TOPlist
Sledujte nás:

V psychice hraje důležitou roli motivace k hubnutí

Zpět
Správná motivace je při hubnutí velmi důležitá, často nestačí pouze magické datum 1. ledna či úplněk nebo pondělí. Pokud si dáte v rámci předsevzetí cíl, abyste zvýšili svoji tělesnou kondici a poupravili trvale svůj jídelníček a přitom jen tak mimochodem shodili nadbytečné kilogramy, jste na nejlepší cestě k úspěchu. V tomto případě se nestanete otrokem toho, co Vám mělo přinášet potěšení - jídlo a myšlenky vztahující se k Vaší postavě Vám už nebudou odčerpávat veškerou životní energii. Kilogramy nebudete spojovat s hodnotou Vaší osobnosti. Pustíte se do aktivit, které jste nevykonávali kvůli pocitu špatného bytí z nadbytečných kilogramů. Změnu ve svých návycích zabudujete automaticky do svého života jako např. čištění zubů. Zvýší se Vám kvalita života, což je předpokladem k tomu, že nový životní styl přijmete za svůj.
Pro úspěšné zhubnutí a udržení si váhových úbytků je nezbytné:

1) Reálné cíle ve vztahu k chování a k množství zhubnutých kilogramů.
Při dávání si předsevzetí vypusťte ze svého slovníčku „nikdy“ (netknu se od nového roku sladkého), stačí „většinou“ (nechte si prostor pro chybování). Jinak bude Váš život i nadále rozdělen na období strádání, kdy hubnete a na období absolutní nekontroly, kdy sbíráte síly na další hubnutí a za rok budete stát před stejným předsevzetím na váze, která bude zase ukazovat o pár kilo více. Zhubnutí 5 - 10 % vaší váhy již přináší velké zdravotní zisky, tak nebuďte maximalisty.

2) Důležitost způsobu hubnutí aneb první zákon teorie učení.
Pokud držíte přísnou radikální dietu, objeví se negativní emoce, podrážděnost, deprese, emoční labilita, vynořují se nadměrně myšlenky na jídlo, euforie z prvních úbytků je velice krátkodobá. Těm, kteří hubnou rozumně, se naopak zlepšuje nálada, dochází k snížení tělesných potíží, zvýšení tělesné i psychické zdatnosti a zvýšení kvality života vůbec. Pokud tedy chcete změnit své chování emoce a myšlení trvale, nemůžeme pominout základní zákony teorie učení. Jen ta změna, která je nějak pozitivně posílena, odměněna se udrží, ta, co je trestána, vymizí. Dělejte tedy jen takové změny, při kterých nestrádáte.

3) Zamyslete se nad tím, kdy a proč jíte.
Proč jíme aneb druhý zákon teorie učení. Přirozeně by spouštěčem k jídlu měl být hlad, ale přirozené signály hladu a žízně u obézního bohužel v průběhu života mizí. Nelze se už spolehnout na pocity hladu, nedokážeme odhadnout, co je normální a přirozená porce. Jíme ne na základě přirozené potřeby, ale jídlo je spouštěno řadou vnějších a vnitřních podnětů. Tak jako Pavlovovi pejsci se naučili slinit nejen na jídlo, ale i na světýlko, my jsem se naučili, že k televizi patří chipsy, ke kávě tatranka, ke knížce čokoláda. Když si uvařím kávu, automaticky sahám po jídle, i kdybych se právě najedl. Když jdu po ulici a voní mi tam langoš, provokuje mě jen svojí vůní ke koupi bez ohledu na to, zda jsem hladový nebo ne. A čím častěji touto ulicí a chodím a langoš si kupuji, tím více si zafixuji, že mám při jeho snězení libé pocity teď hned a koupím si ho. Naše chování ovlivňují bezprostřední důsledky. Negativní důsledky, že přiberu, že je zde karcinogenní tuk, to nefunguje. Jsme tedy stimulováni k jídlu vnějšími faktory, mluvíme o tzv. toxickém prostředí. Dalším problémem je, že spouštěčem k jídlu bývají i vnitřní podněty, např. jídlo bývá napodmiňováno na řešení stresových situací. Pokuste se vystopovat příčiny nadměrného nebo neplánovaného jedení, tedy spouštěče, které vedou k jídlu, i když nemáte hlad. Učte se toto napodmiňované chování zrušit, nespojovat tedy tyto spouštěče s jídlem. Když vydržíte, spojení vyhasne. Pracujte na tom, abyste oddělili jídlo od emocí a nevhodných myšlenek. Když milujete čokoládu, nevyřaďte ji ze svého jídelníčku, ale plánovaně si dopřejte luxusní belgickou pralinku, Mozartovu kouli či dortík. Těšte se na něho, bez pocitů viny ho pomalu vychutnejte a možná zjistíte, že jste měli z jídla větší požitek, než když jste někde doma ve stresu dojídali bonboniéru s pocity viny a odhodláním, že od zítřka již nikdy. Učte se řešit stresy jiným způsobem než jídlem. Když jste rozčileni sebevíc, jste schopni dávat pozor např. při přecházení rušné křižovatky. A stejně tak je nutné se kontrolovat i v jídle.

Komu chybí k této kontrole vůle, doporučujeme mu návštěvu Kurzů snižování nadváhy. Zde za pomoci odborných lektorů a spoluhubnoucích budete pracovat nejen na změně stravovacích a pohybových návyků, ale i na změně nevhodných emocí a myšlenek, které nevhodné návyky udržují. Čtvrtletní kursy snižování nadváhy v rámci společnosti STOB probíhají ve 100 městech České republiky a v Praze .

Hodnocení (73 hlasů):

Komentáře je možné psát až po přihlášení.

09. 02. 2018 22:30
Škoda, že nejsem pražská. U mého bydliště nikde nic blízko není.
26. 12. 2017 09:27
Před lety jsem absolvovala tento 3 měsíční kurz., strašně se mi líbilo, že jsem byla v kolektivu cca 30 hubnoucích a tak jsem nemohla neplnit vše, co jsme se tam učili.Nedalo mi to, hubnout sama je mnohem těžší......dala jsem dolů 5 kg, ted za celý rok jse mi nepodařili dát dolů stejné množství.....
25. 12. 2017 21:34
Motivace je nejdůležitější složkou
18. 02. 2017 13:01
Kdyby člověk nad tím myslel, tak nežere. Mě když to přepadne, tak radši nemyslím
08. 12. 2014 15:44
Mám endogenní depresi a s tím spojené nejrůznější potíže, které mi dost zatěžují normální život. Bohužel nepatřím do té skupiny postižených, kteří ztrácejí chuť k jídlu a hubnou. Už dříve, než u mne propukla nemoc, jsem "špatnou náladu" řešila oblíbeným jídlem, ale ne jednou porcí, byla jsem (a doposud jsem) schopná sníst najednou i tři porce brynzových halušek nebo půl bochníku čerstvého chleba s máslem. Zkoušela jsem několikrát hubnout podle sebekoučinku. Jenom jednou se mi podařilo zhubnout 12 kilo od jara do podzimu. V té době byla zelenina poměrně levná, do naší obce zajížděl třikrát týdně polský prodavač s fantasticky čerstvou zeleninou, která ještě ráno byla na poli a navíc ta zelenina byla o hodně levnější než v našem "bezkonkurenčním" COOPu. Jenže pak přišel podzim a s ním podzimní atak depky, k mání byla jen zvadlá a předražená zelenina v prodejně (u nás není samostatná prodejna zeleniny ani masa). Přišla jsem o psa, se kterým jsem byla nucena několikrát denně chodit na procházku a přestěhovala jsem se nikoliv z vastní vůle z okraje obce přímo na náměstí. Nic mě nenutilo chodit ven (nechuť byť jen přejít náměstí patří k mé nemoci). Nového psa jsem už nechtěla, protože mám svůj věk a co pak s ním, kdybych se o něj nemohla starat, nechtěla bych, aby skončil někde v útulku). Pak následovala řada dalších pokusů, tentokrát mě ničilo to, že vlastně nemyslím na nic jiného, než na jídlo a kolik toho ještě smím sníst. Byla jsem v invalidním důchodu, teď už mám normální důchod, nijak veliký a ač se to nezdá, dieta je drahá, obzvlásť pokud se nenaučíte jíst jenom zelí a zelné saláty (a ty vám po dvou měsících fakt nelezou do krku). Motivace - motivace - motivace. Žádná není natolik silná, aby překonala moji nemoc. Pak babo raď.


13. 03. 2014 14:14
Motivace ale spolehlivě mizí, když váha nevykazuje žádné úbytky. To je nejvíc demoralizující, alespoň pro mě. :-(
27. 02. 2014 08:45
Haha.. to je článek přesně o mě :)
18. 01. 2014 11:21
zajímavý článek
12. 05. 2013 08:25
Pěkný článek a pravdivý
10. 05. 2013 22:17
Pěkný článek, mnohé k zamyšlení.
10. 05. 2013 19:18
10.5.2013
Vnějši podněty jsou opravdu zaludne.Hlavně televize a jeji reklamy na sladke.Nejlepši je,když doma z toho nic neni.
10. 05. 2013 18:20
Souhlasím.
09. 05. 2013 00:01
přesně tak,můj případ :o( přirozené signály hladu a žízně u obezních v průběhu života mizí..
07. 05. 2013 14:35
také si myslím, že motivace je tou nejdůležitější složkou
07. 05. 2013 11:24
Hezký článek
07. 05. 2013 11:21
díky.
07. 05. 2013 11:00
Děkuji za zajímavé info.
07. 05. 2013 10:04
jo psychika to je potvora
07. 05. 2013 09:43
Císt znovu a znovu, kdyz mizí motivace. Je to opravdu dulezité mít pri hubnutí podporu.
07. 05. 2013 09:42
Nějak spojení jídlo-pohoda nechce vyhasnout už 10 let
07. 05. 2013 09:37
Většinou mě podporuje rodina
07. 05. 2013 09:31
snažím se podporovat svou přítelkyni, je to pro ní hodně důležité, aby se ji dařilo. Takže se ji snažím motivovat co to jde, snad jsem úspěšný
02. 05. 2013 09:44
tak to je síla-děkuji za článek
19. 04. 2013 17:51
dobře napsané
31. 03. 2013 19:06
Čtu článek a v puse mám kousek kvalitní čokolády a cítím tu úžasnou chuť a hezky si to užívám. . .
30. 03. 2013 19:26
Myslím si, že dokud to nebudu mít srovnané v hlavě, tak kdyby jsem dělala co chtěla, tak nezhubnu!!!!!!!A toto je podle mých zkušeností to nejtěžší!!!!!
30. 03. 2013 17:35
Jídlo, to jsou ohromń lákadla a proto obdivuji všechny, co se do toho tady dali;-)
28. 03. 2013 13:42
Nejvíce dá zabrat to, nemyslet pořád co si vezmu k jídlu. Jak jdou nějaká ta kila dolů, tak se mi už tahle myšlenka pořád nevnucuje.
27. 03. 2013 21:32
nejlepší by to bylo zvládt jen tak jako mimochodem, ne nad tím pořád přemýšlet
27. 03. 2013 11:57
Teoreticky tyto zásady ovládám, ale prakticky????
Mám období, kdy si říkám, že už jsem se všemu naučila, že tyto zásady mám zažité, že to prostě tentokrát na 100% dám. A najednou jako blesk z čistého nebe - je to jinak. Pořád musím na sobě pracovat. Nyní jsem zvolila strategii - méně kg za delší dobu, nedávat si velké cíle, dovolit si malé krátké vybočení, vykompenzovat to pohybem - najít cestu, která mě nebude příliš moc omezovat a půjde to. Uvidím, zda budou mé cíle udržitelné. Musím však říci, že přece jen mé snažení má rok od roku lepší a lepší výsledky.
26. 03. 2013 21:52
Bez motivace, pevné vůle a uvědomění si, že nutno změnit životní styl a to je na celý život.
26. 03. 2013 16:45
Na kurzu jsem byla a mohu jen doporučit, teď se snažím sama a jde to taky i když o něco hůř. I když jsem změnila jídelníček, chuť na sladké bohužel nezmilela a to je pro mě asi to nejtěžší, ale snažím se nahrazovat sladkosti jinými "dobrotami" se sladkou chutí, ale lepším nutričním složením a docela to jde i když ne vždy ...
26. 03. 2013 07:29
dulezite je, aby vas podporovala i rodila...pokud se k vam pridaji, tim lepe. ja osobne mam vuli pevnou, i kdyz obcas dokazu taky povolit :)
26. 03. 2013 06:27
S ubývajícími kily se motivace zvětšuje :-))
20. 03. 2013 18:59
Napište komentář...
20. 03. 2013 18:59
motivací mám "milion", ale teď mne zrovna moc nepomáhají..
14. 03. 2013 16:35
Motivace v prvé řadě a pak také kontrola "z vrchu":))))
12. 03. 2013 23:13
reálné cíle jsou většinou největší problém - dneska chtějí všichni všechno hned :-/
11. 03. 2013 12:16
posledni dobou se k tomuto clanku vracim casteji, at si vse uvedomim...
09. 03. 2013 21:07
motivaci určitě posiluje kolektiv, který má stejný zájem či cíl
04. 03. 2013 12:44
Souhlasím s jilkajdou, jak si tak postupně měním jídelníček, už mě ani tolik mlsná nehoní :-)
04. 03. 2013 08:09
Už jsem tu delší dobu a tak slovo "nikdy" nepoužívá.Občas zahřeším,ale už ani výčitky nemám;-).Vím,že nejsem stroj,ale člověk a ten má právo občas ujet:-).
04. 03. 2013 06:42
Jídlo ve stresu je zabiják,známe to asi většina.Je fajn když to na vás přijde a obložíte se jídlem všeho druhu tak se zamyslet.PROČ?A POMŮŽEMI TO, když to všechno sním a nebo mi bude ještě hůř?
Pěkný článek měla bych si ho vytisknout a dát do kuchyně :-)
Rady se udělují dobře, ale ta realita by chtěla nějakou brzdu:-)
04. 03. 2013 06:11
Změnou jídelníčku mě přešly i chutě na sladké, tak snad to vydrží
03. 03. 2013 21:41
Já jedla hlavně tehdy, když bylo něco v lednici.. Myslím zakázaného a nezdravého;-). Ledový salát k nim teda rozhodné nepatřil. Takže moje zásada zní: co nechci sníst, nekupuji! Mám slabou vůli, takže lednice zeje zdravotou;-) Nevyplatilo se mi ani to, když si nakoupím něco ve slevě, že to budu mít na několik dní.. Sbaštila jsem to obvykle všechno hned první večer...
24. 02. 2013 23:03
přečíst vždy, když bude člověk nejistý :-) Pěkný článek :-)
22. 02. 2013 11:25
Skvělý článek, hlavně ta část "Zamyslete se nad tím, kdy a proč jíte" - to si musím pořád uvědomovat a nezapomínat. V obchodě obcházím regál se sladkostmi velkým obloukem.
23. 08. 2012 23:59
Pěkná článek :) o jedení ve stresu bych mohla napsat článek...:-D dokázala jsem ze stresu přibrat 28kg během pár měsíců..plný žaludek mě uklidňoval a problémy spojené s rozvodem a pod jsem polykala jen s jídlem :-) čím víc,tím líp...už to nikdy nechci zažít! a doufám,že už jsem se vytrénovala tak,že nikdy při stresu nesáhnu hned po ledničce nebo friťáku,ale raděj se uklidním u nějaké knížky nebo teplého nápoje :-) Držím pěsti všem,kdo se rozhodli s tím něco udělat a změnit se!
04. 06. 2012 10:27
myslím, že tvrzení o nadváze coby důsledku přejídání popř. impulsivního jedení není pravdivé.
04. 02. 2012 12:05
hezký článek, popisuje kámen neúspěchu lidí, co berou zdravý životní styl jako omezování a mučení a zákazy a výčitky. já naštěstí našla chuťové ukojení ve zdravých věcech, tak snad vydržím po celý život :)))) a samozřejmě jezení jen, když tělo žádá v pravidelných 3 hodinových intervalech, z nichž se snažím nevybočovat :)
23. 01. 2012 00:13
škoda že tie kurzy nie su aj v SR
01. 03. 2011 20:34
super napsáno-můžu si občas dopřát koláč bez výčitek,vykompenzuju to pak třeba hodinou zumby a svědomí může spát v klidu :-)))
09. 11. 2010 11:44
Moc pěkně napsaný článek...
29. 09. 2010 20:44
moc pěkný článek a je pravdivý,,mám velký problém s váhou a pokud nejsem vpohodě nedá se to řešit,je to alespon u mně záležitost hlavy..Budu znovu bojovat,držím všem palce
29. 09. 2010 20:42
Napište komentář...
13. 09. 2010 14:25
Perfektně napsáno, moc se mně článek líbí, jsem už starší a problém s váhou je můj dlouhodobý problém a tak si pamatuji, jak kdysi dávno na endokrinologii mně vtloukali do hlavy - už nikdy to nesmíte jíst a doporučovali dietu, i s letáčkem na 800 kalorií. Naštěstí je ta doba už pryč. Velké díky za tato písmenka.
13. 09. 2010 13:17
Taky bych potřebovala, aby na mě někdo dohlížel...
10. 09. 2010 09:43
Já mám pocit, že asi celoživotní dohled budu potřebovat. Ach jo.
07. 09. 2010 01:41
Na kurzu už jsem byla, bylo to fajn. Když nechodím, jdem mi to samotné hůř, ale nevzdávám se, nemůžu přeci chodit doživotně an kurz.:))
05. 09. 2010 09:08
Je v plánu Kurz snižování nadváhy v Benešově?

Naši partneři