TOPlist
Sledujte nás:

Datum registrace: 24. 07. 2010

Jak si nahrát profilovou fotku?

janadivoka

Sebekoučink

Váš cyklus již skončil. Pro pokračování v Sebekoučinku si založte nový cyklus.

Získané body

Tento měsíc: 0
Celkem: 635
Zobrazit více

 

?

Jak sbírat body

Počítadlo pohybu

Můj pohyb
Chůze: 0 km
Kolo: 0 km
Cvičení: 0 h 0 min
 
Všichni uživatelé
Chůze: 133143.84 km
Kolo: 66076.10 km
Cvičení: 5525 h 40 min

Přátelé

?

Jak požádat o přátelství

janadivoka

Jak psát blog?

Upozornění: Jedná se o blog uživatele STOBklubu, který neprochází kontrolou a nemusí splňovat zásady STOBu.

Proč se lidi nemaj rádi? Trochu jiný pohled na kila navíc...

19. 02. 2013

Slyšela spousty příběhů o marném boji s kilogramy navíc. Řadě lidí ubírá tento boj tolik energie, že nemají čas na jiné, smysluplnější činnosti. Ano,vzhled je určitě pro dnešní svět velmi důležitou komoditou a ze zdravotního hlediska jistě není dobré, pokud člověk dlouhodobě nosí mnoho kil navíc a nepečuje o sebe. Ale…..     

Zeptám – li se klientů, pročchtějí zhubnout, pak nejčastěji řeknou (někdy přímo a někdy nepřímo), že nemajírádi své tělo, protože neodpovídá společenskému ideálu. Ve jménu přesvědčení, že jen štíhlost a tělesná krásaznamenají životní štěstí, jsou  pak ochotnipodstoupit cokoli.  Často se uchylujík dietám, které slibují zázračné a rychlé zhubnutí a jsou schopninapříklad vypít na lačno sklenici oleje, dlouhodobě hladovět či týrat tělo každýden několikahodinovým intenzivním pohybem.  

Slyšela jsem spousty příběhů astále více se ptám, proč lidé podstupují nepříjemné věci, proč se nemají rádi? Vidímpřed sebou  řady velmi krásných,inteligentních žen, které někdy i velmi málo kil navíc paralyzuje, aby siužívaly život. Jejich měřítkem kvality života se stala osobní váha, případněnázor někoho druhého.

Jak ráda bych jim někdy předalaposelství, že mají být na co hrdé, že jsou krásné, zajímavé a pro tento světvelkým přínosem. Často nechtějí slyšet! Jakoby jim někdo do hlavy vložil „našeptávače“,který vždy dokáže v situaci, kdy je to nejméně vhodné, ukázat, že sinemají tolik věřit. A když už se jim podaří nad našeptávačem zvítězit azhubnout, pak s ním svádí krutý boj při udržování shozených kil.

Když jsem začínala pracovats klienty s nadváhou, bylo největším přáním, aby zhubnuli co nejvícekilogramů. Čím déle však svou práci dělám, tím více si uvědomuji, jak pro měmnožství zhubnutých kilogramů ztrácí význam. Cítím se více naplněná, kdyžpřijde klientka s tím, že si po mnoha letech koupila plavky a šla naplovárnu, změnila účes, začala studovat, našla si nového partnera, změnilazaměstnání či udělala jinou pozitivní změnu ve svém životě. Nejkrásnějšíodměnou je pro mě okamžik, kdy cítí, že jeho konání pomohlo druhému hledat novéživotní možnosti, které mohou přispět ke zvýšení kvality života.

Mnoho z nás má zakódováno, že pro úspěšnédosažení  nějakého cíle – ať již jde ohubnutí, kariéru, vztah či jinou oblast života, musí být vykoupeno velkoudřinou a tudíž i nepříjemnými a někdy až bolestivými pocity. Jinak to není tenpravý úspěch!? Ale co když existuje i jiná – radostnější, příjemnější  a tím i trvalejší cesta? 
Hodnocení (45 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

05. 04. 2013 15:41
Všichni Tvoji klienti mají velké štěstí, že tě našli.
05. 04. 2013 15:41
Všichni Tvoji klienti mají velké štěstí, že tě našli.
28. 02. 2013 16:55
ad Keksina "denně musím odevdzávat práci s vědomím, že se na tu hrůzu musí dívat i jiní a se strachem, co až si toho někdo všimne, to na lásce k tělu taky nepřidá.": Myslím, že pro moho lidí můžeš být motivací ne v tom hubnutí, ale tím, že jsi taková jaká jsi na obrazovce - mnohé z nás si trřeba řeknou "to je fajn, vypadá jako já a má takové prestižní místo", a zvedne jim to sebevědomí.
28. 02. 2013 16:30
To jsem, Aleno643, moc ráda:-) Jana
28. 02. 2013 14:47
Krásný článek a krásné komentáře pod ním :,) Se vším souhlasím. Připadám si jak v útulné kavárničce s babincem kolem sebe :,)) díkajs!
22. 02. 2013 10:01
Moc pěkně napsáno. Až jsem měla husí kůži. Já mám to velké štěstí, že mám opravdu báječného manžela, který si mě bral jako štíhlou a když jsem si někdy doma na sebe stěžovala, jak vypadám teď, tak mi řekl ,,mě se líbíš i s pupikem,,. Samozřejmě mě to potěšilo, ale i tak chci změnu. Už mě nebaví se rozhlížet kolem sebe a dumat nad tím, že támhleti dva se určitě baví o mě, jak jsem tlustá a támhleta skupinka lidí taky. Když už se za mnou bude někdo otáčet, tak ať je to proto, že je na mě zaujme něco hezkého. A když to nebudu já, tak alespoň třeba kabát :-)
22. 02. 2013 09:45
Tohle má asi každá z nás v hlavě- ten pomyslný čudlík, který stačí JEN přespnout....ale kolikrát člověk neví, jak na to...jak se, v dnešní době, kdy se na nás všude smějí jen super stíhlé ženy, smířit s tím, že má člověk pár kilo navíc? Já osobně mám třeba komplex ze své výšky - a když jsem k tomu nabrala ještě několik kg navíc, nebyla jsem spokojená..začala jsem ale myslet jinak...ze začátkuto možná byla jen dřina, dodržování...ale teď se můj pohled úplně změnil...sice nejsem ještě maximálně spokojená, ale dneska už to vidím jinak..zdravá jídla miluji, sport se stal mým velkým koníčkem..díky procházkám jsem objevila místa, která bych normálně ani neobjevila :) jsem ráda!
A děkuji za hezký blog! :)
21. 02. 2013 09:35
Jano, hezky napsáno - ten rozdíl mezi chci a musím... Taky se snažím slovo "musím" vyřadit :) Někdy mám dojem, že právě to zmiňované "chci a nejde to" obsahuje zároveň i to musím, které člověka okrádá o elán a energii pustit se do něčeho s plnou vervou.
21. 02. 2013 04:50
Paráááda, přečetla jsem jedním dechem! A říkám si - jo, je to tak :-)
20. 02. 2013 21:31
Taky nevím kde se přehazuje ta vahýbka mit rád svoje tělo a taky moc dobře vím jak mi bylo fajn a byla jsem plná energie když jsem měla -15kg...teď se do toho namůžu dokopat taky moc chci a nejde to...
20. 02. 2013 16:37
tak jsem si právě uvědomila, že u mě je to často "z celého srdce chci, ale nemůžu/nejde to". co s tím?
20. 02. 2013 13:09
Tak o ty čárky se raději ani nepokusím. :-)) Chci...to už jsem dávno přestala brát za bernou minci. Je to sice asi opravdu škoda, ale co už člověk nadělá. :-)
20. 02. 2013 12:59
reaguji na keksinu: Díky za hezký komentář....máš jistě naprostou pravdu - já jsem jen v blogu chtěla říct, že je potřeba si asi rozmyslet, kolik energie chci do čeho věnovat a kam se jako člověk chci posunout, čeho chci dosáhnout a za jakou cenu. Někdy za to, že chceme někam dojít, platíme cenu příliš vysokou. Někdy si pište čárky, kolikrát za den řeknete nebo napíšete slovíčko MUSÍM. Já ho používám sakra hodně a snažím se, aby tam bylo spíše Z CELÉHO SRDCE CHCI...... Znám lidi, kteří tak dokážou žít.
20. 02. 2013 12:12
je to v nás ,nezačala jsem na sobě pracovat pro druhé ,začala jsem pro sebe .Věděla jsem že mi kila navíc vadí, že se necítím dobře ztrácím sebevědomí a radost ze života.Teď jsem maximalně spokojená, ale pokud by mě někdo k něčemu tlačil nedala bych se pokud bych já byla sama se sebou zpokojená.
20. 02. 2013 11:45
Moc pěkně napsáno, bylo by to hezké, přehodit ve všech hlavách výhybku...
20. 02. 2013 11:45
Moc pěkně napsáno, bylo by to hezké, přehodit ve všech hlavách výhybku...
20. 02. 2013 11:10
Simi jenže to je ono - je to chlap. On tak nemusí řešit jestli má pár kilo navíc, nehledě na to že pokud to řeší, tak mu to jde líp než ženské. A s efektem máš pravdu - většinou člověk musí vynaložit mnohem větší úsilí než je výsledek. Ale bez toho úsilí by nebyl ani ten malý výsledek.
20. 02. 2013 11:04
Keksi, tak třeba můj muž, ten je v pohodě. O nic se nerve a na rovinu - výsledky má lepší než já, která bojuju. Možná díky tomu, že je chlap, nevím. Ale jen tím to asi nebude. Prostě si myslím, že to bojování má ve finále menší efekt, než by si jeden myslel. aspoŃ to je moje zkušenost.
20. 02. 2013 11:01
Taky s tím naprosto souhlasím .... ale vím co udělalo s mým sebevědomím -8kg
20. 02. 2013 10:59
Možná bych ten pohled trochu obrátila - jak šťastná by byla žena, která by v dnešním světě neřešila, že má větší či menší nadváhu nebo obezitu, která by se nesnažila budovat kariéru i za cenu krve, která by ignorovala ty našeptávače kolem sebe.... Možná by si vnitřně žila klidně, ale nevím jak by dokázala přežít. Protože u většiny věcí, které člověk potřebuje, o ně musí bojovat proti ostatním, a to většinou právě dokazováním jak zapadl do tabulek společnosti.
Co se týká lásky k sobě samému, tak za sebe - opravdu mi nepomůže vědomí, že jsem "študovaná", když mi při sezení překážejí pneumatiky na břiše, funím při každém kroku a při každém jídle se na mě okolí dívá "už zase žere?". To, že se musím denně přesdvědčovat, že jsem tak široká, že mě pomalu ani kamera nezabere a že denně musím odevdzávat práci s vědomím, že se na tu hrůzu musí dívat i jiní a se strachem, co až si toho někdo všimne, to na lásce k tělu taky nepřidá. Ono být štíhlá, nebo se o to aspoň celý život rvát, je taky něco jako pracovní předpoklad (dneska už vyžadují "reprezentativní vzhled" i u uklízečky).
A co se týká vykoupní úspěchu? On někdy nějaký úspěch přišel jen tak z ničeho nic? Nevím, jsem vcelku mladá, tak mě to možná ještě nepotkalo, ale práci člověk získá jen tou drsnou cestou, děti na svět ženská taky nepřivede jen tak... tak já nevím, on si holt člověk musí zvolit jestli chce něčeho dosáhnout nebo jít tou příjemnou cestou...
20. 02. 2013 10:46
Díky za krásné reakce:-) Držte se!!!!
20. 02. 2013 10:38
To jsem dnes potřebovala, děkuji :)
20. 02. 2013 10:01
pěkně a pravdivě napsáno
20. 02. 2013 09:37
super čtení!!!je to všechno v hlavě a někdy trvá věčnost,někdy se to bohužel nepovede přepnout to tam:-)
20. 02. 2013 09:21
Tvá slovíčka doslova pohladí po duši. Moc hezky napsané. Jsi báječná instruktorka - člověk, který dělá svou práci s láskou a umí se rozdávat.
20. 02. 2013 08:46
Jani, on je problem v tom, ze s kily navic jsou proste automaticky spojovana urcita klise, typu: lenost, zamindrakovanost, neuspech, nuda..Jsou to klise, ale neuveritelne rozsirena mezi lidmi. Stihlost, alespon tu co vidim v modnich casopisech, odsuzuju, ale jine to je s pevnym vysportovanym telem. Clovek, ktery je fyzicky fit, vzbuzuje dojem aktivniho cloveka, co si umi uzivat zivota. Rada bych, aby moje telo motivovalo ostatni ke sportu a zdravemu zivotnimu stylu. Chtela bych, aby si lide s nadvahou mohli v restauraci dat jidlo, aniz by ostatni pozorovali, co si davaji a kolik toho snedli. Chtela bych, aby lide s kily navic mohli provozovat sport na verejnych sportovistich, aniz by je ostatni ocumovali, nebo hure komentovali..Proste bych chtela, aby se kazdy staral o sebe (v tom pozitivnim slova smysly)..To by bylo na svete krasne.
20. 02. 2013 08:24
Vždy jsem záviděla ženám, které "umí" pár kg navíc nosit. Já mezi ně bohužel nepatřím, než jsem přišla na STOB, vážila jsem necelých 65 kg/160cm. Dost známých mi říkalo: "neblázni, nejsi tlustá", ale můj pocit? Nenáviděla jsem nakupování oblečení a ač jsem hodně společenský člověk, nechtělo se mi nikam chodit - ano, má kila mě paralyzovala. Jednou, když jsem byla ze sebe zoufalá, mi kamarádka řekla: "jestli chceš zhubnout, aby ses cítila líp, tak zhubni, ale všichni, co tě mají rádi, tě mají rádi navzdory 5 kg navíc, mají tě rádi proto jaká jsi...". Mám dole 10 kg, ale často si na její slova vzpomenu, protože krom toho, že utratím víc peněz za oblečení (nakupování mě už zas baví) se vlastně nic nezměnilo..., ale já jsem prostě spokojenější...a možná i šťastnější :-)
20. 02. 2013 08:03
jojo, teď už jen přepnout ten čudlík v hlavě a bute to fajn....
20. 02. 2013 07:56
Ono je těžké mít se rád s kily navíc, když všude kam se podíváte jsou krásné, mladé a štíhlé holk. Když chválí herečku, která šest týdnů po porodu má svou předporodní váhu, když herečku, které se to nepovedlo zase zničí kritickým hodnocením. Pokud se ženy tímto echají zahltit a ovlivnit vede je to ledničky a je tu začarovaný kruh. Žena i muž musí najít své hodnoty, musí si je přiznat a sebevědomě je vystavovat na odiv. Jenže někdy se toho sebevědomí nedostává a jsme zase tam kde jsme byli. Hubnout jen proto, aby o mně okolí řeklo, něco pozitivního, nemá cenu. Hubnout musíme pro sebe , a proto si to musíme řádně srovnat v hlavě,
20. 02. 2013 07:45
pěkně napsáno!
Mě ty téměř dva roky hubnutí ač popud byl pohrdání od jedné " zakomplexované k...y" dal víc než to, že chci zhubnout co nejvíce něco jiného. Radost z pohybu a zjištění, že vše není o váze....
Mě dnes vůbec nevadí vstát v 5 ráno a jít i ve sněhové vánici se psem na procházku, Ta neskutečná radost psa, že si může hrát na sněžné prase je k nezaplacení.
Zjistila jsem, že mám koliklrát větší vytrvalost než mé kamarádky co mají i 50 kilo i s postelí....
20. 02. 2013 07:35
Moc pěkně napsáno,i já se na sebe koukala na sebe těma kukadlama která mi někdo asi podstrčil :)
A když jsem je odhodila došlo mi že to nedělám pro své okolí aby si na mě přestali ukazovat ale hlavně sama pro sebe abych se cítila já sama dobře a pokud se to nepodaří tak se mít ráda taková jaká jsem.I když pevně věřím v to že ted to vyjde jsem plná energie a začalo mě to i bavit je to divné ale beru to jako zábavu(přípravu jídel)
20. 02. 2013 07:33
krásná slova, krásná filozofie. Děkuji a přeji spoustu klientů, kteří se s ní ztotožní.
20. 02. 2013 07:32
hezké a pozitivní.. jenže jak to lze v hlavě přehodit abych své tělo měla ráda jaké je? :-(
20. 02. 2013 07:09
Moc krásně a hlavně pravdivě napsáno, dávám 5*!!
20. 02. 2013 06:44
Moc pěkně napsané :)
20. 02. 2013 06:38
moc hezky napsané zamyšlení
20. 02. 2013 06:38
Moc hezky napsaný článek, a pravdivý :-)))
20. 02. 2013 06:35
Moc hezký článek. Já díky hubnutí užila strašně moc radostí s dcerou. Chodili jsme celé léto s hůlkami a poznali jsme takové krásné kouty naší země, že to mě naplňovalo více než shozené kila.
20. 02. 2013 06:24
Dneska mi to opravdu sedlo. Děkuju.
19. 02. 2013 22:57
Pravdivé moc! díky!
19. 02. 2013 22:55
Protože velká dřina a dlouhá cesta a dlouhé toužení udělají prostor pro tu radost z triumfu. když něco, byť je to nesmírně vzácné, přijde samo, bez našeho úsilí, tak si toho ani nevšimneme. myslím, že za tím není nic jiného, než odvrácená snaha přirozené lidské touhy mít svůj život ve svých vlastních rukou. někdy asi není od věci projevit více vděčnosti náhodě, která nasype štědře bez práce.
19. 02. 2013 22:53
Děkuji za krásná slova.
19. 02. 2013 22:43
Opravdu krásný a hlavně upřimný blog, přesně něco takového jsem teď potřebovala přečíst, takže děkuji!
19. 02. 2013 22:38
Zajímavé. Já se rozhodla hubnout hlavně kvůli tomu, abych si mohla pořídit nějaké hezčí oblečení, protože má velikost v konfekčních obchodech už téměř není a do XXL oděvů se mi chodit nechce. Ale copak jsem na tomto webu jediná, která má ráda své tělo i takové jaké je? Samozřejmě se budu cítit štíhlejší lépe. Ale má baculatost pro mě nikdy nebyla fobie ani důvod, proč bych nemohla nebo nechtěla vyrazit v plavkách na plavečák.
19. 02. 2013 22:31
Krásně napsáno :-)))
19. 02. 2013 22:29
Jani moc hezky napsáno,díky :-))
19. 02. 2013 22:26
Děkuji.
19. 02. 2013 22:25
Jde to ruku v ruce s tím, že když si člověk dokáže, že má vůli změnit svůj životní postoj třeba k požitkářství z jídla, k přejídání se z pocitu osamělosti, nudy nebo nespokojenosti, při stresu apod., a přijde tomu zdravému stylu na chuť, je sám se sebou spokojenější a to se odráží všude kolem něho. To ostatní pozitivní pak přichází spolu s tím. Vím to i ze své zkušenosti. Tak pojďme do toho.
19. 02. 2013 22:20
Hezký blog, Jani.

Kvíz o ceny

Soutěž o produkty Meggle
Soutěž byla ukončena, gratulujeme výhercům. Výhru je nutné si vyzvednout na Dni Zdraví 22.10.2022 v Praze na Pankráci. Více info zde

Ankety

Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?

Naši partneři