.
08. 01. 2015 07:42
Já jsem sice profesionální psycholog, ale nenapsala bych to lépe :-) Úžasný blog, velmi povzbudivý a inspirativní - aspoň pro mne. Líbí se mi hlavně ta myšlenka, jestli si právě ti druzí (nebo to vnější-ať už jsou to situace, hrozby nebo lidé) opravdu zaslouží, abychom my si ničili tělo proti své vůli a škodili si třeba.
Také jsi krásně vystihl to, že emoce skutečně sami moc neovládneme-přijdou jako reakce a dělají si, co chtějí, ale ty jsi ukázal, že jakmile o tom začneš přemýšlet, své myšlenky do určité míry ovládnou můžeme. A vůbec nejvíc můžeme pak ovládnout svou reakci, tedy to, jak se zachovám. Ale nechci teoretizovat - cítím to tak, že je nutné na sebe myslet s láskou a o sebe pečovat a v tomto duchu své chování řídit. Je to velmi náročné, často jsme naučeni myslet víc na druhé, sama to znám, ale snažím se to právě měnit. Tak držím pěsti sobě, tobě i všem ostatním na stobu.
07. 01. 2015 22:26
Dekuju moc za komentare! Jsem moc rad, ze to dneska nekomu i pomohlo (dagmarhruska:) A diky, alvapboudica, za tip, dam si to do pravidelnych dennich ukolu. Banaska - ta chili Lindtka je perfektní nápad, jenom ji asi budu muset jeste navic zakapat Tabascem kvuli me plechove puse:) Jirina55 - ano souhlasim, ted uz je moje lednicka i spajzka podle predpisu. Preji vsem krasny povanocni cas a jak napsala Jitulka, at nas to vsechny tahne ven na pohyb do prirody!
07. 01. 2015 21:38
Jo a taky platí - co nemám v ledničce nebo špajzskříni nemůžu sníst a tím pádem si započítat do spotřeby
07. 01. 2015 21:36
I u mne je spouštěč zhmotnělá osoba v práci, která má jako koníčka vzít někoho do tlaku a lidově řečeno se na něm vyřádit i když nemá důvod a nedej člověče, když ten důvod má. A tak mám něco na odreagování. Psí kožich a tlapky a asi je toho stresu opravdu hodně a tak mám dva psí kožíšky a osm tlapek. Doufám ale, že ještě "nepřituhne". Třetí provedení antistresu už by mohlo být bráno jako předávkování ....
07. 01. 2015 20:26
Jo ,presne a krásne si to popsal. U me je spoustec stres, ale na druhou stranu jím nekdy i z nudy. Ale zrovna ted mi tvuj blog pomohl.....
07. 01. 2015 20:15
Mno - předesílám taky nejsem profesionální psycholog.
Mohu napsat, co funguje u mě. Problém je v neustálém napětí. Tedy člověk dokonce zná spouštěče (ví z čeho je stresován a co kompenzuje jídlem). Dostala jsem radu: dělej PRAVIDELNĚ (rozuměj KAŽDÝ DEN) něco MÁLO pro uvolnění. To málo je důležité, protože se to musí dělat každý den. Já si vám neumím poradit co. Sama mám sestavu, kterou cvičím. Ale domnívám se, že je to individuální. Nesmí vás to stresovat. Výsledky nejsou vidět hned - dejte si alespoň týden. Nedovolím si vám poradit ani časové omezení - sám víte, co si zařadíte do každého dne.
07. 01. 2015 20:09
Pěkně jsi to rozebral! Dle mého je nejhorší stres a je úplně jedno, z čeho pochází, stres působí nepohodu a je snazší řešit nepohodu než příčinu stresu (to ostatně někdy ani není v našich silách). Kdysi jsem tu zaznamenala radu jedné kolegyně - neustále mít po ruce stresovou krabičku plnou nakrájené zeleniny a pak už "jenom" vždycky nejdřív otevřít tu krabičku...já to občas řeším kostičkou lindtky s chilli, té se totiž velký kus najednou sníst nedá...
07. 01. 2015 19:52
Moc hezká analýza. Analýzu umím taky. Jen se mi někdy špatně hledá jiný způsob uvolnění než jídlo. Asi nejlepší je pohyb, chůze, ale ne vždy je to možné.

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle byla ukončena. Gratulujeme vítězům: nevzdavatse kacka sonova
Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 23.10.2021 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři