TOPlist


Jiřinka je o 61 kg lehčí. „Zhubla jsem tolik, co váží dva němečtí ovčáci“, říká milovnice kynologie

 

Paní Jiřinka pracovala jako vedoucí školní jídelny a metodik školního stravování. Jejím „koněm“ je sportovní kynologie, což je aktivita poměrně fyzicky náročná. Výživové znalosti i pohyb v životě Jiřinky rozhodně nechyběly. Přesto se stalo, že ve svých 45 letech vážila 145 kg a nosila oblečení velikosti 64. 

„Stal se ze mne přátelský, pozitivní člověk, na čele už nemám napsáno „Světe, bojím se tě“. Líbím se sama sobě, jen moje kůže je o pár čísel větší.“

Jiřinko, jak se to vůbec stalo?  

Vždycky jsem byla holka krev a mléko. Měřím 164 cm a v 25 letech jsem vážila 68 kg. Po porodu mi nějaké kilogramy zůstaly a pak přibývaly další a další. Pět let po porodu jsem měla 90 kg a zkoušela tehdy poprvé hubnout sama. Výživové znalosti mám, a proto jsem hubla „správně“, tedy nastavením energetického deficitu, pravidelným stravováním a pohybem. Diety typu tukožroutská polévka, vajíčková dieta, nápoje nebo koktejly jsem nikdy nedodržovala, to jsem zavrhla jako něco, s čím se trvale žít nedá. 

To zní, že jste postupovala správně, v čem byl problém? 

Postup byl správný, ale až daleko později jsem pochopila, že pro trvalé zhubnutí musím změnit i své myšlení. Nedbala jsem na sebe a na své potřeby. Období sebedisciplíny a sebekontroly se střídala s obdobími, kdy jsem své potřeby neřešila a nabrala zpět, co jsem zhubla plus něco navíc. Žila jsem hodně v poklusu mezi prací a rodinou. Jedla jsem rychlovky, dojídala zbytky z lednice...Zkrátka jedla jsem, když byla chvilka, a bylo mi jedno, co jím. Svůj boj s váhou jsem postupně vzdala. Kila přibývala, chuť hýbat se naopak ubývala. Začala mě bolet kolena, objevily se problémy s dechem a ze všech zrcadel se stal nepřítel číslo jedna.

 

Ve 45 letech jsem se díky svému systému jedení – nejedení dopracovala ke 145 kilogramům a žaludečním vředům.

Jiřinko, otázka hodně na tělo. Jak se žije se 145 kilogramy?

Oblečení ve velikosti 64 je typu stan a elegancí příliš neoplývá. Musíš si ho nechat ušít nebo se naučit šít. Já se naučila šít. Zavázání tkaniček na botách rovná se ponoru do hloubky, a tak jsem raději nosila mokasíny. Umýt se na intimních partiích je problém. V autobuse si vedle tebe nikdo nesedne. Tělo rozpohybuješ pouze rozkýváním se, což mi mimochodem zůstalo dodnes jako návyk a noví známí se mě ptají, proč to dělám. Co se týká pohybu, tak jsem naštěstí byla i při své váze pohyblivější, za což vděčím svým fenkám, s nimi jsem se hýbat musela a musím. 

A jak na vás reagoval okolní svět? 

Slýchala jsem poznámky typu sud, pětitunka i jiné. Naučila jsem se tyto komentáře zdánlivě nevnímat, ale tlačily mě k zemi stejně jako moje váha. Byla jsem na tom ještě dobře díky pejskařům, mezi kterými jsem se cítila bezpečně a nežila v sociální izolaci. 

Jiřinko, moc děkuji za sdílení i takto velmi osobních zkušeností. Naší filozofií je pomoci každému bez soudu, co dělal či nedělal před tím, než se rozhodl říct si u nás o pomoc. Proto se i my ve STOBu věnujeme tématu diskriminaci, z naší ankety vyplynulo, že s urážkami a diskriminací se setkalo 74 % lidí majících obezitu. 

61 kg je dole, jak jste to dokázala? 

Prvních 20 kg jsem zhubla po operaci žaludku a dalších 10 kg v důsledku stresu, protože mi onemocněl manžel a já později i ovdověla.

Syn odpromoval a osamostatnil se. Uvědomila jsem si, že mám zase více času a že se chci zase naplno věnovat pejskům a vrátit se ke sportovní kynologii. Zde mi kila navíc opravdu překážela. Tedy do dalšího hubnutí mě postrčily mé fenky, Kiminka a Dara. Bylo to v roce 2013 a vážila jsem okolo 115 kg, když jsem objevila STOBklub a program Sebekoučink (program pro sestavení jídelníčku na www.stobklub.cz). 

Kynologie je sport, kde mi kila navíc překážela a já věděla, že pokud se chci svému milovanému koníčku věnovat, musím opravdu zhubnout. 

V čem konkrétně vám stránky STOBklub a program Sebekoučink pomohli?

Na STOBklubu jsem rychlepochopila, že zhubnutí není jen o znalostech a počítání kJ, ale právě i o změně myšlení. Zamýšlela jsem se více nad tím, co jím a proč to dělám. Pomocí Sebekoučinku jsem si sestavovala kvantitativně správný jídelníček z potravin, které mám ráda a stal se ze mě „docent“. Pak mě ale potkal další, velmi tvrdý karambol, zemřel mi syn. Na STOBklubu jsem se odmlčela a vrátila se v roce 2018 s cílem mít 80 kg. Můj cíl už není daleko. 

Život se s vámi opravdu nemazlil. Jaký byl váš návrat do virtuálního světa hubnoucích? 

Lidé na STOBklubu mi pomohli nejen při hubnutí, ale svým přátelstvím mi pomáhají se lépe srovnat i s tím, co mě potkalo. Na STOBklubu vládne laskavé a podporující prostředí, žádné hejtové zprávy a hrubost se zde nevyskytují, v tom mi přijde STOBklub opravdu jedinečný.  

Vy jste iniciátorka STOBích ŠLÁPOT. Povězte nám o nich více.

Mám ráda turistiku a na STOBklub jsem psala o svých toulkách. Jednou mi dvě skalní uživatelky (Macatice a Nevzdavatse) napsaly, že by se rády připojily. Tak vznikl náš první společný dvanáctikilometrový výlet z Poděbrad k soutoku Labe s Cidlinou. Později jsme organizovaly další výlety a přidávají se k nám i další STOBklubáci a jejich přátelé. Živá setkání jsme si nazvali STOBí ŠLÁPOTY a mě moc těší a naplňuje měnit naše virtuální přátelství v ta opravdová, živá. Další ŠLÁPOTY plánujeme v Ostravě. 

Na STOBklubu si cením přátelství, které mi zde bylo nabídnuto a těší mě měnit naše virtuální přátelství na živá. Právě o setkávání se, přátelství a podpoře v pohybu jsou naše STOBí šlápoty. 

Váš hmotnostní úbytek je obrovský a v životě jste to neměla jednoduché. Změnil se nějakým způsobem Váš pohled na sebe? 

Ano, prošla jsem obrovskou změnou, a to nejen po stránce tělesné, ale hlavně duševní. Stal se ze mne přátelský, pozitivní člověk, na čele už nemám napsáno „Světe, bojím se tě“.Jsem otevřenější a méně kritická k sobě i ostatním. Řekla bych, že jsem silnější a naučila jsem se nenechat se odradit dílčím neúspěchem. 

Dokonce se zase líbím se sama sobě, jen moje kůže je o pár čísel větší…Nemám už žádné zdravotní problémy, dva měsíce trénuju fenku Betynku s pomocí bývalého trenéra a náš vztah už je spíše vztahem partnerským.

Kdybyste měla ostatním hubnoucím dát jednu radu, jaká by to byla?

Sestavte si jídelníček tak, aby vám chutnal, najděte si pohybovou aktivitu, která vás bude bavit, najděte si podporu tam, kde to půjde a počítejte i s tím, že to může být běh na dlouhou trať. Kila navíc nepřišla ze dne na den. Buďte proto trpěliví a k sobě laskaví.  Když uděláme chybu, neznamená to, že je konec. Jen náš cíl je o kousek dál, než byl.


DODATEK: Rozhovor, který jsme s Jiřinkou udělali, ji inspiroval i k sepsání osobního blogu, který si můžete přečíst zde

Hodnocení (26 hlasů):

Komentáře

Komentáře je možné psát až po přihlášení. Pokud již máte účet, přihlaste se prosím. Pokud ještě účet nemáte, registrujte se

28. 07. 2019 11:08

rupok54

Jiřinko, moc pěkný a stimulující článek ale stejně z toho vychází, že jsi prostě hvězda. Moc ti to přeju a díky za inspiraci. :-)

27. 07. 2019 15:36

hanajabu

Moc Vám to sluší! Je obdivuhodné, jak jste se poprala se životem. Držím palce i do dalších let!

23. 07. 2019 16:27

Dasa53

respekt a obdiv a velká motivace nejen pro mě :-)

23. 07. 2019 10:57

janahata

Jste pro mě pravá celebrita! Super!

20. 07. 2019 11:10

Reny11

Moc krásný článek. Držím vám palce. :)

12. 07. 2019 19:10

zdenalan

Takových úžasných lidí by mělo být na světě mnohem víc, gratuluji jak jste se poprala s celím životem.

12. 07. 2019 05:36

oveckaLS

Dobrý den Jiřinko, jste úžasná. Máte můj obrovský respekt. Držím palce a přeji Vám hodně štěstí a sil.

10. 07. 2019 23:14

martashi

Cokoliv dodávat k předešlým komentářům je nadbytečné. Přeju ti jen hodně štěstí a děkuji za vše co děláš pro nás ostatní.

10. 07. 2019 21:21

bessi

Jiřinko, máš můj velikánský obdiv a gratuluju moc, moc, moc

09. 07. 2019 18:23

linha

Moc zdravím a obdivuji co jste dokázala. Poprala jste se se všemi špatnými věcmi ve svém životě. Našla jste sílu postavit se znovu na nohy a zabojovat, jak s kily tak se svým neštěstím. Přeji hodně pěkných dní. Se šlápotami bych docela ráda šlapala ale nejsem poblíž. Moc zdraví Eva.

09. 07. 2019 17:45

zdrhla

Jiři, i já se připojuji k ostatním a skládám poklonu k tvému úžasnému výkonu. Maličko znám tvůj příběh a s jeho zvládnutím jsi mi velkou podporou v mém zapeklitém životě. Jsem ráda, že patřím mezi tvé přátele a děkuji ti za tvou šlápotovskou aktivitu. Přeju ti, ať se ti daří po všech stránkách.

09. 07. 2019 12:48

dunka1

Obdivuji Vás a moc gratuluji.

09. 07. 2019 10:46

muriela

Jiřinko, gratuluju ke všemu cos dokázala, jsi úžasná žena! Děkuju ti za nápad založit Šlápoty, je to moc fajn parta :-) Už se těším na další setkání :-)

09. 07. 2019 10:07

dagmarhruska

Jirinko, moc ráda ctu tyhle rádky. Muzes být na sebe pysná. Tesím se pro tebe, jsi úzasná...

09. 07. 2019 10:02

tmavovlaska

Jiřinko, moc tě obdivuji jak ses vyrovnala s osudem, s hubnutím a přeji ti do budoucna jen samé příjemné zážitky.

09. 07. 2019 08:47

madridacka

Jiřinko moc gratuluji k tomu co jsi dokázala. A přeji hodně štěstí do budoucna. Doufám, že se mi do konce roku podaří sladit mé povinnosti a rodinné aktivity s některým termínem "Šlápot" a potkáme se. Zatím to moc nevypadá :-(

09. 07. 2019 08:33

Masa55

Jiřinko , po všech těch komentářích, které mi mluví z duše už nemám co bych napsala, jen to, že se moc moc těším na naše osobní setkání v Praze.

09. 07. 2019 07:57

Majka63

Myslím, že si zasloužíš velkou poklonu a kdybych měla klobouk, smeknu až ke kotníkům. Opravdu máš za sebou perné chvilky a to, že jsi dokázala sama na sobě tak zapracovat, to mi bere dech. Jsi statečná a bezvadná ženská a jsem ráda, že jsi tady.

09. 07. 2019 07:57

janabarta

Děkuji za příběh... Motivuje mě jít dále...

09. 07. 2019 07:53

filipova

Ahoj Jiřinko, jsem ráda, že jsem měla možnost poznat tě osobně. Jsi moc fajn a už se těším na další setkání.

09. 07. 2019 06:40

coumba

Jiřinko, ty jsi prostě neskutečná! Moc ti gratuluji k té krásné proměne a tesim se na další
setkání.

09. 07. 2019 05:48

Hanakomo

Ahojky Jiřinko, sem ráda že sem tě poznala osobně a přeji i nadále mnoho km na Šlápoty

08. 07. 2019 22:44

Macatice

Já to říkám pořád, že jsiúžasná ženská. Máš srdce na dlani a jsem moc ráda, že se naše cestičky životem setkaly a že tu jsi s námi. Myslím, že nejen pro mě je velice potěšující vidět příběh, kdy se z popela smutku rodí zářící fénix štěstí. Moc ti to přeju!

08. 07. 2019 21:48

nevzdavatse

Jé, Jiřinko, Tys to řekla nádherně. Jsi skvělá žena.

08. 07. 2019 21:02

IrenaM

Příběh s dobrým koncem :-) a je za ním kus práce, at se ti daří i nadále...

08. 07. 2019 20:32

Jirina55

Chtěla bych poděkovat Lence za práci, kterou si dala se zpracováním mého příběhu, který je příběhem vás všech. Bez Vaší podpory a podaných rukou a laskavých slov bych tohle nedokázala. Jsem narozená ve znamení Vah a ty potřebují laskavost a citlivé prostředí jako vše živé vzduch a vodu. A cesta, po které spolu s vámi kráčím je naší společnou cestou a díky za to, že na ní jste se mnou. A dnes díky STOBu už nejen vy

08. 07. 2019 20:24

Sanyz

Jiřinko naše, zasloužíš velký potlesk za to, co jsi dokázala..:)

08. 07. 2019 20:20

Veve12

Jiřinko, jsem moc ráda, že tě mám v přátelích. Moc se těším až se potkáme na šlápotách a poznám tě osobně :-)

08. 07. 2019 20:13

ajanka

Jiřinko, jsem moc ráda, že jsem tě díky Šlápotám mohla poznat osobně :-). Moc ti fandím k tomu co už jsi dokázala a jak jsi na sobě pracovala a stále pracuješ :-). Tak ať tě nadále na tvých toulkách provázejí fajn lidi i pejsci :-)!

08. 07. 2019 19:27

sifaka

Na článek o tobě, Jiři, jsem se těšila nejvíc, protože tě nejvíc (ze všech ostatních účastníků projektu) znám. Myslím, že na tobě je vidět, že se nemá házet "flinta do žita" a že jeden nikdy neví, co ho v životě potká ani když je ve vyšším věku. Moc ti to na fotkách sluší, jsi šik, tak bacha na "kluky" , nebudeš mít na ně čas. Víš, že teď tě čeká hodně práce se psem a ještě jsme tu my Šlápoty:-) Tak hodně zdaru do finiše!

Reklama - díky našim sponzorům můžete využívat tyto stránky zdarma

Reklama - díky našim sponzorům můžete využívat tyto stránky zdarma